§ 153 zákoník práce – Určení podmínek pro poskytování náhrad
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 153 zákoníku práce stanovuje, že zaměstnavatel musí předem písemně určit podmínky, které ovlivňují poskytování a výši cestovních náhrad, přičemž má přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Zaměstnavatel by měl před pracovní cestou písemně sdělit zaměstnanci detaily jako je čas a místo zahájení a ukončení cesty, kde bude zaměstnanec plnit pracovní úkoly, jakým způsobem se bude přepravovat a kde bude ubytován. (§ 153 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Judikatura: na § 153 odkazuje 10 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
(1) Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance.
(2) Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelné, předchozí písemná forma určení podmínek se nevyžaduje, netrvá-li na ní zaměstnanec.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnavatel by měl před pracovní cestou písemně sdělit zaměstnanci detaily jako je čas a místo zahájení a ukončení cesty, kde bude zaměstnanec plnit pracovní úkoly, jakým způsobem se bude přepravovat a kde bude ubytován.
- Při určování těchto podmí musí zaměstnavatel zohlednit, co je pro zaměstnance rozumné a výhodné.
- Pokud je zcela jasné, na jaké cestovní náhrady má zaměstnanec nárok a v jaké výši, nemusí být podmínky určeny písemně, pokud na tom zaměstnanec netrvá.
Na co si dát pozor
- Zaměstnavatel by měl vždy preferovat písemnou formu určení podmínek, aby předešel případným sporům ohledně cestovních náhrad.
- Zaměstnanec má právo trvat na písemném určení podmínek, i když se zaměstnavateli zdá, že jsou práva na náhrady nezpochybnitelná.
- Při určování podmínek by zaměstnavatel neměl opomenout oprávněné zájmy zaměstnance, například volbu vhodného dopravního prostředku nebo ubytování.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 153
Jak soudy aplikují § 153
V posuzovaném případě však dispečeři žalované nařizovali žalobci v souladu s ustanovením § 153 odst. 1 zákoníku práce pracovní cestu až v místě prvního skutečného výkonu, nikoli ve sjednaném místě výkonu práce, přičemž bylo zcela na žalobci, „odkud a kdy“ do takto určeného místa vyrazí.
V posuzovaném případě však dispečeři žalované nařizovali žalobkyni v souladu s ustanovením § 153 odst. 1 zákoníku práce pracovní cestu až v místě prvního skutečného výkonu (místo nástupu na lokomotivu), nikoli ve sjednaném místě výkonu práce, přičemž bylo zcela na žalobkyni, „odkud a kdy“ do takto určeného místa vyrazí.
Žalobce je přesvědčen, že mu žalovaný naplánoval pracovní cestu tak, aby mu znemožnil účast u těchto soudních jednání, a považuje jednání žalovaného za rozporné s ustanovením § 153 odst. 1 věta za středníkem zákoníku práce, podle kterého je zaměstnavatel při rozvržení pracovní doby povinen přihlédnout k oprávněným zájmům zaměstnance.
Právní otázky
Související
§ 153 SPOLEČNÁ USTANOVENÍ K NÁHRADÁM CESTOVNÍCH VÝD (Zákon o služebním poměru příslušníků bez)§ 22 SPOLEČNÁ USTANOVENÍ K NÁHRADÁM CESTOVNÍCH A S (Vyhláška Ministerstva vnitra o náhradách)§ 53 SPOLEČNÁ USTANOVENÍ K NÁHRADÁM CESTOVNÍCH A S (Vyhláška Ministerstva vnitra, kterou se )§ 8 Podrobnosti náležitostí žádosti o povolení k (Vyhláška o žádostech a oznámení podle zá)§ 15 Přechodná ustanovení (Zákon, kterým se mění některé zákony v s)