Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 153 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 153 zákoníku práce stanovuje, že zaměstnavatel musí předem písemně určit podmínky, které ovlivňují poskytování a výši cestovních náhrad, přičemž má přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.
§ 153
(1) Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance.
(2) Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelné, předchozí písemná forma určení podmínek se nevyžaduje, netrvá-li na ní zaměstnanec.
Paragraf 153 zákoníku práce stanovuje, že zaměstnavatel musí předem písemně určit podmínky, které ovlivňují poskytování a výši cestovních náhrad, přičemž má přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.
Co to znamená v praxi
Zaměstnavatel by měl před pracovní cestou písemně sdělit zaměstnanci detaily jako je čas a místo zahájení a ukončení cesty, kde bude zaměstnanec plnit pracovní úkoly, jakým způsobem se bude přepravovat a kde bude ubytován.
Při určování těchto podmí musí zaměstnavatel zohlednit, co je pro zaměstnance rozumné a výhodné.
Pokud je zcela jasné, na jaké cestovní náhrady má zaměstnanec nárok a v jaké výši, nemusí být podmínky určeny písemně, pokud na tom zaměstnanec netrvá.
Na co si dát pozor
Zaměstnavatel by měl vždy preferovat písemnou formu určení podmínek, aby předešel případným sporům ohledně cestovních náhrad.
Zaměstnanec má právo trvat na písemném určení podmínek, i když se zaměstnavateli zdá, že jsou práva na náhrady nezpochybnitelná.
Při určování podmínek by zaměstnavatel neměl opomenout oprávněné zájmy zaměstnance, například volbu vhodného dopravního prostředku nebo ubytování.