21 Cdo 18/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 18/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2012 Spisová značka:21 Cdo 18/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.18.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurenční doložka Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 29a odst. 1, 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.04.2005 § 245 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.04.2005 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 18/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. M. H., zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora č. 4, proti žalovanému GTS Czech s.r.o. (dříve GTS NOVERA s.r.o.) se sídlem v Praze 3, Přemyslovská č. 2845/43, IČO 28492170, zastoupenému JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze č. 1740/7, o 6.164.649,10 Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 350/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2011 č.j. 53 Co 517/2010-201, takto: Rozsudek městského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek obvodního soudu ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 5.903.632,08 Kč s příslušenstvím, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. června 2010 č.j. 11 C 350/2005-159 (ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. února 2011 č.j. 11 C 350/2005-189) ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 5.903.632,08 Kč s příslušenstvím se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 3.11.2005 domáhal, aby mu žalovaný (jeho právní předchůdce GTS NOVERA a.s. IČO 61058904) zaplatil 6.164.649,10 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy a jmenování ze dne 1.7.2004 vykonával v pracovním poměru u žalovaného funkci finančního ředitele a že dne 1.7.2004 byla mezi ním a žalovaným uzavřena tzv. "manažerská smlouva", jejíž součástí byla konkurenční doložka, v níž se žalobce zavázal, že po dobu šesti měsíců od skončení pracovního poměru u žalovaného nebude "vykonávat výdělečnou činnost (ať již pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet), která je předmětem činnosti žalovaného nebo která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalovaného", a v níž se žalovaný zavázal poskytnout žalobci "za každý měsíc peněžité vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku". Žalobce byl dne 14.2.2005 odvolán z funkce finančního ředitele a téhož dne účastníci uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 28.2.2005. Peněžité vyrovnání v celkové výši 5.903.632,- Kč žalovaný žalobci nezaplatil. Žalovaný dále žalobci dluží doplatek náhrady mzdy za dovolenou čerpanou žalobcem v lednu 2005 (v rozsahu 2 dny) a v únoru 2005 (v rozsahu 5 dnů) ve výši 261.017,12 Kč, protože při stanovení výše náhrady mzdy za tuto dovolenou vycházel z průměrného hodinového výdělku žalobce ve výši 993,79 Kč, ačkoli správně měl vycházet z průměrného hodinového výdělku ve výši 5.654,82 Kč. Žalovaný potvrdil, že sjednal se žalobcem v tzv. manažerské smlouvě ze dne 1.7.2004 konkurenční doložku. Požadované peněžité vyrovnání však žalobci nenáleží, neboť žalovaný od sjednané konkurenční doložky ještě za trvání pracovního poměru odstoupil; písemné odstoupení žalovaného od konkurenční doložky žalobce odmítl dne 28.2.2005 na pracovišti převzít. Obvodní soud pro Prahu 8 - poté, co usnesením ze dne 27.10.2009 č.j. 11 C 350/2005-107 rozhodl, že v řízení bude namísto dosavadního žalovaného GTS NOVERA a.s. IČO 61058904, který zanikl ke dni 1.7.2009, pokračováno se společností GTS NOVERA s.r.o. IČO 28492170, která se stala jeho právním nástupcem (přejímajícím zaměstnavatelem) - rozsudkem ze dne 24.6.2010 č.j. 11 C 350/2005-159 ve znění usnesení ze dne 3.2.2011 č.j. 11 C 350/2005-189 rozhodl, že "v části, kde se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení částky 261.017,12 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku náhrady za dovolenou za měsíce leden a únor 2005 (56 hodin), je nárok žalobce co do základu po právu", a zamítl žalobu v části, "kde se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 5.903.632,08 Kč s příslušenstvím jako dlužného peněžitého vyrovnání z konkurenční doložky"; současně rozhodl, že o výši nároku na "nedoplatek náhrady za dovolenou včetně příslušenství" a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Dospěl k závěru, že žalobce má nárok na doplatek náhrady mzdy za dovolenou čerpanou v měsících lednu a únoru 2005, neboť žalovaný při určení výše průměrného výdělku žalobce rozhodného pro účely stanovení náhrady mzdy za tuto dovolenou "nezohlednil" mimořádnou odměnu ve výši 2.200.000,- Kč, která byla žalobci vyplacena spolu se mzdou za měsíc prosinec 2004 a kterou je třeba považovat za součást mzdy. S ohledem na očekávanou "mimosoudní dohodu" účastníků o výši nároku na doplatek náhrady mzdy za dovolenou pokládal soud prvního stupně za účelné rozhodnout mezitímním rozsudkem pouze o základu nároku. Soud prvního stupně naproti tomu neshledal žalobu důvodnou v části, ve které se žalobce domáhal nároku na peněžité vyrovnání podle ujednání v konkurenční doložce. Vycházeje ze zjištění, že žalovaný se dne 28.2.2005 pokusil doručit žalobci na pracovišti listinu obsahující projev vůle žalovaného o odstoupení od konkurenční doložky a že žalobce přijetí této listiny odmítl, dospěl k závěru, že odmítnutím přijetí písemnosti žalobcem nastaly účinky jejího doručení podle ustanovení § 266a zákoníku práce a že žalovaný od konkurenční doložky ještě před skončením pracovního poměru v souladu s ustanovením § 29a odst. 5 zákoníku práce odstoupil. Protože odstoupením od konkurenční doložky došlo k jejímu zrušení, nemá žalobce "žádný titul, ze kterého by se mohl domáhat peněžitého vyrovnání v žalované výši". K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2.6.2011 č.j. 53 Co 517/2010-201 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 5.903.632,08 Kč s příslušenstvím; "jinak" jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně v tom, že žalovaný v souladu s ustanovením § 29a odst. 5 zákoníku práce odstoupil od konkurenční doložky, a že proto žalobci peněžité vyrovnání sjednané v této doložce nepřísluší. Protože zaměstnanec není po odstoupení zaměstnavatele od konkurenčního ujednání "nadále v možnosti výdělečné činnosti omezen", není podle odvolacího soudu důvodu, aby mu bylo "nadále poskytováno jakékoli plnění bez protiplnění z jeho strany". Odvolací soud nepřisvědčil názoru žalobce ani v tom, že by postup žalovaného byl v rozporu s dobrými mravy. Zrušující výrok svého rozsudku odvolací soud odůvodnil tím, že neshledal účelným rozhodnout jen o základu nároku žalobce na doplatek náhrady mzdy za dovolenou, neboť soud prvního stupně se "podrobně vypořádal s otázkou způsobu určení průměrného výdělku" žalobce pro účely náhrady mzdy a měl "k dispozici" i důkazy pro určení výše nároku. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, podal žalobce dovolání. Namítal, že ustanovení § 29a odst. 5 zákoníku práce pouze omezuje možnost zaměstnavatele v určité době (do skončení pracovního poměru) odstoupit od konkurenční doložky, že však nezakládá oprávnění zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky "z jakéhokoli důvodu či bez uvedení důvodu". Kdyby účastníci dohody o konkurenční doložce od ní chtěli odstoupit "z jiných než zákonných důvodů", museli by si to výslovně sjednat. Žalobce poukazoval na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 4986/2010, z něhož "vyplývá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu o platnosti odstoupení žalovaného od konkurenční doložky" a nesouhlasí ani se závěrem soudů, podle něhož bylo prokázáno, že odstoupení od konkurenční doložky odmítl dne 28.2.2005 od žalovaného převzít. Žalobce dále dovozuje, že jednání žalovaného bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť přistoupil na návrh žalovaného na rozvázání pracovního poměru dohodou poté, co se žalovaný v "odvolání z funkce" ze dne 14.2.2005 zavázal vyplácet žalobci peněžité vyrovnání z konkurenční doložky po dobu šesti měsíců po rozv