21 Cdo 1676/2004 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1676/2004 citace  Název judikátu:Podmínky řízení. Zánik způsobilosti být účastníkem řízení. Procesní nástupnictví. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 11. 2004 Spisová značka:21 Cdo 1676/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.1676.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 107 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 107 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 107 odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 34 odst. 5 předpisu č. 77/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1676/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované Č. d., státní organizaci, o 890.068,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 174/2003, o dovolání Č. d., a.s., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2004 č.j. 14 Co 150/2004-71, takto: Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26.2.2003 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy za dobu od prosince 1993 do dubna 2000 celkem 890.068,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná, u níž pracoval jako strojvedoucí, mu dne 30.9.1993 dala výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm.f) zákoníku práce, která byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9.4.1996 sp.zn. 49 C 199/94 určena jako neplatná. Protože po obdržení výpovědi žalobce oznámil žalované, že trvá na tom, aby ho i nadále zaměstnávala, požaduje, aby mu žalovaná zaplatila náhradu mzdy za dobu, po kterou mu po neplatném rozvázání pracovního poměru nepřidělovala práci. Pracovní poměr účastníků skončil na základě dohody ke dni 2.5.2000. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20.3.2003 č.j. 19 C 24/2003-7 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že podle zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti Č. d., je s účinností od 1.1.2003 právním nástupcem Č. d., státní organizace, jiný subjekt (Č. d., a.s.) a že žaloba byla podána dne 26.2.2003, dovodil, že žaloba směřuje vůči \"non-subjektu\". Protože jednou z podmínek řízení je, aby účastníkem řízení byl ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a jinak jen ten, komu ji zákon přiznává, a protože nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, soud prvního stupně řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.4.2003 č.j. 13 Co 190/2003-12 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zákon č. 77/2002 Sb. upravuje \"transformaci Č. d. ze společnosti Č. d., s.o. na subjekt Č. d., a.s. a subjekt S. ž. d. c. s.o.\" ke dni 1.1.2003. Na tyto subjekty přešla práva a povinnosti státní organizace Č. d. a tato organizace \"zároveň zanikla\", neboť pozbyl platnosti zákon o Č. d., na základě kterého byla do obchodního rejstříku zapsána. Z \"logiky věci\" podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že \"stejně jako u vzniku nových společností má i výmaz státní organizace Č. d. pouze deklaratorní charakter\". Protože v době podání žaloby (ke dni 26.2.2003) neměl žalovaný \"právní subjektivitu ani procesní způsobilost být účastníkem řízení\", soud prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23.10.2003 č.j. 21 Cdo 1680/2003-20 usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaná, která vznikla dnem 1.1.1993 (dnem účinnosti zákona č. 9/1993 Sb.), nezanikla již dnem, kdy zákon č. 9/1993 Sb. pozbyl účinnosti, ale až dnem 7.4.2003, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla v době zahájení řízení (ke dni 26.2.2003) způsobilost mít práva a povinnosti a tedy ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. též způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, nebylo možné řízení v projednávané věci zastavit podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4.12.2003 č.j. 19 C 174/2003-26 rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno se státní organizací S. ž. d. c., Prvního pluku č. 211/5 (správně č. 367/5). Soud prvního stupně dovodil, že na základě zákona č. 77/2002 Sb. došlo ke zřízení \"společnosti Č. d., a.s., a státního podniku S. ž. d. c.\" a že podle sdělení Ministerstva dopravy a spojů č. 524/2002 Sb. vznikla obchodní společnost Č. d., a.s. ke dni 1.1.2003. Z ustanovení § 34 zákona č. 77/2002 Sb. vyplývá, že práva a povinnosti státní organizace Č. d. z pracovněprávních vztahů přešla dnem vzniku obchodní společnosti Č. d., a.s. (tj. dnem 1.1.2003) buď na Č. d., a.s. nebo na S. ž. d. c., s.o., a to podle toho, zda pracovní poměr zaměstnance trval ke dni 1.1.2003 a zda zaměstnanec zajišťuje provozování železniční dopravní cesty nebo provozování železniční dopravy. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce u státní organizace Č. d. skončil dnem 2.5.2000, přešla práva a povinnosti \"z jeho pracovního vztahu, včetně povinnosti k náhradě mzdy\", na státní organizaci S. ž. d. c. K odvolání S. ž. d. c., státní organizace, Městský soud v Praze usnesením ze dne 10.2.2004 č.j. 14 Co 48/2004-44 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu pro závěr, zda ve smyslu ustanovení § 34 zákona č. 77/2002 Sb. přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců státní organizace Č. d. na akciovou společnost Č. d. nebo na státní organizaci S. ž. d. c., není rozhodné, zda pracovněprávní vztah trval ke dni 1.1.2003. Na akciovou společnost Č. d. přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů těch zaměstnanců, kteří zajišťují vlastní přepravu ve smyslu zákona č. 266/1994 Sb. a kteří zajišťují obsluhu železniční dopravní cesty a organizují železniční dopravu, a na státní organizaci S. ž. d. c. přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů všech ostatních zaměstnanců. Protože se soud prvního stupně právním nástupnictvím na straně žalovaného \"z hlediska tohoto věcného vymezení\" nezabýval, je jeho závěr o tom, s kým bude v řízení na straně žalované pokračováno, předčasný. Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 18.3.2004 č.j. 19 C 174/2003-62 rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s Č. d., a.s. Vycházeje z právního názoru odvolacího soudu a z toho, že žalobce pracoval jako strojvedoucí v lokomotivním depu Brno - dolní a že tedy byl \"zaměstnancem, který zajišťoval provozování, resp. obsluhu železniční dopravní cesty\", dospěl k závěru, že podle ustanovení § 34 zákona č. 77/2002 Sb. přešla \"povinnost případné náhrady mzdy z důvodu neplatné výpovědi\" na Č. d., a.s. Tato obchodní společnost je proto ve smyslu ustanovení § 107 odst.1 o.s.ř. v projednávané věci procesním nástupcem žalované. K odvolání Č. d., a.s. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.5.2004 č.j. 14 Co 150/2004-71 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že žalobce, který se domáhá náhrady mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru, byl u žalované zaměstnán jako strojvedoucí. Protože činnost strojvedoucího \"lze zcela nepochybně zařadit pod pojem provozování železniční dopravní cesty\", jsou Č. d., a.s. \"právním nástupcem dosavadní žalované\"; otázkou, zda jsou také věcně legitimovány, nebylo možné se zabývat, neboť případný nedostatek věcné legitimace nemá za následek zánik právnické osoby, ale pouze to, že žaloba musí být zamítnuta. Soud prvního stupně správně ve smyslu ustanovení § 107 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno s Č. d., a.s., neboť dosavadní žalovaný nezanikl bez právního nástupce a nejde ani o případ, že by hmotněprávní povaha předmětu řízení neumožňovala ve sporu dále pokračovat. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly Č. d., a.s. dovolání. Namítají, že podle zákona č. 77/2002 Sb. přešel veškerý majetek Č. d., státní organizace, na jejich právní nástupce S. ž. d. c., státní organizaci, a Č. d., a.s. ke dni 1.1.2003. Ke dni podání žaloby v projednávané věci Č. d., státní organizace, sice existovaly, avšak \"v důsledku