21 Cdo 158/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 158/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2008 Spisová značka:21 Cdo 158/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.158.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 94 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 175b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 175k odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 476 odst. 1 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb. § 476 odst. 2 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb. § 476a odst. 2 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb. § 477 odst. 1 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb. § 1 odst. 1 písm. c) předpisu č. 209/2002Sb. § 38 odst. 1 písm. c) předpisu č. 219/2000Sb. § 27 odst. 1 písm. c) předpisu č. 250/2000Sb. § 27 odst. 2 písm. e) předpisu č. 250/2000Sb. § 28 odst. 1 písm. e) předpisu č. 250/2000Sb. § 53 odst. 6 písm. e) předpisu č. 218/2000Sb. § 33 odst. 6 písm. e) předpisu č. 128/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 158/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po K. N., zemřelém dne 3. března 2005,, za účasti 1) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 2) O. k., zastoupeného advokátem, 3) Ú. s. p. p. m. O., vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 21 D 361/2005, o dovolání O. k. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. června 2006, č. j. 10 Co 323/2006-81, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. ledna 2006, č.j. 21 D 361/2005-71, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po K. N., zemřelém dne 3.3.2005 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením vydaným Okresním soudem v Šumperku dne 15.8.2005, č. j. 21 D 361/2005-1. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byl pověřen Mgr. A. H., notář v Š. (§ 38 o.s.ř.). Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 11.1.2006, č. j. 21 D 361/2005-71, rozhodl, že O. k. „není dědicem ze závěti“. Vycházel ze závěru, že „zůstavitel zanechal závěť ze dne 23.1.2003 psanou vlastní rukou, ve které odkázal část svého majetku (byt 1+1 v osobním vlastnictví, zařízení bytu, část svých osobních věcí a zůstatek na osobním účtu u Č., a.s.) Ú. s. p. (p. m. p.) v O.“; že „zřizovatelem Ú. s. p. p. m. O., je s účinností od 1.1.2003, na základě zákona číslo 290/2002 Sb., O. k., a jako taková není způsobilá být subjektem vlastnického práva“; že „k nabývání dědictví je způsobilý její zřizovatel, v tomto případě O. k.“; že „svým přípisem ze dne 11.10.2005 se O. k. domáhal toho, aby mu jako účastníku řízení o dědictví v dané věci bylo dědictví potvrzeno“; že, „nemůže-li příspěvková organizace sama nabývat majetek do své správy, a tím do vlastnictví svého zřizovatele, nemůže tedy ani O. k. jako zřizovatel nabýt majetek odkázaný zůstavitelem Ú. jako příspěvkové organizaci“; že „ze závěti je patrno, že úmyslem zůstavitele bylo odkázat část svého majetku tomuto Ú., nikoliv jeho nadřízené složce“; že „zájmem zůstavitele bylo, aby se tento majetek dostal do dispozice tohoto konkrétního subjektu, který také v závěti poměrně přesně označil“; že „závěť zůstavitele je po formální stránce platná a po obsahové stránce splňuje požadavky pouze v pasážích, které se netýkají majetku odkázaného Ú. s. p. (p. m. p.) v O.“; že „část majetku, odkázaného zůstavitelem závětí Ú. s. p. (p. m. p.) v O., tak připadne podle ustanovení § 462 obč. zák. státu jako odúmrť, protože není dědice způsobilého nabýt tento majetek“. K odvolání O. k. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.6.2006, č. j. 10 Co 323/2006-81, usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11.1.2006, č. j. 21 D 361/2005-71, potvrdil. Dospěl k závěru, že „podle zák. č. 250/2000 Sb., ve znění účinném k 1.1.2006, územně samosprávný celek (tedy kraj) může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti vytvářejí zisk“; že „podle § 28 odst. 1 citovaného zákona příspěvkové organizace hospodaří s peněžními prostředky získanými vlastní činností a s peněžními prostředky přijatými z rozpočtu svého zřizovatele“; že „dále hospodaří s prostředky svých fondů, s peněžitými dary od fyzických a právnických osob, včetně peněžních prostředků poskytnutých ze zahraničí“; že „podle zřizovací listiny, schválené zastupitelstvem O. k., příspěvkové organizace nemohou nabývat nemovitosti do své správy, a tím do vlastnictví svého zřizovatele O. k.“; že „Ú. s. p. p. m. v O., jako příspěvková organizace, není způsobilá být subjektem vlastnického práva, tedy nemůže do svého vlastnictví nabývat movité a nemovité věci“; že „k těmto věcem jí přísluší pouze právo hospodaření, což se týká i případných peněžitých darů“; že „vlastníkem tedy může být pouze O. k.“; že „je také nutno vycházet z toho, co jako svou vůli vyjádřil v závěti zůstavitel, totiž odkázat byt a peněžní prostředky na příslušném osobním účtu právě a pouze Ú. s. p. (p. m. p.) v O., nikoli zřizovateli tohoto Ú.“; že „jestliže tento subjekt nemůže být nositelem vlastnického práva, pak závěť zůstavitele, v části týkající se odkazu majetku a práv Ú. s. p. (p. m. p.) v O., nemůže být, z hlediska hmotněprávních norem občanského zákoníku vztahujících se k vlastnictví, nabývání vlastnictví a dědění, platná“. Proti tomuto usnesení podal O. k. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zda je dána „způsobilost příspěvkových organizací kraje, konkrétně Ú. s. p. p. m. O., nabýt děděním vlastní majetek, který mu byl odkázán zůstavitelem K. N., zemřelým dne 3.3.2005, na základě jeho závěti ze dne 21.3.2003“. Namítá, že „Ú. s. p. p. m. O., příspěvková organizace, jehož zřizovatelem je O. k., je jinou právnickou osobou ve smyslu § 18 odst. 2 písm. d) obč. zák., s vlastní právní subjektivitou a s možností vstupovat do právních vztahů“; že „příspěvková organizace je vykonavatelem vlastnického práva k (hmotnému) majetku kraje a jiných majetkových práv s tímto majetkem ve vlastnictví daného kraje souvisejících, a to prostřednictvím institutu správy podle § 27 odst. 2 písm. e) a f) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů“; že „vzhledem k tomu, že příspěvková organizace územního samosprávného celku není dle zákona způsobilá být subjektem vlastnického práva, ale pouze vykonavatelem správy, nic nebrání tomu, aby vlastnictví k majetku odkázanému závětí zůstavitele K. N. nabyl O. k., jako zřizovatel příspěvkové organizace, a správu tohoto majetku pak vykonával Ú. s. p. p. m. O., příspěvková organizace, jemuž zůstavitel část svého majetku závětí ze dne 21. 3. 2003 odkázal“; že „na tento případ pamatuje i § 27 odst. 2 písm. f) cit. zák., který hovoří o majetku, který získá organizace svou vlastní činností“; že „také ve zřizovací listině příspěvkové organizace O. k. Ú. s. p. p. m. O. v čl. V. odst. 1 Vymezení majetkových práv a povinností, je mimo jiné uvedeno, že příspěvková organizace je povinna a oprávněna svěřený majetek, včetně majetku získaného vlastní činností, spravovat a hospodárně užívat“; že „vůle zůstavitele tak může být naplněna a majetek odkázaný jím závětí se tak může, v souladu se zákonem, dostat do dispozice konkrétního subjektu, který zůstavitel ve své závěti poměrně přesně označil“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není