21 Cdo 1761/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1761/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 8. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1761/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1761.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dobré mravy Smlouva o úvěru Neplatnost právního jednání (o. z.) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 433 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1761/2023-1070 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyň a) M. B., a b) J. B., obou zastoupených Mgr., Mag. iur. Janem Toscherem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Pražská č. 2230/8, proti žalovaným 1) BFT Management, a. s. se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, V Olšinách č. 16/82, IČO 25619055, zastoupené Mgr. Janem Štýsem, advokátem se sídlem v Sibřině, Kolodějská č. 84, a 2) Comfort Money s. r. o. se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2396/184, IČO 24209589, zastoupené Mgr. Jakubem Janouškem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2396/184, o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 7 C 194/2020, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. února 2023, č. j. 20 Co 360/2022-1026, takto: I. Dovolání žalované 2) se odmítá. II. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyním a) a b), každé z nich, na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 363,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr., Mag. iur. Jana Toschera, advokáta se sídlem v Jihlavě, Pražská č. 2230/8. III. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 7 C 194/2020-586, určil, že prodej zástavy, v rozhodnutí specifikovaných nemovitostí zapsaných na LV č. XY, k. ú. XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „zastavené nemovitosti“), formou veřejné nedobrovolné dražby, dražebníkem žalovanou 1), je nepřípustný, a rozhodl o povinnosti žalované 1) a 2) zaplatit žalobkyním a) a b) náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba na nepřípustnost prodeje zástavy byla podána včas, že všechny tři úvěrové smlouvy žalobkyně uzavřely s žalovanou 2) mimo rámec své podnikatelské činnosti, že se plně uplatní právní úprava ochrany spotřebitele, že žalovaná 2) měla výrazný finanční zájem na poskytnutí úvěrů žalobkyním a zneužila svého postavení i situace žalobkyň, vznikla nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech, jednalo se jednoznačně o smlouvy uzavřené adhezním způsobem, a že všechny tři úvěrové smlouvy proto musí být neplatné, stejně tak i zástavní smlouvy a případné notářské zápisy. 2. K odvolání žalovaných 1) a 2) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2022, č. j. 20 Co 7/2022-793, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázaly, že při uzavření úvěrových smluv vystupovaly jako spotřebitelé, že žádaly o uzavření spotřebitelské smlouvy a že žalovaná 2) věděla, že se jedná o spotřebitelský úvěr, proto jsou uzavřené smlouvy ze dne 4. 5. 2017, 30. 5. 2017 a 10. 3. 2018 smlouvami o podnikatelském úvěru (smlouvami byl hrazen dluh z podnikatelské úvěrové smlouvy). 3. Okresní soud v Mělníku poté rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 7 C 194/2020-892, zamítl žalobu na nepřípustnost prodeje zastavených nemovitostí formou veřejné nedobrovolné dražby, dražebníkem žalovanou 1), a rozhodl o povinnosti žalobkyň zaplatit žalované 1) a 2) náhradu nákladů řízení. Dovodil, že dražební vyhláška i oznámení o konání dražby obsahují všechny náležitosti. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy jsou smlouvami o podnikatelském úvěru, z tohoto důvodu se nejedná o nepřiměřenou výši smluvní pokuty a úroků. Soud vzal v úvahu zaplacené částky žalobkyněmi (cca 22,5 milionů korun), ale nebyly-li pohledávky žalované 2) zcela uhrazeny, je nedobrovolná dražba přípustná. 4. K odvolání žalobkyň a žalované 2), která podala odvolání jen do výroku o nákladech řízení, Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 20 Co 360/2022-1026, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že prodej zastavených nemovitostí formou veřejné nedobrovolné dražby, dražebníkem žalovanou 1), je nepřípustný, a rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně žalobkyním náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Z provedených důkazů dovodil, že žalobkyni a) bylo uloženo zaplatit pohledávku J. Ch. ze zprostředkovatelské smlouvy, kterou byly prodány lesní pozemky, které původně patřily k živnostenskému podnikání žalobkyně a), která ukončila v roce 2008 živnost v oblasti dřevovýroby a pilařské výroby a rozhodla se lesní pozemky prodat. Rozsudkem pro zmeškání jí bylo uloženo zaplatit zprostředkovatelskou odměnu, protože ale neměla dostatek peněz na úhradu dluhu, uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru se společností Business Money, a. s., kterou s ní uzavřela i žalobkyně b). V době uzavření této smlouvy byly obě žalobkyně podnikatelkami. Protože tento úvěr nesplácely, uzavřely další uvěrovou smlouvu se společností AGROKREDIT, a. s. na úhradu předchozího dluhu z úvěru. Ani tento dluh nesplácely a na základě jednání s žalovanou 2), která začala koncem roku 2016, uzavřely smlouvu o podnikatelském úvěru dne 4. 5. 2017 (dále jen „úvěr I.“), dne 30. 5. 2017 (dále jen „úvěr II.“) a dne 10. 3. 2018 (dále jen „úvěr III.“). Od ledna 2016 měla žalobkyně b) veškeré živnostenské podnikání přerušeno, v době uzavření uvedených úvěrových smluv tedy nepodnikala (viz veřejná část živnostenského rejstříku). K úvěrovým smlouvám I., II. a III. byly sepsány notářské zápisy o dohodě o uznání závazku se svolením k vykonatelnosti. Odvolací soud dovodil z obsahu úvěrových smluv, že podmínky, za nichž byly smlouvy uzavřeny, jsou stejné, doslovně totožné, liší se částkami, které jsou smlouvami poskytovány, a liší se pouze nepatrně v nepodstatných věcech (všechny obsahují poplatek za sjednání 10 % z jistiny, všechny mají 18% smluvní úrok, ujednání o zákonném úroku z prodlení, stejné smluvní pokuty 0,15 % z počáteční jistiny za každý kalendářní den porušení povinnosti týkající se pojištění nemovitostí, 10 % z počáteční jistiny, pokud by dlužník prodal jakoukoliv nemovitost, a to i nezajištěnou zástavním právem, a kupní cena by nebyla vyplacena přímo věřiteli, 0,35 % z počáteční jistiny za každý kalendářní den porušení povinnosti týkající se nezaplacení včas, nesplnění včas nebo porušení jakéhokoliv závazku peněžitého i nepeněžitého, uvedení nepravdivých prohlášení, neuzavření některé ze smluv, neprovedení vkladu zástavního práva nebo provedení s jiným pořadím, jestliže jakýkoliv věřitel dlužníka nebo zástavce učiní úkon k uplatnění práv z jakéhokoliv závazku, poplatek za každou upomínku ve výši 2 000 Kč, poplatek za změnu zajištění 2 % z poskytnuté jistiny, všechny náklady věřitele a úvěry budou uhrazeny z prodeje nemovitých věcí dlužnic, které daly do zástavy k zajištění dluhu; ve všech smlouvách se žalobkyně zavázaly, že z každé kupní ceny obdrží věřitel navíc 6 % za to, že bude dohlížet, aby byla prodána za tržní cenu, a k prodeji musí dát souhlas; úvěr I. má navíc poplatek 5 000 Kč za zaplacení každé z exekucí a v úvěru III. byla do bodu 8. „Další závazky dlužníka“ doplněna dohoda o započtení na smluvní pokuty úvěru II., všechny úvěrové smlouvy obsahují dohodu stran, že nejdříve jsou splatné poplatky, náklady a výdaje, poté smluvní pokuty, úroky, jako poslední jistina). Všechny tři smlouvy jsou jednotlivými články, uspořádáním i obsahově stejné, obsahem bylo prokázáno, že žalobkyně nemohly cokoliv ve smlouvách změnit. Dlouhodobá jednání probíhala, neboť strany se nemohly dohodnout o výši poskytnuté částky a měsíčních splátek. Žalobkyně chtěly z půjčené částky uhradit všechny své dluhy (celý dluh u společnosti AGROKREDIT, a. s., která hrozila další exekucí a prodejem domu, kde žalobkyně bydlely), což se ale uzavřením úvěru I. nestalo. Uzavřená smlouva o úvěru I. se obsahově liší od návrhu, který byl žalobkyním zaslán. Odvolací soud s ohledem na obsah úvěrů I. až III. posoudil uzavřené smlouvy jako adhezní. S odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, dospěl k závěru, že mezi žalobkyněmi jako fyzickými osobami – podnikatelkami a žalovanou 2), společností, která se zabývá poskytováním úvěrů, mohou být žalobkyně slabší stranou a ve vztahu k nim může být použit korektiv