21 Cdo 1827/2009 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1827/2009ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně N. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Mikou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova č. 404, proti žalovanému Městu Bakov nad Jizerou se sídlem Městského úřadu v Bakově nad Jizerou, Mírové nám. č. 208, IČ 00237418, zastoupenému Mgr. Pavlem Motlem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Jaselská č. 1391, o neplatnost odvolání z funkce a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 5 C 89/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2008, č. j. 23 Co 335/2008-314, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Motla, advokáta se sídlem v Mladé Boleslavi, Jaselská č. 1391. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 17. 2. 2006 žalovaný sdělil žalobkyni, že jeho rozhodnutím ze dne 13. 2. 2006 byla odvolána z funkce „vedoucí Odboru výstavby a ŽP“, a to ke dni 28. 2. 2006 pro závažné porušení povinností „vyplývajících z ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků. Jako důvod odvolání žalovaný uvedl „výsledek kontroly Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru územního plánování a stavebního řízení“, konkrétně u kontrolovaných spisů pod č. 8) – stavební povolení ze dne 5. 12. 2005, Č. j. Výst. 1940/105/2005-330, a pod č. 11) – územní rozhodnutí o umístění novostavby ze dne 15. 9. 2005, Č. j. Výst. 1031/13/2005-328, a „porušení zákonných předpisů při stavebním řízení na výstavbu RD p. L. B.“. Zároveň žalovaný žalobkyni nabídl nové pracovní zařazení, a to „referenta na odboru výstavby a ŽP“, tedy funkci, kterou zastávala před jmenováním do funkce vedoucí. Dopisem ze dne 28. 2. 2006 žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává v návaznosti na ustanovení § 65 odst. 3 a § 130 zák. práce výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce pro nadbytečnost, neboť poté, co byla odvolána z funkce „vedoucí Odboru výstavby a ŽP“ a bylo jí nabídnuto místo „referenta na odboru výstavby a ŽP“, žalobkyně dopisem ze dne 27. 2. 2006 sdělila že na nabídnuté místo „nereflektuje“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že odvolání z funkce vedoucí odboru výstavby a životního prostředí ze dne 17. 2. 2006 pod zn. 277/2006 a rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 28. 2. 2006, jsou neplatné. Žalobu odůvodnila zejména tím, že od 16. 5. 1977 pracovala na odboru výstavby Městského úřadu jako samostatný odborný referent, že řízením stavebního odboru byla pověřena dne 20. 10. 1993 a že dne 10. 5. 1994 byla jmenována do funkce „vedoucí odboru výstavby a ŽP“; pracovní problémy žádné nikdy neměla. Domnívá se, že příčinou je její rozhodování o navrhované stavbě Š. P. Zahájení řízení oznámila všem účastníkům řízení, kromě firmy Emerge, jejímž majitelem je M. P., otec Š. P., a to v domnění, že se jedná o dceřinou firmu. Na poté vydané územní rozhodnutí majitel firmy Emerge M. P. nereagoval. Přesto v prosinci 2005 uvedl do zpravodaje Bakovska, že se setkal s vydáním územního rozhodnutí bez souhlasu dotčených stran, což nebyla pravda, jelikož firma Emerge není dotčená strana, nýbrž pouze účastník řízení. Autoremedurou chtěla vše napravit tak, aby postupovala v souladu se zákonem, a chtěla se rovněž poradit právě se zástupci kontrolního orgánu. I v případě L. B. bylo před vydáním územního rozhodnutí o umístění stavby písemně oznámeno zahájení řízení všem účastníkům řízení i starostovi města Bakov nad Jizerou. Stejně postupovala před vydáním stavebního povolení, když všem oznámila zahájení řízení. Není si vědoma toho, že by postupovala v rozporu se stavebním zákonem, a připomíná, že všichni účastníci řízení byli předem o všem písemně informováni a měli možnost se vyjádřit. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 13. 10. 2006, č. j. 5 C 89/2006-106, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení 6.931,50 Kč k rukám „právního zástupce žalovaného“. Dovodil, že žalobě nelze vyhovět, neboť „dle žádného ustanovení zákoníku práce není soud oprávněn přezkoumávat, zda žalobkyně byla z funkce vedoucí odboru odvolána oprávněně, či nikoliv“, proto se také výsledky provedené kontroly a uváděnými jednotlivými pochybeními žalobkyně nezabýval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně po odvolání z funkce odmítla nabízenou práci, „nastal kvalifikovaný výpovědní důvod ve smyslu ustanovení § 65 odst. 3 zákoníku práce, to je výpovědní důvod dle § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce“ a tento výpovědní důvod žalovaný použil. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2007, č. j. 23 Co 14/2007-130, napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyšel z toho, že důvody, pro které jedině lze vedoucího úředníka odvolat z funkce před uplynutím jeho funkčního období (§ 12 odst. 1 zákona číslo 312/2002 Sb.), představují hmotněprávní podmínku platnosti tohoto jednostranného právního úkonu, a soudu prvního stupně uložil, aby poučil žalovaného o jeho důkazním břemenu k prokázání naplnění uvedených hmotněprávních předpokladů pro odvolání žalobkyně z funkce a aby po doplnění dokazování posoudil platnost odvolání žalobkyně z funkce. Okresní soud v Mladé Boleslavi poté rozsudkem ze dne 31. 3. 2008, č. j. 5 C 89/2006-278, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení 14.710,- Kč k rukám „právního zástupce žalobkyně“. Po doplnění dokazování a „zvážení všech okolností posuzovaného případu“ dospěl „k opačnému závěru, než jak tomu bylo v původním rozhodnutí“. Přestože v práci žalobkyně byly zjištěny nedostatky „ve smyslu porušení stavebního zákona či jiných předpisů“, nejednalo se podle soudu prvního stupně o natolik závažná porušení, která by musela vést k odvolání žalobkyně z funkce vedoucí odboru, kterou „řádně vykonávala po mnoho let“, a rovněž „nelze nevzít v úvahu rozsáhlost agendy a přetíženost žalobkyně“. Žalovaný v řízení neprokázal, že by porušování právních předpisů žalobkyní bylo natolik závažné, že by muselo vést k odvolání z funkce vedoucí odboru. Nebyly tak splněny hmotněprávní podmínky pro odvolání žalobkyně z funkce z důvodů uvedených žalovaným; proto také nemohl být dán ani „uplatněný“ výpovědní důvod dle § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 9. 2008, č. j. 23 Co 335/2008-314, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení neplatnosti odvolání žalobkyně z funkce vedoucí odboru výstavby a životního prostředí ze dne 17. 2. 2006 a výpovědi z pracovního poměru ze dne 28. 2. 2006 zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 25.931,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 11.639,- Kč „vše do rukou právního zástupce žalovaného“. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že „ze strany žalobkyně došlo při výkonu funkce vedoucí odboru výstavby a životního prostředí k pochybením“, která byla v rozporu s právními předpisy upravujícími právě tu oblast činnosti, kterou žalobkyně vykonávala (konkrétně šlo o prohřešky proti správnímu řádu a stavebnímu zákonu), i v tom, že porušení, jichž se žalobkyně dopustila, nenaplňují důvod odvolání z funkce ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) první části věty zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů. Vytknul soudu prvního stupně, že „pochybil, pokud nezkoumal, zda nedošlo k naplnění důvodu k odvolání z funkce podle druhé části věty citovaného ustanovení“. Ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb., totiž rozlišuje pouze „porušení závažným způsobem“ a „méně závažná porušení“ zákonem stanovených povinností. Tzn., že každé porušení zákonem stanovených povinností, které není svou intenzitou porušením zákonem stanovených povinností závažným způsobem, je třeba považovat za méně závažné porušení, přičemž zákon nedává prostor k tomu, aby soud dále zkoumal a rozlišoval intenzitu méně závažných porušení. Protože žalobkyně se dopustila opakovaného méně závažného porušení zákonem stanovených povinností, „naplnila tím hmotněprávní důvod ke svému odvolání z funkce vedoucí odboru výstavby a životního prostředí Městského úřadu v Bakově nad Jizerou“. Po odvolání z funkce odmítla žalobkyně žalovaným nabízené nové pracovní zařazení, „nastal ve smyslu ustanovení § 65 odst. 3 věty třetí zákoníku práce“ výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, a proto ani výpověď z pracovního poměru danou žalovaným žalobkyni dne 28. 2. 2006 neshledal odvolací soud neplatnou. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně rekapituluje celý průběh řízení před soudem prvního stupně i soudem