21 Cdo 1761/2023 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1761/2023-1070 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyň a) M. B., a b) J. B., obou zastoupených Mgr., Mag. iur. Janem Toscherem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Pražská č. 2230/8, proti žalovaným 1) BFT Management, a. s. se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, V Olšinách č. 16/82, IČO 25619055, zastoupené Mgr. Janem Štýsem, advokátem se sídlem v Sibřině, Kolodějská č. 84, a 2) Comfort Money s. r. o. se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2396/184, IČO 24209589, zastoupené Mgr. Jakubem Janouškem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2396/184, o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 7 C 194/2020, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. února 2023, č. j. 20 Co 360/2022-1026, takto: I. Dovolání žalované 2) se odmítá. II. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyním a) a b), každé z nich, na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 363,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr., Mag. iur. Jana Toschera, advokáta se sídlem v Jihlavě, Pražská č. 2230/8. III. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 7 C 194/2020-586, určil, že prodej zástavy, v rozhodnutí specifikovaných nemovitostí zapsaných na LV č. XY, k. ú. XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „zastavené nemovitosti“), formou veřejné nedobrovolné dražby, dražebníkem žalovanou 1), je nepřípustný, a rozhodl o povinnosti žalované 1) a 2) zaplatit žalobkyním a) a b) náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba na nepřípustnost prodeje zástavy byla podána včas, že všechny tři úvěrové smlouvy žalobkyně uzavřely s žalovanou 2) mimo rámec své podnikatelské činnosti, že se plně uplatní právní úprava ochrany spotřebitele, že žalovaná 2) měla výrazný finanční zájem na poskytnutí úvěrů žalobkyním a zneužila svého postavení i situace žalobkyň, vznikla nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech, jednalo se jednoznačně o smlouvy uzavřené adhezním způsobem, a že všechny tři úvěrové smlouvy proto musí být neplatné, stejně tak i zástavní smlouvy a případné notářské zápisy. 2. K odvolání žalovaných 1) a 2) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2022, č. j. 20 Co 7/2022-793, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázaly, že při uzavření úvěrových smluv vystupovaly jako spotřebitelé, že žádaly o uzavření spotřebitelské smlouvy a že žalovaná 2) věděla, že se jedná o spotřebitelský úvěr, proto jsou uzavřené smlouvy ze dne 4. 5. 2017, 30. 5. 2017 a 10. 3. 2018 smlouvami o podnikatelském úvěru (smlouvami byl hrazen dluh z podnikatelské úvěrové smlouvy). 3. Okresní soud v Mělníku poté rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 7 C 194/2020-892, zamítl žalobu na nepřípustnost prodeje zastavených nemovitostí formou veřejné nedobrovolné dražby, dražebníkem žalovanou 1), a rozhodl o povinnosti žalobkyň zaplatit žalované 1) a 2) náhradu nákladů řízení. Dovodil, že dražební vyhláška i oznámení o konání dražby obsahují všechny náležitosti. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy jsou smlouvami o podnikatelském úvěru, z tohoto důvodu se nejedná o nepřiměřenou výši smluvní pokuty a úroků. Soud vzal v úvahu zaplacené částky žalobkyněmi (cca 22,5 milionů korun), ale nebyly-li pohledávky žalované 2) zcela uhrazeny, je nedobrovolná dražba přípustná. 4. K odvolání žalobkyň a žalované 2), která podala odvolání jen do výroku o nákladech řízení, Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 20 Co 360/2022-1026, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že prodej zastavených nemovitostí formou veřejné nedobrovolné dražby, dražebníkem žalovanou 1), je nepřípustný, a rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně žalobkyním náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Z provedených důkazů dovodil, že žalobkyni a) bylo uloženo zaplatit pohledávku J. Ch. ze zprostředkovatelské smlouvy, kterou byly prodány lesní pozemky, které původně patřily k živnostenskému podnikání žalobkyně a), která ukončila v roce 2008 živnost v oblasti dřevovýroby a pilařské výroby a rozhodla se lesní pozemky prodat. Rozsudkem pro zmeškání jí bylo uloženo zaplatit zprostředkovatelskou odměnu, protože ale neměla dostatek peněz na úhradu dluhu, uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru se společností Business Money, a. s., kterou s ní uzavřela i žalobkyně b). V době uzavření této smlouvy byly obě žalobkyně podnikatelkami. Protože tento úvěr nesplácely, uzavřely další uvěrovou smlouvu se společností AGROKREDIT, a. s. na úhradu předchozího dluhu z úvěru. Ani tento dluh nesplácely a na základě jednání s žalovanou 2), která začala koncem roku 2016, uzavřely smlouvu o podnikatelském úvěru dne 4. 5. 2017 (dále jen „úvěr I.“), dne 30. 5. 2017 (dále jen „úvěr II.“) a dne 10. 3. 2018 (dále jen „úvěr III.“). Od ledna 2016 měla žalobkyně b) veškeré živnostenské podnikání přerušeno, v době uzavření uvedených úvěrových smluv tedy nepodnikala (viz veřejná část živnostenského rejstříku). K úvěrovým smlouvám I., II. a III. byly sepsány notářské zápisy o dohodě o uznání závazku se svolením k vykonatelnosti. Odvolací soud dovodil z obsahu úvěrových smluv, že podmínky, za nichž byly smlouvy uzavřeny, jsou stejné, doslovně totožné, liší se částkami, které jsou smlouvami poskytovány, a liší se pouze nepatrně v nepodstatných věcech (všechny obsahují poplatek za sjednání 10 % z jistiny, všechny mají 18% smluvní úrok, ujednání o zákonném úroku z prodlení, stejné smluvní pokuty 0,15 % z počáteční jistiny za každý kalendářní den porušení povinnosti týkající se pojištění nemovitostí, 10 % z počáteční jistiny, pokud by dlužník prodal jakoukoliv nemovitost, a to i nezajištěnou zástavním právem, a kupní cena by nebyla vyplacena přímo věřiteli, 0,35 % z počáteční jistiny za každý kalendářní den porušení povinnosti týkající se nezaplacení včas, nesplnění včas nebo porušení jakéhokoliv závazku peněžitého i nepeněžitého, uvedení nepravdivých prohlášení, neuzavření některé ze smluv, neprovedení vkladu zástavního práva nebo provedení s jiným pořadím, jestliže jakýkoliv věřitel dlužníka nebo zástavce učiní úkon k uplatnění práv z jakéhokoliv závazku, poplatek za každou upomínku ve výši 2 000 Kč, poplatek za změnu zajištění 2 % z poskytnuté jistiny, všechny náklady věřitele a úvěry budou uhrazeny z prodeje nemovitých věcí dlužnic, které daly do zástavy k zajištění dluhu; ve všech smlouvách se žalobkyně zavázaly, že z každé kupní ceny obdrží věřitel navíc 6 % za to, že bude dohlížet, aby byla prodána za tržní cenu, a k prodeji musí dát souhlas; úvěr I. má navíc poplatek 5 000 Kč za zaplacení každé z exekucí a v úvěru III. byla do bodu 8. „Další závazky dlužníka“ doplněna dohoda o započtení na smluvní pokuty úvěru II., všechny úvěrové smlouvy obsahují dohodu stran, že nejdříve jsou splatné poplatky, náklady a výdaje, poté smluvní pokuty, úroky, jako poslední jistina). Všechny tři smlouvy jsou jednotlivými články, uspořádáním i obsahově stejné, obsahem bylo prokázáno, že žalobkyně nemohly cokoliv ve smlouvách změnit. Dlouhodobá jednání probíhala, neboť strany se nemohly dohodnout o výši poskytnuté částky a měsíčních splátek. Žalobkyně chtěly z půjčené částky uhradit všechny své dluhy (celý dluh u společnosti AGROKREDIT, a. s., která hrozila další exekucí a prodejem domu, kde žalobkyně bydlely), což se ale uzavřením úvěru I. nestalo. Uzavřená smlouva o úvěru I. se obsahově liší od návrhu, který byl žalobkyním zaslán. Odvolací soud s ohledem na obsah úvěrů I. až III. posoudil uzavřené smlouvy jako adhezní. S odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, dospěl k závěru, že mezi žalobkyněmi jako fyzickými osobami – podnikatelkami a žalovanou 2), společností, která se zabývá poskytováním úvěrů, mohou být žalobkyně slabší stranou a ve vztahu k nim může být použit korektiv dobrých mravů, ale pouze výjimečně, při splnění dalších předpokladů. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně při uzavírání všech tří úvěrových smluv jednaly v tísni, neboť uzavřely nevýhodnou úvěrovou smlouvu se společností AGROKREDIT, a. s., žalobkyně a) stále nesplatila celý dluh vůči J. Ch., doufala, že ze sporu, který vedla, obdrží dostatečnou částku, kterou uhradí dluh, ale byla neúspěšná, žalobkyním hrozila exekuce, prodej domu, ve kterém bydlí, a v danou chvíli se domnívaly, že nemohou svoji situaci řešit jiným způsobem, než uzavřít další úvěrovou smlouvu, kterou jim nabídla žalovaná 2). Syn žalobkyně a) matce rozmlouval uzavření nevýhodné smlouvy, ta však smlouvu chtěla podepsat s tím, že nemá jinou možnost. Žalovaná 2) navíc slíbila, že zajistí snížení jejich