21 Cdo 1316/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1316/2021 citace  Právní věta: Jen proto, že prekludovalo právo podnikatele domáhat se toho, aby zástupcovo jednání bylo prohlášeno za učiněné na jeho účet, nebo (jednal-li zástupce na cizí účet) toho, aby mu bylo postoupeno právo na odměnu nebo aby mu byla vydána odměna již poskytnutá (§ 432 odst. 2 o. z.), nezaniká právo na náhradu škody způsobené podnikateli porušením zákazu konkurence jeho zástupcem. Toto právo na náhradu škody nemusí být uplatněno ve lhůtách uvedených v ustanovení § 432 odst. 2 o. z. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2022 Spisová značka:21 Cdo 1316/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.1316.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zákaz konkurence Náhrada škody Náhrada škody zaměstnancem Podnikatel Prekluze Promlčení Lhůta prekluzivní [ Lhůty ] Lhůta promlčecí [ Lhůty ] Výklad právních předpisů (výklad právních norem) Vady řízení Dotčené předpisy:§ 432 o. z. § 654 odst. 1 o. z. § 250 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 304 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:22. 10. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:46 / 2023 Anotace:Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 7 500 00 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za porušení zákazu konkurence. Soud prvního stupně žalobu rozsudkem zamítl. Vycházel z toho, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán od 1. 9. 2008 do 31. 12. 2015 na pozici provozní ředitel, přičemž od 18. 1. 2011 vykonával funkci jednatele jiné společnosti, která měla působit jako konkurent žalobce, a to i přes to, že se na něj vztahoval zákaz konkurence podle § 432 o. z., § 304 zák. práce a zákazu konkurence zakotveného v manažerské smlouvě. Soud prvního stupně uzavřel, že dozvěděl-li se žalobce o činnosti žalovaného v březnu 2017, počala tím běžet tříměsíční lhůta pro uplatnění práv podle § 432 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný se měl konkurenční činnosti dopouštět v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2015, uplynula tím však již lhůta objektivní. Proto, zaniklo-li právo podle § 432 odst. 2 o. z. již dříve prekluzí, nemůže se podle názoru soudu prvního stupně žalobce domáhat náhrady podle § 432 odst. 3 o. z. Ohledně náhrady škody za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 soud prvního stupně shledal jako důvodnou námitku promlčení, a to s odkazem na § 106 odst. 2 obč. zák. K odvolání žalobce odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a zcela se ztotožnil s jeho závěry. Konstatoval přitom, že náhrady škody podle § 432 odst. 3 o. z. se může žalobce domáhat jen tehdy, je-li původní nárok podle § 432 odst. 2 o. z. nárokem existujícím. Ve shodě se soudem prvního stupně i odvolací soud považoval vznesenou námitku promlčení ohledně nároku za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 za důvodnou. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání a Nejvyšší soud se tak zabýval řešením otázky, zda právo na náhradu škody podle ustanovení § 432 odst. 3 o. z. zaniká také tehdy, zanikne-li právo podle ustanovení § 432 odst. 2 o. z. prekluzí. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1316/2021-455 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce A. H. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Martinem Lorencem, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkova č. 452/38, proti žalovanému R. M., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova č. 1215/1, o 7 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 269/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2020, č. j. 17 Co 76/2020-432, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 7. 9. 2017 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 7 500 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 10. 8. 2017 do zaplacení s tím, že od 1. 9. 2008 do 31. 12. 2015 byl žalovaný u žalobce zaměstnán na pozici provozní ředitel. Přestože žalovaný věděl (musel vědět), že se na něj vztahuje zákaz konkurence podle § 432 občanského zákoníku a podle § 304 zákoníku práce, a tento zákaz byl zakotven i v manažerské smlouvě ze dne 1. 9. 2008, vykonával od 18. 1. 2011 funkci jednatele společnosti A., která měla působit jako konkurent žalobce v oblasti prodeje osobních automobilů. Tuto skutečnost zjistil žalobce v březnu 2017. Protože žalovaný neměl k výkonu této činnosti souhlas žalobce, porušil své povinnosti vyplývající ze zákazu konkurence, a tím způsobil žalobci škodu, jejíž výše se rovná zisku, který společnost A. dosáhla v letech 2013, 2014 a 2015. 2. Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 26. 9. 2019, č. j. 5 C 269/2017-388, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 328 534 Kč k rukám advokáta Mgr. Františka Stratila. Uzavřel, že dozvěděl-li se žalobce o konkurenční činnosti žalovaného v březnu 2017, počala tím běžet tříměsíční lhůta pro uplatnění práv podle ustanovení § 432 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), nicméně objektivní lhůta uplynula již dříve, měl-li se žalovaný dopouštět konkurenčního jednání od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2015. Dále soud prvního stupně uzavřel, že podnikatel se práva na náhradu škody může domáhat namísto práva podle § 432 odst. 2 o. z., proto zaniklo-li právo podle § 432 odst. 2 o. z. neuplatněním ve lhůtě, nemůže se žalobce domáhat náhrady škody podle § 432 odst. 3 o. z. Ve vztahu k náhradě škody za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 shledal soud prvního stupně důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným, neboť i kdyby jednáním žalovaného žalobci v době do 31. 12. 2013 vznikla škoda, promlčel by se nárok žalobce na náhradu této škody nejpozději do tří let ode dne, kdy došlo k události, z níž vznikla škoda, ve smyslu ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně dále poukázal na to, že žalobce, ač poučen, neuplatnil tvrzení směřující k tomu, že v důsledku konkurenčního jednání žalovaného přišel o konkrétní obchodní příležitosti, které reálně existovaly. 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 12. 2020, č. j. 17 Co 76/2020-432, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 95 043,10 Kč k rukám advokáta Mgr. Františka Stratila, neboť se „zcela ztotožňuje se závěrem prvoinstančního soudu o prekluzi a promlčení nároku žalobce na náhradu škody“. Náhrady škody podle § 432 odst. 3 o. z. se může žalobce domáhat jen tehdy, je-li původní nárok (podle § 432 odst. 2 o. z.) nárokem existujícím. Zanikla-li práva podle § 432 odst. 2 o. z. prekluzí, nemůže se žalobce místo těchto práv domáhat po žalovaném nároku na náhradu škody. Ohledně nároku za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 shledal odvolací soud správným závěr soudu prvního stupně o důvodnosti námitky promlčení, neboť objektivní promlčecí doba v délce tří let uplynula dnem 31. 12. 2016. Odvolací soud uzavřel, že „tvrzení žalobce, důkazy jím navržené a důkazy v řízení provedené nepodporují závěr, že by žalovaný měl způsobit žalobci škodu úmyslně, v důsledku čehož by promlčecí doba činila deset let.“ 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na dosud neřešené právní otázce, zda se může podnikatel domáhat náhrady škody, kterou mu způsobil jeho vedoucí zaměstnanec (působící jako zástupce při provozu obchodního závodu) porušením zákazu konkurence, pouze a jen namísto práv podle § 432 odst. 2 o. z. a pouze tehdy, pokud je zároveň takový původní nárok podle § 432 odst. 2 o. z. nárokem existujícím (a nezaniklým), a tudíž zda prekluzí nároků podle § 432 odst. 2 o. z. dochází též k zániku nároků na náhradu škody (vzniklé z porušení zákazu konkurence). Žalobce argumentuje, že případná prekluze musí být zákonem výslovně stanovena (§ 654 o. z.). Názor odvolacího soudu, že prekluzí nároků podle § 432 odst. 2 o. z. došlo zároveň k prekluzi nároku na náhradu škody podle § 432 odst. 3 o. z., nemá oporu ani v odborné literatuře (žalobce připomíná i názory odborné literatury vztahující se k § 2727 o. z.). Žalobce dále namítá, že akceptací názoru odvolacího soudu by byl zástupce při provozu obchodního závodu výrazně privilegován oproti běžnému zaměstnanci nebo zástupci, kteří odpovídají za škodu „v zákonné promlčecí době“. V části týkající s