21 Cdo 1525/2023 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1525/2023-94 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně ZMES, s. r. o. se sídlem v Třebíči, Sadová č. 829/1, IČO 43371833, zastoupené Mgr. Veronikou Ščukovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. č. 764/50, proti žalovanému T. N., zastoupenému Mgr. Robertem Scigielem, advokátem se sídlem v Brně, Ptašínského č. 311/8, o 101 451 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 211/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 2023, č. j. 49 Co 164/2021-62, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 10. 2021, č. j. 5 C 211/2021-27, ve výrocích II. a III., se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou dne 19. 7. 2021 u Okresního soudu v Třebíči se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 101 451 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán jako elektromontér, že v souvislosti s výkonem práce používal a řídil služební (pracovní) vozidlo a zúčastnil se rovněž žalobkyní zajištěného školení. Dne 14. 5. 2020 při výkonu práce řídil žalovaný v Třebíči vozidlo žalobkyně Land Rover, jehož nástavbu tvořila plošina. Při průjezdu zatáčkou došlo pro nepřizpůsobení rychlosti k převrácení a poškození vozidla i montážní plošiny. Dopravní nehodu šetřila Policie ČR se závěrem o nedbalostním zavinění žalovaného. Dne 17. 8. 2020 účastníci uzavřeli dohodu o způsobu náhrady škody, v níž prohlásili, že škoda vznikla výlučně v důsledku nedbalostního zavinění žalovaného a její výše činí nejméně 500 000 Kč, že žalovaný za tuto škodu odpovídá do 4,5násobku jeho průměrného výdělku (25 878 Kč), tedy maximálně do částky 116 451 Kč, a dohodli splácení škody žalovaným. Po ukončení pracovního poměru žalovaného uzavřeli dne 21. 12. 2020 dodatek k této dohodě, v němž upravili splácení škody tak, že dosud nesplacenou částku 108 451 Kč bude žalovaný splácet žalobkyni v měsíčních splátkách 5 000 Kč počínaje měsícem lednem 2021 pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný uhradil žalobkyni v lednu 2021 částku 2 000 Kč a v únoru 2021 částku 5 000 Kč, poté přestal splácet a na výzvu žalobkyně nereagoval. Žalobkyně zaplatila na skutečnou škodu – opravu poškozeného vozidla 1 189 831,41 Kč. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítl, že listiny o náhradě škody podepsal jako mladý člověk neznalý svých práv na pokyn nadřízených, že v té době nedisponoval potřebnou finanční částkou a že se nejednalo o jeho svobodný projev vůle. Žalobkyně svůj nárok dosud řádně nevyčíslila a nedoložila a dala pokyn k řízení vozidla s plošinou se specifickými jízdními vlastnostmi nezkušenému řidiči, který v době uzavření pracovní smlouvy neměl ani platné řidičské oprávnění. Uložený úkol nebyl náplní jeho práce elektromontéra. Žalobkyně neměla k předmětnému vozidlu ani uzavřeno „havarijní pojištění“. Navrhl, aby soud použil svého moderačního práva a výši náhrady škody snížil. 3. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 5 C 211/2021-27, zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 50 755,50 Kč s úrokem z prodlení, který vyčíslil (výrok I.), v témže rozsahu žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dovodil, že žalovaný pracoval u žalobkyně v období od 24. 4. 2019 do 31. 12. 2020 jako elektromontér, že dne 14. 5. 2020 v souvislosti s plněním pracovních povinností řídil vozidlo s plošinou, kterým zavinil dopravní nehodu, při níž došlo k poškození vozidla i plošiny, a že dne 17. 8. 2020 účastníci uzavřeli dohodu o způsobu náhrady škody ve výši 116 451 Kč (4,5násobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného), která byla po skončení pracovního poměru žalovaného změněna tak, že dosud nezaplacenou částku 108 451 Kč bude žalovaný žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč počínaje měsícem lednem 2021. Žalovaný zaplatil žalobkyni v lednu 2021 částku 2 000 Kč a v únoru 2021 částku 5 000 Kč, poté přestal splátky hradit. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že závazek žalovaného z dohody o náhradě škody i jejího dodatku platně vznikl a dosud trvá v žalobou uplatněné výši. Shledal však důvod pro aplikaci moderačního práva soudu. Usoudil, že je třeba zohlednit nedostatečné řidičské zkušenosti žalovaného v době vzniku škody, že použité vozidlo s nákladem pracovní plošiny je speciálním vozidlem s odlišným těžištěm a jízdními vlastnostmi oproti běžným vozidlům, že žalobce pracoval jako elektromontér a nemohl mít v řízení tohoto vozidla dostatečné zkušenosti, že převzetím vozidla k řízení pouze vyhověl žádosti služebně staršího kolegy a že událost se stala v době, kdy měl žalovaný necelých 20 roků, nemohl tak disponovat dostatečnými finančními prostředky k úhradě škody. Nelze přitom předpokládat, že by snížení náhrady škody mohlo významným způsobem poškodit ekonomicky žalobkyni, která je společností zaměstnávající více než 100 zaměstnanců. Za přiměřené snížení náhrady škody považoval soud její snížení na polovinu žalovaným dosud nesplacené škody. 4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, č. j. 49 Co 164/2021-62, rozsudek soudu prvního stupně „v zamítavém výroku II. a ve výroku o náhradě nákladů řízení III.“ potvrdil (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 487 Kč k rukám advokáta JUDr. Roberta Scigiela (výrok II.). Dovodil, že předmětem řízení je nárok žalobkyně na náhradu škody, kterou jí žalovaný jako zaměstnanec způsobil tím, že dne 14. 5. 2020 havaroval při plnění pracovních povinností s vozidlem žalobkyně, na kterém při nehodě vznikla škoda v celkové výši 1 189 831,41 Kč, že účastníci dne 17. 8. 2020 uzavřeli dohodu o způsobu náhrady škody podle § 263 zákoníku práce, v níž žalovaný uznal svoji povinnost nahradit žalobkyni škodu v předběžné výši 500 000 Kč bez DPH na vozidle a 160 000 Kč bez DPH na plošině s tím, že výše požadované škody nesmí přesáhnout celkem 116 451 Kč (4,5násobek průměrného výdělku žalovaného). Právním důvodem požadavku žalobkyně na náhradu škody v projednávané věci byla tato dohoda o způsobu náhrady škody uzavřená účastníky s tím, že výše požadované náhrady škody odpovídá částce, na které se účastníci shodli, částce 116 451 Kč. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že je zde důvod hodný zvláštního zřetele pro moderaci výše náhrady škody s ohledem na relativně nízký věk žalovaného v době škodní události, na jeho nedostatečné pracovní a zejména řidičské zkušenosti a na to, že jako mladý, nový a nezkušený zaměstnanec žalobkyně se snažil nedělat v práci problémy, když vyhověl žádosti služebně staršího kolegy, aby odvezl zpět do provozovny právě speciální vůz se speciálními nároky na způsob řízení. Žalovaný neměl pro řízení takto speciálního vozidla dostatečné řidičské zkušenosti, neboť teoretické znalosti bez praktického vyzkoušení a nácviku nezaručí, že člověk ovládající teorii ji zvládne správně použít v praxi. Praktické řidičské zkušenosti do doby nehody získával pouze cca 13 měsíců, což je doba naprosto minimální na to, aby bez praxe zvládl řízení vozidla se speciálními nároky na způsob řízení. Žalobkyně je obchodní společnost s rozsáhlým a různorodým předmětem podnikání, se základním kapitálem 3 900 000 Kč, s počtem zaměstnanců v kategorii 100 – 199, její ekonomická síla a možnosti jsou zcela jiné než finanční možnosti žalovaného. Snížení výše náhrady škody o částku 50 755,50 Kč je tedy zcela přiměřené. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu v řešení otázky „stanovení výchozí částky škody způsobené zaměstnancem pro účely aplikace moderačního práva soudu dle § 264 zákoníku práce“ a „při řešení významu a charakteru zjištěných důvodů zvláštního zřetele hodných jako moderačních důvodů“. Podle judikatury dovolacího soudu úvahy o moderaci je nutné vztahovat na výši škody před její limitací, neboť případné snižování pod zákonný limit by mohlo být v rozporu se zákonným požadavkem přiměřenosti (rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 3612/2020, ze dne 30. 6. 2021, nebo sp. zn. 21 Cdo 435/2022). Odvolací soud však vycházel z částky po její limitaci. Na věc nemůže mít žádný vliv ani uzavřená dohoda o způsobu úhrady dluhu mezi účastníky. Žalobkyně se domnívá, že i úvahy soudu o důvodech zvláštního zřetele hodných jsou zjevně nepřiměřené. Nedostatečné řidičské zkušenosti žalovaného nemohou být důvodem pro moderaci škody, neboť každý, i mladý, řidič musí dodržovat příslušné předpisy, navíc byl žalobkyní náležitě proškolen, k nehodě došlo v obci, v místě s omezenou rychlostí, které žalovaný znal. Moderačním důvodem nemůže být, že žalobkyně neměla uzavřeno havarijní pojištění (spoluúčast pojištěného je vždy 10 % ze vzniklé