21 Cdo 1574/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1574/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2007 Spisová značka:21 Cdo 1574/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1574.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1574/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po S. R., zemřelém dne 2. ledna 1996, za účasti 1) F. R., 2) H. B., zastoupené advokátkou, 3) P. R., 4) J. S., 5) H. R., zastoupené advokátkou, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. D 103/96, o dovolání H. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2005, č. j. 18 Co 68/2004-95, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 15.5.1996, č. j. D 103/96-18, určil obecnou cenu majetku, který měl S. R., zemřelý dne 2.1.1996 (dále též jen „zůstavitel“), v bezpodílovém spoluvlastnictví s pozůstalou manželkou F. R. částkou 803.764,- Kč a rozhodl, že „z tohoto majetku patří do dědictví polovina v hodnotě 401.882,- Kč“; určil obecnou cenu majetku zůstavitele ke dni jeho úmrtí částkou 588.667,- Kč, výši zůstavitelových dluhů částkou 15.664,- Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstaviteli částkou 573.003,- Kč; schválil dohodu dědiců o vypořádání dědictví po zůstaviteli, podle níž „pozůstalá manželka F. R., nabyla 60 akcií I.. s. p. a doživotní a bezplatné právo bydlení v domě se st. pl. 518 a zahradou 246/15 k.ú. M. u Z., obec Z., a to tak, že bude užívat sama samostatnou bytovou jednotku v prvním poschodí a spoluužívat schodiště, chodbu, dvůr a zahradu, což bude věcným břemenem na uvedených nemovitostech; poz. dcera H. B.., nabyla id. ¼ domu st. pl. 518 zahrady 246/15 z LV č. 489 k. ú. M. u Z., obec Z.; poz. syn P. R., nabyl id. ½ pozemků p.č. 838/85, 838/86, 939/6, 941/2, 942, 943, 944, 945, 1048, 1097/1, 1251/1, 1251/2, 1255/1, 1255/2, 1467/11, 1467/12, 1687, 1739, 1740, 1741, 1747 z LV v k. ú. M., obec M., okr. V., id. ½ pozemků p. č. 2680/10 a 2680/19 z LV v k. ú. K., obec K., okr. K.“; rozhodl o odměně soudní komisařky JUDr. L. K., notářky ve Z. Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že dědici zůstavitele jsou ze zákona jeho manželka F. R., jeho děti H. B., P. R. a J. S., a jeho vnučka H. R. Odvolání podané H. R. proti tomuto usnesení Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 17.10.2003, č. j. D 103/96-28, odmítl. Dospěl k závěru, že „H. R. dala dne 5.4.1996 procesní plnou moc zůstavitelově manželce F. R.“; že „usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15.5.1996, č. j. D 103/96-18, si F. R. převzala dne 15.5.1996“ a že „odvolání podané H. R. bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty“. K odvolání H. R. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13.2.2004, č. j. 18 Co 18/2004-40, usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17.10.2003, č. j. D 103/96-28, zrušil. Vycházel ze závěru, že „řízení o dědictví po S. R. probíhalo podle občanského soudního řádu ve znění účinném v době jeho smrti, který neumožňoval, aby o odvolání rozhodoval sám soud prvního stupně“. Krajský soud v Brně poté usnesením ze dne 11.11.2005, č. j. 18 Co 68/2004-95, odvolání H. R. podané proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15.5.1996, č. j. D 103/96-18, odmítl. Vycházel ze závěru, že „usnesení soudu prvního stupně ze dne 15.5.1996, č. j. D 103/96-18, převzala u soudu dne 15.5.1996 F. R., která podle plné moci datované dne 5.4.1996 zastupovala H. R. a podle plných mocí ze dne 15.5.1996 i H. B., J. S. a P. R.“; že „dne 19.9.2003 bylo soudu prvního stupně doručeno podání H. R. označené jako odvolání do usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15.5.1996, č. j. D 103/96-18“; že „H. R. byla v řízení o dědictví po zůstaviteli zastupována F. R.“; že „toto zjištění se opírá především o výpověď F. R., podle níž se s H. R. dohodly na vyřizování dědictví“; že „této dohodě o zastupování nasvědčuje i to, že již při předběžném šetření, o němž byl dne 16.2.1996 sepsán soudem pověřenou notářkou protokol, F. R. uvedla, že H. R. se zdržuje v N., a že byly současně F. R. vydány formuláře plných mocí“; že „u podpisu H. R. na plné moci, datované 5.4.1996, je uvedeno její rodné číslo“; že se „H. R. po dobu více než sedmi let od smrti zůstavitele o průběh řízení o dědictví přímo u soudu sama neinformovala a nedomáhala se své účasti na jednání“; že „zastoupení vzniká na základě dohody mezi zastoupeným a zástupcem, pro kterou není stanovena žádná forma, může tedy být uzavřena i ústně (literatura připouští dokonce i uzavření dohody mlčky)“; že „plná moc (písemná nebo udělená do protokolu soudu) je pouze potvrzením o tom, že k dohodě o zastupování došlo“; že „není vyloučeno, aby skutečnost, že k dohodě o zastupování došlo, byla prokázána jinak, než plnou mocí“; že „ani okolnost, že by H. R. plnou moc datovanou 5.4.1996 nepodepsala, což, byť jen s větší mírou pravděpodobnosti, nikoli jednoznačně, uvedl i ustanovený znalec z oboru grafologie, sama o sobě neznamená, že k dohodě o zastupování (ústní) nedošlo“; že „k dohodě o zastupování mezi H. R. a F. R. došlo“; že „v době doručování závěrečného usnesení soudu prvního stupně měl soud k dispozici plnou moc, přičemž tehdy nic nenasvědčovalo tomu, že by ji nepodepsala sama H. R.“; že proto „správně, v souladu s ustanovením § 49 odst. 1 o.s.ř., bylo usnesení doručeno pouze zástupkyni H. R., F. R.“; že, „bylo-li F. R. předmětné usnesení soudu prvního stupně doručeno dne 15.5.1996, pak odvolání, které podala sama H. R. u soudu prvního stupně dne 19.9.2003, je opožděné“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala H. R. dovolání. Namítá, že „nikdy nezmocnila F. R. plnou mocí ze dne 5.4.1996, a tudíž s ní nebylo a nemohlo být jednáno jako s účastníkem dědického řízení v zastoupení F. R. na základě této plné moci“; že „doručení usnesení okresního soudu F. R. tedy nemohlo být vůči ní účinné a v tomto případě vyvolat běh odvolací lhůty“; že „odvolací soud provedl dokazování neúplně, neboť skutková zjištění provedená odvolacím soudem nemají po obsahové stránce oporu v provedeném dokazování, a proto nemohou obstát ani právní závěry odvolacího soudu, tj. aplikace hmotného práva na takto zjištěný skutkový stav věci“; že „pokud z provedeného dokazování odvolací soud dovodil existenci dohody o plné moci mezi ní a F. R., pak i kdyby toto skutkové zjištění odvolacího soudu bylo správné, nic nevypovídá o obsahu této dohody, tedy o rozsahu práv a povinností účastníků dohody“; že „odvolací soud prakticky připustil, že „nepodepsaná“ plná moc, resp. úplná absence procesní písemné plné moci k zastupování, by nebyla vadou řízení a soud prvního stupně by jednal s F. R. jako se zástupcem účastníka“; že „takový závěr je zcela absurdní a v příkrém rozporu s občanským soudním řádem, neboť zástupci udělená procesní plná moc pro každé, a tedy i dědické řízení, musí být udělena písemně nebo ústně do protokolu“; že „závěr odvolacího soudu je v rozporu s právní úpravou a jedná se o nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., neboť kdyby nebylo napevno postaveno, že účastník řízení je zastoupen na základě plné moci, byl by soud povinen jednat přímo s účastníkem, jakoby žádného zmocněnce neměl“; že „plná moc ze dne 5.4.1996, kterou měla udělit F. R. z hlediska formulace jejího obsahu předpokládá dohodu o zastoupení v dědickém řízení takového rozsahu dle bodu 1. až 4. plné moci, že zahrnuje důležité hmotněprávní úkony (nikoli jen procesní), jako je odmítnutí či neodmítnutí dědictví a uzavření dohody mezi dědici o vypořádání dědictví“; že „ústní dohoda o zastupování v dědickém řízení neprokazuje, co bylo obsahem této dohody, neboli co vše ono vyřizování dědictví zahrnuje, konkrétně v této věci například, zda F. R. byla oprávněna uzavřít dohodu o vypořádání dědictví jménem navrhovatelky, jak vyplývá z bodu 4. plné moci ze dne 5.4.1996 takového obsahu, dle které by navrhovatelka neobdržela ničeho“; že „její zájmy a zájmy F. R. byly od počátku ve vzájemném rozporu, jemuž mohl soud prvního stupně (notář) předejít důslednou aplikací vyšetřovací zásady, která je tomuto druhu řízení přikazována“; že „mezi dědici téže skupiny měl soud při zkoumání podmínek před schválením dědické dohody zkoumat, zda při zastupování navrhovatelky F. R. i při uzavírání tohoto úkonu není dán ex lege rozpor, a to tím spíše, že navrhovatelce se podle této dohody nemělo dostat ničeho“; že znalec „ve znaleckém posudku ze dne 27.9.2005 dospěl k závěru, že podpis na plné moci ze dne 5.4.1996 není s větší pravděpodobností podpisem navrhovatelky“; že „dle výpovědi F. R.