21 Cdo 1688/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1688/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1688/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1688.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 358 odst. 1 a 3 z.ř.s. § 354 z.ř.s. § 356 z.ř.s. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1688/2024-177 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci zástavní věřitelky AKOSO INVEST s. r. o. se sídlem v Chomutově, Březenecká č. 4808, IČO 22773878, zastoupené JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem Chomutově, Blatenská č. 3218/83, a zástavního dlužníka P. H., zastoupeného JUDr. Martinem Reindlem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční č. 133/1, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 57/2023, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. ledna 2024, č. j. 19 Co 1266/2023-120, opravenému usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. února 2024, č. j. 19 Co 1266/2023-125, takto: Dovolání zástavního dlužníka se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 4. 1. 2024, č. j. 19 Co 1266/2023-120, opraveným usnesením ze dne 7. 2. 2024, č. j. 19 Co 1266/2023-125, Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2023, č. j. 15 C 57/2023-99, opravené usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. 15 C 57/2023-123, jímž tento soud nařídil prodej zástavy ve výroku usnesení specifikované k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši 1 715 850 Kč s úrokem ve výši 2 % měsíčně z částky 1 715 850 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 1 715 850 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení. Námitky zástavního dlužníka (zfalšování podpisu na zástavní smlouvě, neprověření finančních možností obligačního dlužníka) soudy shledaly pro první fázi řízení o nařízení prodeje zástavy nedůvodnými. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Dovolání (jeho přípustnost i důvodnost) odůvodnil tím, že soudy v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu („rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3754/2009“) nevzaly v úvahu „pochybnosti o platnosti předložené zástavní smlouvy“, které měly vyplývat „z pouhého vizuálního srovnání podpisu zástavního dlužníka na zástavní smlouvě a na návrhu na vklad“. Soud též nepoučil zástavního dlužníka „dle § 118a o. s. ř.“. Dovolatel navrhl odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, a dále aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně. 3. Zástavní věřitelka ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. 4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání zástavního dlužníka podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelem vytknutých otázek) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatel jej netvrdí), aby uvedené otázky byly řešeny jinak. 8. Protože řízení o soudním prodeji zástavy bylo zahájeno návrhem podaným u soudu po 31. 12. 2013, postupuje se v něm podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“ nebo „z. ř. s.“). 9. Podle ustanovení § 354 z. ř. s. řízení o soudním prodeji zástavy lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy. Podle ustanovení § 356 z. ř. s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Podle ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Podle ustanovení § 358 odst. 3 z. ř. s. podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. 10. Soudní praxe je při aplikaci shora uvedených ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních dlouhodobě ustálena na následujících závěrech. 11. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. 12. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou – jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. – v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že návrh doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. při obdobné právní úpravě v ustanoveních § 200y až 200za občanského soudního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod číslem 37/2005 Sb. rozh. obč., a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003, sp. zn. 23 Co 672/2003, uveřejněné pod číslem 11/2005 Sb. rozh. obč.). 13. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s