21 Cdo 1561/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1561/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 10. 2018 Spisová značka:21 Cdo 1561/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1561.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní cesta Náhrada mzdy Pracovní volno Jednání soudu Povinnosti zaměstnanců Povinnosti zaměstnavatelů Překážky v práci Dotčené předpisy:§ 38 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 42 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 153 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 200 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 202 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 208 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 301 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 301 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 7 předpisu č. 589/2006Sb. § 8 předpisu č. 289/2006Sb. čl. 1 bod. p) úmluvy 62/2010 Sb.m.s. čl. 8 odst. 8 úmluvy 62/2010 Sb.m.s. čl. 8 odst. 1 Nařízení (ES) č. 561/2006 čl. 8 odst. 6 Nařízení (ES) č. 561/2006 čl. 8 odst. 8 Nařízení (ES) č. 561/2006 Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:23. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1561/2018-128 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Alešem Nytrou, advokátem se sídlem v Ostravě, Přívozská č. 703/10, proti žalovanému Q Trucking Morava, s. r. o. se sídlem v Ostravě-Kunčičkách, Vratimovská č. 624/11, IČO 26981483, zastoupenému JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. č. 120/22, o 115 677 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 298/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2017 č. j. 16 Co 148/2017-97, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 772 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Aleše Nytry, advokáta se sídlem v Ostravě, Přívozská č. 703/10. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 24. 11. 2016 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 115 677 Kč „se zákonnými úroky z prodlení“ z částek a za dobu, jež v žalobě rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 7. 2007 jako řidič silniční nákladní dopravy, že v pracovní smlouvě byla sjednána mzda ve výši 16 000 Kč měsíčně, že žalovaný žalobci s ojedinělými výjimkami od léta 2009 nepřiděloval práci, že žalobce se žalovaným vedl spor o platnost výpovědi z pracovního poměru, která byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2013 č. j. 85 C 142/2012-86, jenž nabyl právní moci dne 4. 12. 2013, určena jako neplatná, že žalovaný poté žalobci nezačal přidělovat práci, ale oproti předchozímu stavu mu vyplácel náhradu mzdy, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2015 č. j. 85 C 141/2014-63 potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 16 Co 120/2015 byla žalovanému uložena povinnost přidělovat žalobci práci, že od 17. 7. 2015 žalovaný žalobci opět přestal vyplácet náhrady mzdy a práci mu stále nepřiděloval, že až dopisem ze dne 7. 12. 2015 byl žalobce vyzván k nástupu na pracovní cestu od 3. 1. 2016, že žalobce dopisem ze dne 11. 12. 2015 prostřednictvím své tehdejší zástupkyně H. M. požádal žalovaného, aby termín nástupu pracovní cesty změnil, neboť dne 6. 1. 2016 měla proběhnout dvě jednání Krajského soudu v Ostravě ve sporech mezi žalobcem a žalovaným vedených pod sp. zn. 16 Co 215/2015 a 16 Co 120/2015, a poté, co žalovaný odmítl jeho žádosti o odložení pracovní cesty vyhovět, žalobce e-mailem ze dne 30. 12. 2015 (jehož znění v listinné podobě poté předal dne 3. 1. 2016 řediteli žalovaného V. S.) sdělil žalovanému, že na pracovní cestu nenastoupí, neboť k výzvě přiložený rozvrh pracovní doby je v rozporu se zákonem, je-li po žalobci požadováno, aby jezdil po dobu 15 hodin denně, a při výkonu takové pracovní zátěže by žalobce mohl ohrozit sebe i jiné účastníky silničního provozu. Žalobce je přesvědčen, že mu žalovaný naplánoval pracovní cestu tak, aby mu znemožnil účast u těchto soudních jednání, a považuje jednání žalovaného za rozporné s ustanovením § 153 odst. 1 věta za středníkem zákoníku práce, podle kterého je zaměstnavatel při rozvržení pracovní doby povinen přihlédnout k oprávněným zájmům zaměstnance. Vysláním na pracovní cestu ze dne 7. 12. 2015 navíc žalovaný nutil žalobce k porušování Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR), neboť neumožnil žalobci čerpat nezkrácený týdenní odpočinek mimo kabinu nákladního automobilu, a tím vystavil žalobce riziku postihu policejními či správními orgány v zahraničí. Následně byl žalobce vyslán na další pracovní cestu až dopisem ze dne 7. 2. 2016, podle kterého měl pracovní cestu nastoupit dne 11. 3. 2016 v 10:30. Žalobce dopisem ze dne 2. 3. 2016 žalovanému vysvětlil své námitky k zamýšlené pracovní cestě a požádal o zajištění adekvátního ubytování během pracovní cesty, v čemž ale žalovaný žalobci nevyhověl, a dne 11. 3. 2016 se žalobce dostavil do sídla žalovaného, kde V. S. sdělil, že odmítá nastoupit na pracovní cestu, neboť mu zejména nebylo zajištěno dostatečné ubytování během pracovní cesty a nebyly dostatečně určeny podmínky pro výkon pracovní cesty. Dopisem ze dne 25. 4. 2016 pak byl žalobce vyslán žalovaným na pracovní cestu od 3. 6. 2016, 10:30. Na tuto výzvu žalobce opět reagoval přípisem ze dne 10. 5. 2016, v němž namítal, že mu nebylo při pracovní cestě zajištěno dostatečné ubytování a nebyly dostatečně určeny podmínky pracovní cesty. Žalovaný žalobci dopisem ze dne 17. 5. 2016 sdělil, že nocování bude probíhat ve vozidle a že o víkendech je zajištěno ubytování na základně řidičů v A. Dne 3. 6. 2016 se žalobce dostavil do sídla žalované, avšak odmítl nastoupit na pracovní cestu, protože nebyly dostatečně stanoveny podmínky k výkonu pracovní cesty. Následně již žalobce na pracovní cestu nebyl vyslán a dne 28. 7. 2016 žalobce se žalovaným uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 7. 2016. Žalobce má za to, že vzhledem k tomu, že mu žalovaný v době od 1. 1. 2016 do 31. 7. 2016 řádně nepřidělil práci, vzniká žalobci nárok na náhradu mzdy v celkové výši 115 677 Kč „hrubého“, neboť byl vždy způsobilý k výkonu sjednané práce, a žalovanému tak nic nebránilo mu práci řádným způsobem přidělit. Žalovaný zejména namítal, že žalobce byl třikrát vyzván k nástupu na pracovní cestu ve lhůtách, jak tvrdí žalobce v žalobě, že podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování žalovaný vždy ve výzvě k nástupu na pracovní cestu písemně řádně v souladu se zákonem určil a že žalobce v tomto případě nebyl oprávněn odmítnout výkon sjednané práce, neboť nelze mít za to, že výkon práce bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje život nebo zdraví žalobce, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob. Žalovaný považuje odmítnutí výkonu práce žalobcem (nenastoupení na pracovní cesty) za nesplnění povinnosti zaměstnance a za porušení zejména ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) a § 301 zákoníku práce. Uvedl, že žalobci nebyla vyplácena mzda proto, že trvala překážka v práci na straně zaměstnance. Požadavek žalobce na zajištění ubytování pak žalovaný považuje za neodůvodněný, neboť z žádného ustanovení zákoníku práce nevyplývá povinnost zajišťovat ubytování pro zaměstnance při pracovní zahraniční cestě a žalobce si mohl takové ubytování zajistit sám a v souladu s § 162 zákoníku práce požadovat náhradu výdajů za ubytování po žalovaném. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 5. 2017 č. j. 85 C 298/2016-67 žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 104 629 Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Nytry. Dovodil, že výzva žalovaného ze dne 7. 12. 2015 k nástupu žalobce na zahraniční pracovní cestu od 3. 1. 2016 do 23. 1. 2016 je v rozporu s § 153 odst. 1 věta za středníkem zákoníku práce, neboť žalovaný jako zaměstnavatel nepřihlížel k oprávněným zájmům žalobce jako zaměstnance, věděl-li, že na 6. 1. 2016 je nařízeno odvolací jednání u Krajského soudu v Ostravě ve dvou sporech mezi žalobcem a žalovaným. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce bezprostředně (11. 12. 2015) požádal o změnu vyslání na zahraniční pracovní cestu, že tedy nešlo o účelové jednání ze strany žalobce, že naopak vyslání žalobce na zahraniční pracovní cestu t