21 Cdo 149/2009 – Nejvyšší soud

21 Cdo 149/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 4, proti žalovanému P. D., zastoupenému JUDr. Jiřím Charvátem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky č. 2686, o 9.549.515,- Kč s příslušenstvím, za účasti Kooperativa pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová č. 747, IČ 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 82/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. září 2008 č.j. 23 Co 95/2008-438, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6.11.2007 č.j. 6 C 82/2002-392 (s výjimkou výroku I., kterým bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci 8.820.515,- Kč s příslušenstvím) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu), aby mu žalovaný zaplatil na bolestném a za ztížení společenského uplatnění celkovou částku 9.549.515,- Kč s úrokem z prodlení z částky 2.387.000,- Kč „od druhého následujícího dne po doručení specifikace žaloby ze dne 1.11.2007 žalovanému do zaplacení“. Žalobu odůvodnil tím, že dne 4.12.2000 v 9.30 hod., kdy jako zaměstnanec žalovaného „vynášel v jedné ruce na vrchol střechy hřebenáče a po našlápnutí na první příčel žebříku se mu tento zvrtl, ztratil rovnováhu“ a spadl na betonovou komunikaci pod objektem z výšky 3,1 m, utrpěl tříštivou zlomeninu 5. krčního obratle s posunem a pohmožděním hlavy, následkem čehož ztratil žalobce hybnost obou dolních končetin a došlo u něj i k těžké poruše hybnosti horních končetin. Na základě šetření Inspektorátu bezpečnosti práce bylo zjištěno, že „příčinou pracovního úrazu na místě stavebních prací bylo chybějící ochranné zajištění pro práci ve výškách, nesprávná organizace práce a porušení pracovních předpisů ze strany dozorovaného subjektu“. Před podáním žaloby obdržel žalobce od vedlejšího účastníka „z titulu bolestného“ částku 36.000,- Kč a „z titulu ztížení společenského uplatnění“ částku 84.000,- Kč. Žalobce uvedl, že pracovní úraz utrpěl ve věku 39 let, kdy byl v dobré psychické a fyzické kondici, věnoval se sportovním aktivitám, navštěvoval kulturní a společenské akce, po rozvodu pomáhal své matce v domácnosti a většinu volného času věnoval dceři. V důsledku pracovního úrazu je plně invalidní, „na invalidním vozíku dokáže sedět jen krátkou dobu, jinak stále leží“, je proto zcela odkázán na pomoc jiných osob, zejména své matky. S ohledem na tíživou životní situaci, ve které se ocitl v produktivním věku a kdy je zcela odkázán na cizí pomoc i při základních lidských úkonech, požaduje zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění z důvodů hodných zvláštního zřetele. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 6.11.2007 č.j. 6 C 82/2002-392 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 8.820.515,- Kč s úrokem z prodlení (který ve výroku uvedl), ohledně „částky 729.000,- Kč s úrokem z prodlení“ (který ve výroku uvedl) žalobu zamítl, a zároveň rozhodl, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 211.007,- Kč „k rukám právní zástupkyně žalobce JUDr. Zuzany Špitálské“, že jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích částku 21.264,- Kč na náhradě nákladů řízení a „soudní poplatek z návrhu ve výši 352.820,- Kč“. Soud prvního stupně dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody na zdraví „v rozsahu 100% bez krácení“ je důvodný, neboť zejména nebylo prokázáno, že by se žalovaný své odpovědnosti zprostil, naopak bylo zjištěno, že žalovaný jakožto zaměstnavatel nesplnil řádně své povinnosti vyplývající z ustanovení § 132 a násl. zák. práce, jestliže neprokázal „kdy a jak byl zaměstnanec (žalobce) řádně proškolen nebo seznámen s konkrétními bezpečnostními předpisy“. Soud prvního stupně tak žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil bolestné ve výši 124.515,- Kč, ztížení společenského uplatnění (dále též jen „ZSU“) ve výši 8.811.000,- Kč a „účelně vynaložené náklady, jež žalobce měl v souvislosti s uplatňováním svého nároku na náhradu škody ve výši 5.000,- Kč“; celkem tedy (protože před podáním žaloby bylo vedlejším účastníkem zaplaceno celkem 120.000,- Kč) částku 8.820.515,- Kč. Při úvaze, zda projednávanou věc přísluší posoudit podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., nebo vyhlášky č. 440/2001 Sb., soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb., podle něhož bolest a ZSU, způsobené škodou na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Proto tedy na základě znaleckého posudku Doc. MUDr. Warbežinka, který ohodnotil bolesti vzniklé do 31.12.2001 celkem 1450,5 body (za jeden bod je stanovena částka 30,- Kč), a bolesti vzniklé po tomto datu 675 body (hodnota bodu 120,- Kč) přiznal žalobci na bolestném (po odpočtu již vyplacené částky 36.000,- Kč) částku 124.515,- Kč. Při rozhodování o ztížení společenského uplatnění vycházel soud prvního stupně z toho, že ZSU vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu považovat za ustálený a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného. Tomu odpovídá hodnocení ZSU znalci z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, otorinolaryngologie, psychiatrie a urologie, kteří hodnotili ZSU žalobce podle toho, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu. Celkovému bodovému hodnocení pak odpovídá částka 881.110,- Kč, která však podle názoru soudu prvního stupně „nemůže pokrýt následky úrazu, které žalobce jako poškozený utrpěl“. Proto ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 odškodnění zvýšil na desetinásobek, neboť „jen tak je totiž možno vykompenzovat prokazatelně nepříznivé důsledky úrazu pro životní úkony žalobce a pro uspokojování a plnění jeho životních a společenských potřeb a nahradit vyřazení žalobce ze společenského života“. Přihlédl zejména ke skutečnosti, že žalobce utrpěl úraz ve věku 39 let, je plně invalidní, „pohybuje se pouze výjimečně, a to pomocí invalidního vozíku“, je tedy závislý na třetí osobě, přičemž následky úrazu se projevují ve všech oblastech jeho života, a „tato situace je navíc zhoršována špatným psychickým stavem“. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 9.9.2008 č.j. 23 Co 95/2008-438 rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 729.000,- Kč a ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že „nepříznivé důsledky spočívající v hybném deficitu končetin dle neurologického nálezu se stabilizovaly v roce 2001, stejně jako nález z otorinolaryngologie“; urologické obtíže jakož i psychický stav se stabilizovaly v roce 2003. Přisvědčil názoru soudu prvního stupně, který ve smyslu § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb. „aplikoval pro odškodnění ztížení společenského uplatnění následků, které se projevily do 31.12.2001, vyhlášku č. 32/1965 Sb. a pro ty, jež se ustálily od 1.1.2002, vyhlášku č. 440/2001 Sb.“. Podle názoru odvolacího soudu je právní úprava založena na „samostatném odškodnění každého dílčího poškození zdraví“ a názor žalobce, že pro určení odškodnění ztížení společenského uplatnění je rozhodné „ustálení zdravotního stavu v posledním dílčím posuzovaném následku“, neodpovídá právním předpisům. Zdůrazňuje, že právní úprava navíc „nevylučuje možnost vzniku dalšího nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, jestliže se výrazně zhoršil již ustálený zdravotní stav (§ 5 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb.)“. Odvolací soud se „ztotožnil“ i se závěrem soudu prvního stupně o přiznaném násobku zvýšení ztížení společenského uplatnění, neboť soud prvního stupně správně zohlednil zejména věk žalobce a trvalé následky pracovního úrazu. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolatel považuje za otázku zásadního právního významu posouzení, „který právní předpis při rozhodování o ZSU aplikovat v případě, kdy k ustálení následků na zdraví spadajících pod různá odvětví lékařské vědy došlo v různých časových obdobích“, zda tedy je třeba „aplikovat oba právní předpisy, tj. vyhlášku č. 32/1965 Sb. i vyhlášku č. 440/2001, či zda je nutno aplikovat pouze právní předpis platný v době ustálení posledních následků, tj. v době, kdy dojde k ustálení zdravotního stavu jako celku“. Podle jeho názoru je třeba zdravotní stav chápat jako celek, „z něhož nelze jednotlivá dílčí poškození oddělovat“, přičemž „závažnost změn ve zdravotním stavu a intenz