21 Cdo 1396/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1396/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2014 Spisová značka:21 Cdo 1396/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1396.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obnova řízení Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 238 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1396/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po M. P. zemřelé dne 19. ledna 2005, za účasti 1) R. P., zastoupeného JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem se sídlem v Táboře, Nerudova č. 3078, 2) RNDr. J. P. a 3) R. P., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 D 531/2008, o dovolání R. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2012, č. j. 24 Co 255/2012-341, takto: I. Dovolání R. P. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu): Dovolání R. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2012, č.j. 24 Co 255/2012-341, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13.6.2012, č.j. 32 D 531/2008-288 (kterým byl zamítnut návrh R. P. na změnu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.8.2005, č.j. 2 D 118/2005-126, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a nákladech soudního komisaře JUDr. Tomáše Oulíka), a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. I když R. P. v dovolání namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (a jen obecně přitom odkázal na ustanovení § 235h odst. 1 o.s.ř., aniž by blíže specifikoval, v čem spatřuje nesprávné právní posouzení), z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že právní posouzení (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje. Podstatou jeho námitek zpochybňujících platnost závětí ze dne 28.8.2004, ze dne 13.11.2004 a ze dne 14.11.2004, je nesouhlas s tím, jak rozhodl civilní soud ve sporném řízení o určení dědického práva (vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 92/2009, který žalobu dovolatele o určení, že „je jediným účastníkem dědického řízení po zůstavitelce M. P., zemřelé dne 19.1.2005“, zamítl, neboť dospěl k závěru, že dědici po zůstavitelce, jsou - kromě dovolatele - také RNDr. J. P. a R. P. Dovolatel zcela přehlíží, že rozhodnutím soudu ve sporném řízení byla otázka okruhu dědiců zůstavitelky M. P. pravomocně - a pro dědický soud také závazně - vyřešena. Protože z dokazování provedeného v obnoveném i sporném řízení vyplynulo, že okruh dědiců je v obnoveném dědickém řízení stejný jako v původním dědickém řízení, je nutno uzavřít, že dědická dohoda ze dne 1.6.2005 je platná, neboť byla uzavřena všemi dědici a soudem schválena. K námitce dovolatele, že „nebyl dostatečně poučen o možnosti uplatnit nárok neopomenutelného dědice podle § 479 obč. zák.“ nemohl dovolací soud přihlédnout, a to již proto, že v původním řízení o dědictví všichni dědicové (včetně dovolatele) uzavřeli při jednání ze dne 1.6.2005 dohodu o vypořádání dědictví, která byla soudem schválena. Navíc toto tvrzení dovolatele neodpovídá skutečnosti, neboť z obsahu spisu vyplývá, že při jednání ze dne 11.4.2005 byl odvolatel o možnosti uplatnit právo neopomenutelného dědice poučen. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání R. P. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. září 2014 JUDr. Roman Fiala předseda senátu