21 Cdo 1422/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1422/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2000 Spisová značka:21 Cdo 1422/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.1422.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1422/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. K., zastoupeného advokátem, proti žalované Z. z. n. v P., a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a náhradu mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 479/91, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. března 2000 č.j. 15 Co 378/99-228, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. dubna 1999 č.j. 35 C 479/91-213 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 11.5.1970 č.j. 711/70-20 Z. z. n., oborové ředitelství, se sídlem v P., O. č. 4, sdělilo žalobci, že s ním podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřovalo v tom, že se žalobce bez omluvy a bez udání důvodu „po řadu dní\" nedostavil do práce. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, že pracovní poměr žalobce u žalovaného nadále trvá, a aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu mzdy za období „od 11.5.1970 do doby opětovného nástupu do práce\". Jako žalovaného v žalobě označil „Z. z. n., oborové ředitelství, O. 4, P.\". Žalobu odůvodnil zejména tím, že svou nepřítomnost v práci ve dnech 28. až 30.4.1970 nepovažuje za neomluvenou, neboť si „nezbytně musel vybrat\" řádnou dovolenou v délce tří pracovních dnů za rok 1969, o čemž předem vyrozuměl vedoucího pracoviště v P., a „navíc ještě písemně nástup dovolené oznámil ZV ROH podniku žalovaného\". Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 6.8.1970 č.j. 4 C 266/70-14 žalobu zamítl. Vycházel ze zjištění, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Brno-město ze dne 10.3.1967 č.j. 21 Nc 902/67-7, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27.6.1967 č.j. 5 Co 239/67-15, byla omezena způsobilost žalobce k právním úkonům tak, že „byl prohlášen za neschopného jednat s národními výbory a soudy\". Protože žalobce není způsobilý samostatně jednat před soudem a opatrovník mu dosud nebyl ustanoven, soud prvního stupně dovodil, že „návrh není důvodný proto, že byl podán osobou právně nezpůsobilou\". K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8.10.1970 č.j. 5 Co 417/70-26 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně, že postupoval v rozporu s ustanoveními § 103 a § 104 o.s.ř., protože nedostatek zastoupení procesně nezpůsobilého účastníka je nedostatkem podmínky řízení, o jejíž odstranění se má procesní soud pokusit. Povinností předsedy senátu je proto, aby v případě, hrozí-li nebezpečí z prodlení, za podmínek ustanovení § 29 o.s.ř. sám ustanovil opatrovníka tomu, kdo nemůže před soudem samostatně jednat, anebo se s požadavkem o ustanovení opatrovníka obrátil na obecný soud toho, kdo má být zastoupen. Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 13.5.1971 č.j. 4 C 266/70-44 připustil zpětvzetí žaloby a řízení zastavil, neboť opatrovník žalobce S. N., zaměstnanec Městského národního výboru v P. (který byl žalobci ustanoven usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15.12.1970 č.j. 22 P 6/70-42 a 22 P 7/70, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.1.1971 č.j. 18 Co 25/71, s oprávněním žalobce zastupovat při jednání před národními výbory a soudy), vzal žalobu zpět. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21.3.1991 č.j. 15 Co 1/91-53 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11.10.1990 č.j. 22 Nc 902/90-43 byl zrušen rozsudek Okresního soudu Brno - město ze dne 10.3.1967 č.j.21 Nc 902/67-7, jímž byla omezena způsobilost žalobce k právním úkonům, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce trpěl duševní chorobou nebo poruchou přechodného či trvalého rázu. Protože toto rozhodnutí má zpětnou účinnost, je třeba na žalobce hledět, jako by nikdy nebyl ve způsobilosti k právním úkonům omezen. Odvolací soud proto dovodil, že v dané věci žalobu vzala zpět osoba, která k tomu neměla oprávnění, a že v dalším řízení „bude na soudu prvního stupně, aby nadále jednal se žalobcem jako s účastníkem řízení a postupoval ve věci podle ustanovení § 115 a násl. o.s.ř\". Městský soud v Brně (jemuž byla věc přikázána usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11.10.1991 č.j. 15 Nc 42/91-57 podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř.) usnesením ze dne 28.3.1995 č.j. 35 C 479/91-109 vyslovil, že připouští, aby z řízení vystoupila žalovaná „Z. z. n. v P., a.s\" a na její místo vstoupila „Česká republika - Pozemkový fond České republiky se sídlem v Praze, Těšnov 17\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle názoru soudu prvního stupně vystupuje v řízení „doposud platně\" jako jediná žalovaná „akciová společnost Z. z. n. v P. se sídlem v P., která vznikla dnem 5.5.1992 na základě schváleného privatizačního projektu\", na kterou přešla práva a povinnosti původního zaměstnavatele žalobce. Protože tato společnost s návrhem žalobce na záměnu účastníků souhlasila, soud prvního stupně připustil záměnu účastníků podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. K odvolání „Pozemkového fondu České republiky v Praze 1, Těšnov 17\" Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12.9.1995 č.j. 21 Co 561/95-121 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu jsou podání, na základě kterých bylo rozhodnuto o připuštění záměny účastníků, „dílem nesprávná (neodpovídají zákonné úpravě), dílem neurčitá\". Proto soudu prvního stupně uložil, aby tyto nedostatky odstranil postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. a poté aby řízení dále doplnil a „najisto postavil\" otázku procesního nástupnictví žalované společnosti „Z. z. n., oborové ředitelství P., O. 4\". Městský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 21.4.1999 č.j. 35 Co 479/91-213 rozhodl o části uplatněného nároku tak, že určil, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené dopisem ze dne 11.5.1970 čj. 711/70-20 vůči žalobci je neplatné. Po doplnění řízení vycházel ze zjištění, že na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství a výživy ČSR ze dne 3.12.1975 č.j. 1289/75-III/4 došlo ke změně názvu původního zaměstnavatele žalobce na „Z. z. n., generální ředitelství v P.\" a že tato organizace byla rozhodnutím ministra zemědělství a výživy ČSR ze dne 16.12.1981 č.j. 2051/81-314 sloučena ke dni 1.1.1982 se Z. z. n., koncern, se sídlem v P., O. č.4. Dalším rozhodnutím Ministerstva zemědělství a výživy ČSR ze dne 15.12.1988 č.j. 1866/77-323 byl uvedený koncern ke dni 31.12.1988 zrušen a jeho „majetek, práva a závazky\" přešly ke dni 1.1.1989 na nově vznikající „státní podnik Z. z. n.\" se sídlem v P., O. č. 4. Poté, co na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 7.11.1990 č.j. 3831/90-230 uvedený státní podnik ke dni 31.12.1990 zanikl, přešly jeho „závazky související s hospodářskou činností a personálními záležitostmi\" ke dni 1.1.1991 na nově vznikající „Z. z. n. v P. - v., státní podnik\", se sídlem v P., O. č. 6. Část majetku tohoto státního podniku byla ke dni 1.5.1992 převedena na F. n. m. ČR a následně, v souladu se schváleným privatizačním projektem, došlo k předání peněžitého i nepeněžitého majetku ze „státního podniku Z. z. n. v P. - v.\", se sídlem v P., O. č. 6 do nově vzniklé společnosti „Z. z. n. v P., a.s.\", se sídlem (od 21.3.1997) v P., S. 88/109. Na základě uvedených skutečností soud prvního stupně dovodil, že posledně zmíněný subjekt - „Z. z. n. v P. a.s. se sídlem v P., S. 88/109\" - je právním nástupcem původně žalovaného zaměstnavatele žalobce. Ve věci samé potom dospěl soud prvního stupně k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, neboť jeho důvod není ve smyslu ustanovení § 55 zák. práce náležitě vymezen po stránce skutkové tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22.3.2000 č.j. 15 Co 378/99-228 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a vyslovil pro