21 Cdo 1752/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1752/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2009 Spisová značka:21 Cdo 1752/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.1752.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1752/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po D. K., za účasti 1) R. K., zastoupené advokátem, 2) M. T., zastoupeného advokátkou,  vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 32 D 637/2006, o dovolání R. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích  ze dne 28. listopadu 2007, č. j. 18 Co 270/2007-92, takto: I. Dovolání R. K. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po D. K. (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením  vydaným Okresním soudem v Pardubicích dne 10.4.2006, č. j. 32 D 637/2006-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byla pověřena JUDr. R. K., notářka v P. (§ 38 o.s.ř.). Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 19.4.2007, č. j. 32 D 637/2006-76, určil obvyklou cenu majetku zůstavitelky 1.275.626,50 Kč, výši dluhů 13.003,50 Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstavitelce 1.262.623,- Kč (výrok I.); potvrdil nabytí dědictví dědicům tak, že „veškerý majetek zůstavitelky, tj. byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím, v domě, postaveném na stavební parcele číslo 3685/1 v obci P., se spoluvlastnickým podílem na společných částech uvedeného domu ve výši 201/10000, v katastrálním území P., byt a dům jsou zapsány na listech vlastnictví, pro katastrální území a obec P., u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště P., hotovost vydaná z nemocnice ve výši 626,50 Kč, další věci vydané z nemocnice: 3x prsten žlutý kov, řetízek ze žlutého kovu  s přívěskem, starý nábytek v bytě a barevný televizor, nabyla dcera zůstavitelky R. K. s tím, že bude trpět jako věcné břemeno zatěžující shora uvedený byt právo doživotního užívání tohoto bytu ve prospěch M. T.“; že „M. T. nabývá věcné břemeno, právo doživotního užívání bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím, v domě, postaveném na stavební parcele číslo 3685/1 v obci P., s právem spoluužívání společných částí uvedeného domu v rozsahu spoluvlastnického podílu ve výši 201/10000, v katastrálním území P., avšak s povinností úhrady za údržbu bytu a plateb do fondu oprav domu, tedy příspěvků na výdaje spojené se správou domu, na opravy, rekonstrukce a modernizace domu, které je jinak povinen hradit vlastník bytu poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu“; že „věcné břemeno se oceňuje částkou 506.060,- Kč“ a že „za pasiva dědictví odpovídají dědicové v poměru nabytého majetku z dědictví, tedy R. K. do výše 60,33% a M. T. do výše 39,67%“ (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.). Uvedl, že „o rozdělení majetku v souladu se závětí zůstavitelky neuzavřeli dědicové dohodu, neboť dcera zůstavitelky nesouhlasila s oceněním věcného břemene dle znaleckého posudku a ocenění věcného břemene je součástí dědické dohody“ a že „proto bylo soudem potvrzeno nabytí dědictví dědicům, jejichž dědické právo bylo prokázáno, dle dědických podílů vyplývajících ze závěti a zároveň stanovena i obvyklá cena věcného břemene“. K odvolání R. K. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28.11.2007, č. j. 18 Co 270/2007-92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil „v tom správném znění výroku II. v části o vymezení povinností M. T. spojených s věcným břemenem tak, že M. T. je povinen udržovat byt  v domě na stavební parcele č. 3685/1 v části obce Z. P., katastrálním území a obci P. na své náklady, je povinen hradit energie, vodu, plyn a topení a je povinen hradit veškeré příspěvky a platby společenství vlastníků bytových jednotek v domě, kde se označený byt nachází, které je jinak povinen hradit vlastník bytové jednotky“ a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.  Uvedl, že zřízením věcného břemene nevzniká závazkový vztah mezi vlastníkem a oprávněným, jehož obsahem by byla povinnost oprávněného poskytovat protiplnění spočívající v platbách za užívání věci, jako tomu je v nájemních vztazích“; že „hodnota věcného břemene vyjadřuje prospěch, jehož se oprávněnému dostane užíváním nemovitosti“; že „povinnosti spojené s vlastnictvím věci (daň z nemovitosti, pojištění) nese nadále vlastník“; že „oprávněný je v zásadě pouze povinen hradit náklady na zachování a opravy věci“; že „zůstavitelka ve své závěti vymezila povinnosti oprávněného tak, že je povinen kromě údržby bytu nést i náklady spojené s platbou energie, vodného, plynu, topení a nájemného“; že „vzhledem k tomu, že platby nájemného mezi vlastníkem a oprávněným jsou pojmově vyloučeny, je nepochybné, že zůstavitelka výrazem nájemné mínila, aby oprávněný vlastníkovi hradil náklady, které je povinen vlastník bytu poukazovat na údržbu a správu společných částí domu“; že „tyto platby jsou běžně označovány nepřesně jako nájemné, ačkoliv vztah mezi společenstvím vlastníků jednotek jako správcem společných částí domu na straně jedné a vlastníkem bytu jako spoluvlastníkem společných částí domu na straně druhé není nájemním vztahem, nýbrž je upraven v zákoně č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala R. K. dovolání. Namítá, že „vzhledem k občanskoprávní odpovědnosti vlastníka jednotky za škody způsobené na majetku třetích osob z provozu jednotky (veškeré vnitřní rozvody vody, topení, plynu a el. energie jsou původní z 50.let minulého století) je nezbytné uzavřít pojistnou smlouvu na tato rizika, jelikož jde o jednotku v nejvyšším patře budovy a riziko vyplavení níže položených bytů je reálné“; že „dále je nezbytné uzavřít pojistnou smlouvu na vnitřní vybavení jednotky na škody ze živelných událostí (požár ze zkratu el. rozvodů, požár a výbuch plynu při poruše spotřebiče nebo rozvodu), jelikož společenství vlastníků zajišťuje pojištění pouze společných částí domu“; že „jelikož společenství vlastníků soustřeďuje ve fondech společenství finanční prostředky na opravy a rekonstrukci společných částí domu, pak je s ohledem na stáří zařizovacích předmětů a vybavení jednotky (vše původní z 50. let minulého století) vytvářet rezervy na obnovu“; že „vedle těchto nákladů vlastníka jde i o povinnost platit daň z nemovitosti ve smyslu zákona č. 338/1992 Sb.“; že „výkladem rozsahu pojmu nájemné odvolací soud sice rozšířil povinnosti M. T., ale v zásadě pominul skutečnost nemožnosti jakéhokoliv využití zděděného majetku k úhradě nákladů s vlastnictvím tohoto majetku spojených“. Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud  to  zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo ro