21 Cdo 1435/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1435/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2013 Spisová značka:21 Cdo 1435/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1435.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podmínky řízení Překážka zahájeného řízení (litispendence) Žaloba pro zmatečnost Dotčené předpisy:§ 103 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 104 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 83 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 229 odst. 4 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 5. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1435/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) JUDr. F. B., a b) V. B., proti povinnému R. V., zastoupenému JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. č. 102, jako opatrovníkem, pro 187.999,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí povinného, o žalobě pro zmatečnost podané Okresní správou sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích se sídlem v Českých Budějovicích, A. Barcala č. 1461, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. února 2007, č. j. 20 Co 101/2007-210, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 187/2007, o dovolání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích se sídlem v Českých Budějovicích, A. Barcala č. 1461, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2008, č. j. 11 Cmo 168/2008-47, takto: Usnesení vrchního soudu (s výjimkou výroku, jímž bylo rozhodnuto, že soudu prvního stupně se nařizuje, aby opravil záhlaví usnesení soudu prvního stupně z hlediska postavení účastníků řízení a předmětu řízení) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, č. j. 20 Co 101/2007-210, bylo podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto odvolání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 2. 2004, č. j. E 175/96-190, kterým bylo rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty (§ 337g o. s. ř.) v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného podle ustanovení § 335 a násl. o. s. ř. Žaloba pro zmatečnost ze dne 26. 4. 2007 podaná Okresní správou sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, č. j. 20 Co 101/2007-210, která byla doručena Krajskému soudu v Praze dne 30. 4. 2007 a zapsána pod sp. zn. 36 C 85/2007, opírající se o ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2008, č. j. 36 C 85/2007-58, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, č. j. 11 Cmo 76/2009-83, zamítnuta. Dne 10. 8. 2007 bylo u Krajského soudu v Praze zahájeno další řízení o žalobě pro zmatečnost vedené pod sp. zn. 36 C 187/2007, a to na základě kopie podání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2007 označeného jako „Žaloba pro zmatečnost do usnesení Krajského soudu v Praze zn. 20 Co 101/2007-210 ze dne 21. února 2007“, opírající se o ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2008, č. j. 36 C 187/2007-33 (opraveným v záhlaví usnesením ze dne 17. 12. 2008, č. j. 36 C 187/2007-52), zastavil řízení „o žalobě pro zmatečnost usnesení Krajského soudu v Praze, č. j. 20 Co 101/2007-210, ze dne 21. 2. 2007“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost „trpí neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení ve smyslu § 104 o. s. ř.“, protože „žalobu podal ten, kdo k ní nebyl oprávněn“, a „kromě toho je zde překážka litispendence ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř.“. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že „naprosto shodné podání bylo doručeno soudu již dříve a projednáno – se stejným výsledkem - pod sp. zn. 36 C 85/2007“, přičemž podle jeho názoru „na shodě žalobních tvrzení i nároku (jde zjevně o kopii téže žaloby) nic nemění ani to, že k podání této žaloby 36 C 187/2007 je připojeno rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ve stavební věci“. K odvolání Okresní správy sociálního zabezpečení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 10. 2008, č. j. 11 Cmo 168/2008-47, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice je povinna nahradit za zastupování povinného náklady řízení ve výši 5.474,- Kč České republice – Krajskému soudu v Praze, a rozhodl, že Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice se sídlem České Budějovice, A. Barcala č. 1461, je povinna nahradit za zastupování povinného náklady řízení ve výši 2.737,- Kč České republice – Krajskému soudu v Praze a že „soudu prvního stupně se nařizuje, aby opravil záhlaví usnesení soudu prvního stupně z hlediska postavení účastníků řízení a předmětu řízení“. Vycházeje z toho, že pod sp. zn. 36 C 85/2007 Krajského soudu v Praze je vedeno řízení o žalobě pro zmatečnost podané Českou správou sociálního zabezpečení České Budějovice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, č. j. 20 Co 101/2007-210, které není skončeno, a že v dané věci ze žaloby došlé soudu prvního stupně dne 10. 8. 2007 jednoznačně vyplývá, že také „jde o žalobu pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. února 2007 -210 (viz č. l. 1)“ a „rovněž petit zní tak, že se navrhuje zrušení posléze uvedeného rozhodnutí (č. l. 4)“, shodně se soudem prvního stupně dovodil, že zahájení řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 85/2007 brání tomu, aby o téže věci probíhalo řízení v dané věci (§ 83 odst. 1 o. s. ř.); soud prvního stupně proto postupoval správně, když řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice dovolání. Namítá, že řízení v této věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 187/2007 nemělo být nikdy zahajováno, neboť chyběl návrh na zahájení řízení ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty první o. s. ř. Kopie žaloby pro zmatečnost ze dne 26. 4. 2007 směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, č. j. 20 Co 101/2007-210, byla totiž přílohou č. 7 jiné žaloby ze dne 8. 8. 2007 směřující proti rozhodnutí správního orgánu (ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř. a § 28 a § 31 zákona č. 184/2006 Sb.), kterou Okresní správa sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích podala dne 10. 8. 2007 rovněž ke Krajskému soudu v Praze; uvedenou skutečnost sdělila opakovaně soudu prvního stupně na jeho dotaz. Podle názoru dovolatelky by „náklady řízení měl nést Krajský soud v Praze“, neboť vedl řízení o žalobě pro zmatečnost, ačkoliv byl opakovaně upozorňován, že mu dne 10. 8. 2007 Okresní správou sociálního zabezpečení České Budějovice žádná žaloba pro zmatečnost doručena nebyla a že kopie žaloby pro zmatečnost ze dne 26. 4. 2007 je pouze přílohou jiné žaloby ze dne 8. 8. 2007. Dovolatelka navrhla, aby usnesení soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu byla zrušena a řízení zastaveno; není ochotna nahradit náklady řízení povinného. Povinný navrhl, aby dovolací soud zamítl dovolání Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích jako nedůvodné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Řízení se zahajuje na návrh (srov. § 79 odst.1 větu první o. s. ř.); bez návrhu může soud zahájit řízení jen v případech, kdy to připouští zákon (srov. § 81 odst.1 o. s. ř.). Návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90 o. s. ř.), se nazývá žalobou (srov. § 79 odst. 1 větu čtvrtou o. s. ř.). Probíhá-li řízení, které nebylo zahájeno podáním žalo