21 Cdo 1493/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1493/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 9. 2011 Spisová značka:21 Cdo 1493/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1493.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní poměr Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. f) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.09.2009 § 30 předpisu č. 563/2004Sb. § 32 písm. b) předpisu č. 563/2004Sb. § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 9. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1493/2010ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Čelkovická č. 445, proti žalované Střední odborné škole a Střednímu odbornému učilišti, Hněvkovice 1, příspěvkové organizaci se sídlem v Týně nad Vltavou - Hněvkovice na levém břehu Vltavy č. 1, IČO 00073130, zastoupené JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 3/66, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 359/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.listopadu 2009 č.j. 8 Co 2266/2009-66, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Stanislava Flašky, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 3/66. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 27.4.2009 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že zaměstnanec „nesplňuje odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost dle zákona č. 563/2004 Sb. pro výkon sjednané práce učitele řízení motorových vozidel“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jako učitel řízení motorových vozidel „splňuje podmínky dané zákonem č. 563/2004 Sb.“ a je také „držitelem kvalifikace pro tuto práci požadované“. Má praxi delší než 3 roky, středoškolské vzdělání s maturitou na Střední průmyslové škole v Mladé Boleslavi, obdržel „Zmocnění k provádění zkoušek řidičů motorových vozidel A+C pod e. č. 1/1992“, vlastní „koncesi – potvrzenou průkazem zkušebního komisaře č. 001702 vydanou Dopravním inspektorátem Policie České republiky 1.6.1993“. Bylo mu rovněž vydáno Ministerstvem dopravy a spojů ČR dne 24.1.2002 „Profesní osvědčení pod číslem evidenčním AA 005694 pro skupiny A-C+E skupin ŘO“. Tuto kvalifikaci nabyl před účinností zákona č. 563/2004 Sb. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17.6.2009 č.j. 30 C 359/2009-33 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 8.400,- Kč „k rukám zástupce žalované“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpověď daná žalobci z důvodu podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce „byla důvodná, neboť žalobce nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce učitele“. Žalobce sice prokázal svou „odbornou způsobilost v oboru řízení motorových vozidel“, avšak neprokázal ani netvrdil, že by měl i pedagogické vzdělání ve smyslu ustanovení § 9 zák. č. 563/2004 Sb., „nedisponuje tedy potřebnou odbornou kvalifikací pro výkon práce, na kterou má uzavřenu pracovní smlouvu“. Soud prvního stupně zároveň dovodil, že na žalobce se nevztahuje ani výjimka uvedená v ustanovení § 32 zák. č. 563/2004 Sb., neboť zejména neprokázal, že by nejméně po dobu 15-ti let vykonával přímou pedagogickou činnost „na příslušném druhu nebo typu školy“, i když „v letech 1973-1975 působil při základní vojenské službě jako instruktor a učitel řidičů“, ale – jak soud dále dovozuje - „armádu nelze rozhodně považovat za školu, navíc příslušného druhu nebo typu“. Podle názoru soudu prvního stupně žalobce ani „nepodnikl kroky k doplnění nutné kvalifikace pro výkon práce učitele“, přestože „byl v tomto směru žalovaným opakovaně vyzýván, aby v běžící 5leté lhůtě zahájil příslušné studium pedagogiky a bylo tak využito zákonné výjimky“ ve smyslu ustanovení § 32 písm. b) zák. č. 563/2004 Sb. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12.11.2009 č.j. 8 Co 2266/2009-66 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 9.996,- Kč k rukám advokáta JUDr. Stanislava Flašky. Podle názoru odvolacího soudu „žalobce ani před účinností zákona nesplňoval podmínky pro výkon přímé pedagogické činnosti dle vyhlášky č. 139/1997 Sb., a proto se neocitl v režimu § 30 zákona č. 563/2004 Sb.“, neboť u něj „pedagogická způsobilost absentuje“. K námitkám žalobce odvolací soud uvedl, že „pedagogický pracovník bez potřebné kvalifikace je chráněn § 32 písm. b) zákona pouze tehdy, pokud lze k datu doručení výpovědi z pracovního poměru s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu důvodně usuzovat na to, že zahájí a ukončí příslušné studium“ do pěti let od data 1.1.2005, toto ustanovení se však na žalobce nevztahuje, neboť – jak odvolací soud dovodil – žalobce „po účinnosti zákona nezahájil jakékoliv studium, kterým by si doplnil svoji chybějící pedagogickou způsobilost“, a lze také „důvodně předpokládat, že ve stanovené lhůtě takové studium ani nedokončí“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a v tomto směru „spatřuje v něm zásadní význam“. Zejména namítá, že zákon č. 563/2004 Sb. nabyl účinnosti dne 1.1.2005, a proto s ohledem na ustanovení § 32 písm. b) „mohl vykonávat pedagogickou činnost až do 1.1.2010“. Výpověď z pracovního poměru, „kdy žalobci zbývalo 8 měsíců pro možné naplnění předmětného předpokladu pro výkon pedagogické činnosti“, je tak podle názoru žalobce „předčasná“. Odvolací soud – jak dovolatel dále namítá – nesprávně aplikoval vyhlášku č. 139/1997 Sb., neboť v příloze č. 1 vyhlášky „je třeba správně položku podmínek pro mistra odborného výcviku vykládat tak, že pro mistra odborného výcviku není stanovena podmínka pedagogické způsobilosti resp. tato je omezena na nejméně roční praxi“, a požadavek vzdělání „pro učitele předmětu praxe je třeba vztahovat pouze na sloupec odborné způsobilosti, kde se u učitele předmětu praxe hovoří o „vzdělání“, v kolonce pedagogické způsobilosti není pojem „vzdělání“ použit. Žalobce je tedy přesvědčen, že splňoval jak podmínky stanovené vyhláškou č. 139/1997 Sb. pro pedagogického pracovníka, a podle ustanovení § 30 zák. č. 563/2004 Sb. též podmínky tohoto zákona, a navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Žalovaná uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce nesplňuje podmínky pro výkon přímé pedagogické činnosti a ani podmínky odborné a pedagogické způsobilosti podle vyhlášky č. 139/1997 Sb. Zákon nicméně takovým zaměstnancům umožňuje, aby se souhlasem zaměstnavatele vykonávali přímou pedagogickou činnost po zákonem stanovenou dobu. Tito zaměstnanci nadále ovšem nesplňují předpoklady odborné kvalifikace a lze jim dát výpověď. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., neboť v projednávané věci řešená právní otázka výkladu ustanovení § 30 a § 32 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je výpověď z pracovního poměru ze dne 27.4.2009 (doručená žalobci téhož dne), podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 13.9.2009 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 320/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – srov. § 364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) – dále jen „zák. práce“, a podle zákona č. 563/2004 Sb., o ped