21 Cdo 1544/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1544/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2008 Spisová značka:21 Cdo 1544/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1544.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1544/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce I. I. a. s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. J. M., CSc., zastoupenému advokátem, o 1.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 155/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2006, č. j. 55 Co 298/2006-59, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 1.000.000,- Kč. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že žalovaný na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 9. 1994 vykonával u žalobce činnost „biologa I. (embriologa)“ a že dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 2. 1.  2001 se zavázal, že v případě skončení pracovního poměru u žalobce nebude vykonávat po dobu jednoho roku pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která je předmětem činnosti žalobce, nebo jinou činnost, která by mohla mít soutěžní povahu vůči podnikání žalobce; pro případ porušení této povinnosti byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 1.000.000,- Kč. Žalobce zjistil, že žalovaný porušil uvedenou konkurenční doložku, neboť je zaměstnáván u společnosti G., s. r. o., jejíž činnost má vůči činnosti žalobce soutěžní povahu. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 7. 4. 2006, č. j. 7 C 155/2005-32, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 55.392,- Kč. Dodatek k pracovní smlouvě ze dne 2. 1. 2001, v němž se žalovaný zavázal zdržet se konkurenčního jednání po skončení pracovního poměru u žalobce, posoudil v této části jako neplatný, neboť v něm chybí „protipól závazku zaměstnance vůči zaměstnavateli“, a to závazek zaměstnavatele, kterým by toto omezení zaměstnanci kompenzoval. Je-li neplatná konkurenční doložka, je neplatné i ujednání o povinnosti žalovaného plnit žalobci smluvní pokutu. Rovněž výše smluvní pokuty je podle názoru soudu prvního stupně „zjevně nepřiměřená“, neboť představuje víc jak třicetinásobek mzdy žalovaného v době, kdy  ujednání bylo sepsáno. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2006, č. j. 55 Co 298/2006-59, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 55.781,- Kč k rukám advokáta. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval ujednání mezi účastníky ze dne 2. 1. 2001 za neplatné pro nedostatek synallagmatického závazku ze strany zaměstnavatele, neboť se podle jeho názoru jednalo o „příliš extenzivní výklad ust. § 29 odst. 2 zák. práce ve znění od 1. 1. 2001 do 29. 2. 2004 ze strany soudu prvního stupně“. I tak však považoval ujednání ze dne 2. 1. 2001 za neplatné, a to z důvodů sjednání nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Za přiměřenou považoval smluvní pokutu v takové výši, která za 12 měsíců nepřesáhne dvanáctinásobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance; v projednávané věci byla sjednaná výše smluvní pokuty „2,6ti násobkem“ dvanáctiměsíčního platu žalovaného. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že ujednaná smluvní pokuta odpovídala tomu, že žalobce měl nemalé náklady se zvyšováním kvalifikace žalovaného, že žalovaný získal podstatnou část své kvalifikace právě díky přístupu k originálnímu know-how žalobce a že je proto logické, že závazek bude zajištěn smluvní pokutou ve výši odpovídající důležitosti závazku a možné škodě, která by jeho porušením mohla žalobci vzniknout. Připomíná, že maximální výše smluvní pokuty nebyla zákonem v tehdejším znění nijak omezena a proto by měla odpovídat důležitosti zájmu, který byl konkurenční doložkou chráněn. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek „soudu prvého stupně č. j. 7 C 155/2005“ zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto pro nedostatek podmínky zásadního právního významu a, shledá-li dovolací soud dovolání přípustným, aby bylo zamítnuto, neboť odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.]. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Projednávanou věc je třeba posuzovat - s ohledem na to, že konkurenční doložka byla mezi účastníky uzavřena dne 2. 1. 2001 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (tj. poté, co nabyl účinnosti zákon č. 155/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) do 29. 2. 2004 (tj. předtím, než nabyl účinnosti zákon č. 46/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů) - dále jen „zák. práce“. Podle ustanovení § 29 odst. 2 věty druhé a třetí zák. práce ve smlouvě lze písemně dohodnout, že zaměstnanec nesmí po ustanovenou dobu, nejdéle však jeden rok po skončení pracovního poměru, vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která byla předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele, a to za podmínek, za nichž to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat; za porušení takového závazku může být sjednána přiměřená smluvní pokuta. Konkurenční doložka odporující uvedeným podmínkám je neplatná. Z citovaného ustanovení vyplývá, že předmětem právního vztahu založeného konkurenční doložkou je ochrana zaměstnavatele po skončení pracovněprávního vztahu účastníků před činností zaměstnance, která by vůči zaměstnavateli měla soutěžní povahu. Předmětem ochrany tudíž jsou - jak zmiňuje žalobce v dovolání – „obchodně vysoce citlivé informace a data, která mají pro všechny ostatní konkurenční subjekty značný obchodní význam a přínos“, tedy - jinak řečeno - skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné a mají být podle vůle podnikatele utajeny. Protože uvedený charakter předmětu ochrany je totožný, bez ohl