21 Cdo 1502/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1502/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2017 Spisová značka:21 Cdo 1502/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1502.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 11 odst. 2 předpisu č. 133/1985Sb. ve znění do 31.12.2010 § 5 odst. 1 písm. a) předpisu č. 133/1985Sb. ve znění do 31.12.2010 § 7 odst. 3 předpisu č. 246/2001Sb. ve znění do 31.10.2014 § 7 odst. 4 předpisu č. 246/2001Sb. ve znění do 31.10.2014 § 10 odst. 1 předpisu č. 246/2001Sb. ve znění do 31.10.2014 § 10 odst. 4 předpisu č. 246/2001Sb. ve znění do 31.10.2014 § 80 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1502/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce L. L., zastoupeného Mgr. Janem Svobodníkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sadová č. 2650/20, proti žalované FIRECON CZ, s.r.o. se sídlem v Praze 2, Vinohradech, Americká č. 2548/1a, IČO 25862341, zastoupené JUDr. Kateřinou Martínkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sokolská třída č. 22, o určení, že „žalobce je způsobilý a má právo provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení společnosti FIRECON CZ, s.r.o., na objektech, na kterých jsou instalovány výrobky společnosti FIRECON CZ, s.r.o.“, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 44/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2015 č.j. 16 Co 181/2015-111, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 23.4.2012 u Okresního soudu v Ostravě domáhal, aby bylo určeno, že „je způsobilý a má právo provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení (žalované) společnosti FIRECON CZ, s.r.o., na objektech, na kterých jsou instalovány výrobky (žalované) společnosti FIRECON CZ, s.r.o.“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 29.6. 2007 pracoval u žalované na pozici vedoucího servisního a revizního oddělení a že dne 11.11.2008 mu žalovaná vystavila „Prohlášení o způsobilosti k revizní činnosti“, jímž ho „oprávnila ke zkouškám provozuschopnosti dle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb. a k servisní činnosti zařízení odvodu kouře a tepla na objektech, na kterých je její zařízení“. Dne 2.7.2009 vydalo Ministerstvo vnitra žalobci osvědčení o tom, že „je technikem požární ochrany podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně“. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil dohodou ke dni 21.8.2009 a dopisem ze dne 25.10.2010 mu žalovaná sdělila, že mu odnímá potvrzení o způsobilosti k revizní činnosti ze dne 11.11.2008, neboť podle jejího názoru „bylo vázáno na trvání pracovního poměru“. Žalobce má však za to, že prohlášení o způsobilosti k revizní činnosti udělené mu žalovanou dne 11.11.2008 ho i po skončení pracovního poměru opravňuje k této servisní a revizní činnosti a že žalovaná nemá právo mu jej odejmout; jedná se o „duševní vlastnictví žalobce, které je ze strany třetích osob nedotknutelné“. Vzhledem k tomu, že podle vyjádření Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR ze dne 7.12.2011 tomuto orgánu „nepřísluší posuzovat oprávněnost nebo neoprávněnost právnické osoby k odebrání dříve vystaveného osvědčení“, obrátil se žalobce s požadovaným určením na soud. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce spařuje v tom, že „je zcela zásadně ohroženo jeho právo provádět revizní činnost požárně bezpečnostních zařízení, kdy je takto vystaven zcela konkrétní újmě spočívající v nemožnosti tímto způsobem podnikat a vydělávat si takto finanční prostředky“, přičemž „již vyčerpal veškeré jiné možné prostředky k tomu, aby existence tohoto jeho práva byla potvrzena“. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 16.10.2013 č.j. 26 C 44/2012-22 řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Hasičskému záchrannému sboru Moravskoslezského kraje se sídlem Výškovická 40, Ostrava-Zábřeh „jako orgánu pravomocnému rozhodnout o odborné způsobilosti žalobce provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. a z ustanovení § 31 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, které stanoví, že státní požární dozor vykonává kontrolu dodržování povinností stanovených právními předpisy o požární ochraně. Dále konstatoval, že prováděcím předpisem k tomuto zákonu je vyhláška č. 246/2001 Sb., z níž vyplývá, že „v projednávaném případě tímto orgánem státního požárního dozoru je Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje, který je pravomocný rozhodnout o odborné způsobilosti žalobce provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení“. Dospěl proto k závěru, že daná věc nespadá do pravomoci soudu, a proto podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci příslušnému orgánu. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2.4.2014 č.j. 16 Co 23/2014-43 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „řízení se nezastavuje a že po právní moci tohoto usnesení nebude věc postoupena Hasičskému záchrannému sboru Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě-Zábřehu, Výškovická 40, jako orgánu pravomocnému rozhodnout o odborné způsobilosti žalobce provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení“. Odvolací soud s poukazem na ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, a na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.12. 2001 sp. zn. 21 Cdo 615/2001 vyslovil právní názor, že v daném případě se jedná o pracovněprávní vztah, což „vyplývá ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě, zkráceně řečeno, že za trvání pracovního poměru žalovaná vydala žalobci prohlášení o způsobilosti k revizní činnosti a po skončení pracovního poměru mu sdělila, že mu toto potvrzení odnímá, a žalobce s tímto názorem nesouhlasí“. Nelze proto dospět k závěru, že daná věc nespadá do pravomoci soudu. Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 9.4.2015 č.j. 21 Cdo 390/2015-95 zamítl dovolání žalované podané proti tomuto rozsudku odvolacího soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Dovolací soud zdůraznil, že podmínkou pravomoci soudu ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. je, aby uplatněný nárok byl podle své povahy nárokem vyplývajícím z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních či obchodních vztahů. Předmětem tohoto řízení je věc vyplývající ze vztahu mezi občanem (bývalým zaměstnancem) a právnickou osobou (bývalým zaměstnavatelem). Účastníci tohoto vztahu „jsou navzájem v rovném postavení, kdy žádný z nich nevystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt, který je právně způsobilý autoritativně (pod správním donucením) rozhodovat o jeho právech a povinnostech“. Nejedná se tedy o vztah veřejnoprávní upravený zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), nýbrž jde o vztah soukromoprávní - pracovněprávní, vzniklý v příčinné souvislosti s výkonem nesamostatné (závislé) práce žalobce jako bývalého zaměstnance žalované (jako bývalého zaměstnavatele). Dovolací soud proto přisvědčil závěru odvolacího soudu, že v dané věci je ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. dána pravomoc soudu k rozhodnutí o určovací žalobě žalobce. Okresní soud v Ostravě (ještě před rozhodnutím dovolacího soudu) rozsudkem ze dne 7.5.2014 č.j. 26 C 44/2012-60 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 13.200,- Kč k rukám zástupce žalobce. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval v tom, že žalobce vykonává činnost revizního technika požárně bezpečnostních zařízení jako svou výdělečnou činnost a bez tohoto určení by výdělečná činnost žalobce byla ohrožena. Podle názoru soudu prvního stupně žalobce splňuje předpoklady odborné způsobilosti k provádění servisní a revizí činnosti „obecně všec