21 Cdo 1850/2024 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1850/2024-185 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce L. B., zastoupeného JUDr. Monikou Čírtkovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 44, proti žalované EUROVIA CZ, a.s. se sídlem v Praze 4, U Michelského lesa č. 1581/2, IČO 45274924, zastoupené Mgr. Bc. Ladislavou Koňák Jasanskou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Slavojova č. 1729/8a, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 50/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2023, č. j. 23 Co 309/2023-429, takto: I. Dovolání žalobce v části směřující proti výroku II rozsudku městského soudu v části o potvrzení výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 6. 2023, č. j. 39 C 50/2020-345, a proti výroku III rozsudku městského soudu se odmítá; jinak se dovolání zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Bc. Ladislavy Koňák Jasanské, advokátky se sídlem v Praze 2, Slavojova č. 1729/8a. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 19. 11. 2019 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru „ve smyslu § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění“, neboť poté, co žalobce ke dni 25. 10. 2019 odvolala z pracovního místa ředitele závodu (závod XY), pro něj nemá jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. 2. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26. 3. 2020 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že z pracovního místa vedoucího závodu nebyl řádně odvolán, neboť e-mail ze dne 25. 10. 2019, jímž žalovaná k tomuto odvolání přistoupila, nebyl opatřen uznávaným elektronickým podpisem a žalobce ani nevyslovil souhlas s tímto způsobem doručování. Sdělení obsažené ve výpovědi, že pro něj zaměstnavatel nemá jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, není pravdivé, neboť v době, kdy byla žalobci doručena, sám žalobce vedl v pozici ředitele závodu několik výběrových řízení na pracovní místa, která by jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci odpovídala (např. pozice stavbyvedoucího). 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že z pozice ředitele závodu byl žalobce odvolán rozhodnutím zaměstnavatele ze dne 24. 10. 2019, které bylo žalobci v písemné podobě doručeno na adresu XY, kde se žalobce zdržoval po dobu své dočasné pracovní neschopnosti. Uvedený dokument žalobce odmítl převzít. Žalovaná rovněž nesouhlasí s tvrzením žalobce, že vůči žalobci nesplnila nabídkovou povinnost vyplývající ze zákoníku práce. Pro žalobce, který do té doby zastával vrcholnou manažerskou pozici, neměla práci odpovídající jeho kvalifikaci. Navíc vycházela z tvrzení žalobce, který na schůzce se zástupci žalované dne 18. 10. 2020 sám uvedl, že „nebude vykonávat ve společnosti žádnou nižší pozici“. 4. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 6. 2023, č. j. 39 C 50/2020-345, zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru, která byla žalobci doručena dne 19. 11. 2019, je neplatná (výrok I), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám advokátky Mgr. et Bc. Ladislavy Koňák Jasanské na náhradě nákladů řízení 54 450 Kč (výrok II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce pracoval u žalované jako ředitel závodu XY, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o možnosti odvolání žalobce z tohoto vedoucího pracovního místa a možnosti vzdání se vedoucího pracovního místa žalobcem a že dne 24. 10. 2019 bylo žalobci v místě jeho bydliště zaměstnankyněmi žalované E. K. a P. S. doručováno odvolání z funkce ředitele závodu (žalobce od svědkyně K. listinu převzal, po zběžném přečtení ji vrátil svědkyni, která ji před žalobcem položila na skříňku a obě svědkyně následně učinily záznam o odmítnutí převzetí písemnosti žalobcem). Na základě těchto zjištění učinil závěr o řádném doručení listiny o odvolání z vedoucího pracovního místa, neboť žalobce převzetí listiny odmítl (§ 334 odst. 3 zákoníku práce). K otázce splnění nabídkové povinnosti podle § 73a odst. 2 zákoníku práce žalovanou vyšel ze zjištění, že žalobce odmítl jednat „o svém budoucím působení ve společnosti“ s nadřízeným J. a dne 19. 11. 2019 „při jednání s generálním ředitelem B. sdělil, že o nižší pozici, než je ředitel závodu, nemá zájem, generální ředitel mu již přeřazení na nižší pracovní pozice ani nenabízel, neboť požadoval jeho stanovisko za odmítnutí návrhu“, a že dne 19. 11. 2019 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru. Soud prvního stupně proto uzavřel, že „u žalované byly volné pouze pracovní pozice stavbyvedoucího, stavebního mistra a stavebního strojníka a vzhledem k tomu, že tyto pracovní pozice považoval žalobce za podřadné a odmítl toto pracovní zařazení, žalované nezbylo než po dobu výpovědní doby postavit žalobce na překážky dle ust. § 208 zák. práce a následně žalobci předat výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zák. práce“, a proto „žaloba není po právu“. 5. K odvolání obou účastníků řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 23 Co 309/2023-429, řízení o odvolání žalované zastavil (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 869,43 Kč k rukám advokátky Mgr. et Bc. Ladislavy Koňák Jasanské (výrok III). Odvolací soud odmítl námitku žalobce o nedostatečném skutkovém vymezení důvodu výpovědi; „z obsahu a samotného textu výpovědi je … jednoznačné, že žalovaná dala žalobci výpověď právě z důvodu fikce nadbytečnosti, tj. dle § 73a odst. 2 zák. práce ve spojení s § 52 písm. c) zák. práce“ a „pouhá skutečnost, že žalovaná ve výpovědi neuvedla, že žalobce nabízené místo odmítl, resp. uvedla, že nemá možnost jej dále zaměstnávat, tak nemůže mít za následek neplatnost dané výpovědi“. Poté, co dokazování zopakoval vybranou e-mailovou komunikací žalobce, potvrdil závěry soudu prvního stupně ohledně nabídkové povinnosti podle § 73a odst. 2 zákoníku práce. Poukázal, že „již na schůzce dne 18. 10. 2019, kde byl žalobce žalovanou informován o jeho plánovaném odvolání z pozice ředitele závodu, žalobce odmítl jednat s žalovanou o jeho dalším zařazení na nižších pracovních pozicích“, že „žalobce o dalším působení u žalované odmítal jednat se svým přímým nadřízeným J., přičemž žalobce opakovaně projevoval svou vůli ukončit své pracovní působení u žalované prostřednictvím e-mailů, které rozesílal jak členům statutárního orgánu, tak ostatním zaměstnancům závodu žalované“, že „následně proběhlo jednání s generálním ředitelem žalované (dne 19. 11. 2019), jehož předmětem bylo právě projednání dalšího působení žalobce u žalované po odvolání z funkce ředitele závodu, na němž žalobce generálnímu řediteli výslovně sdělil, že má zájem pouze o pracovní pozici ředitele závodu, a proto mu již generální ředitel jiné (nižší) pracovní pozice, připravené mu pro toto jednání s žalobcem K., nenabízel“. Smyslu a účelu § 73a odst. 2 zákoníku práce proto odpovídá závěr, že „žalovaná splnila svou nabídkovou povinnost, a proto ve vztahu k žalobci nastala fikce nadbytečnosti“; „opačný právní závěr by byl s ohledem na okolnosti daného případu v rozporu s § 7 a § 8 o. z.“. Bylo „ryze formalistické“ požadovat po žalované, aby žalobci „formálně předkládala nabídku těch volných míst, jež žalobce již předem odmítal“. 6. Proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatele spočívá na vyřešení dvou otázek hmotného práva, které doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Jako první klade otázku, zda lze „důvody vzniku překážky v práci na straně zaměstnavatele při odvolání vedoucího zaměstnance uvedené v ust. § 73a zákoníku práce, tj. situaci, kdy zaměstnavatel nemá pro zaměstnance vhodnou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, situaci, kdy zaměstnanec takovou práci odmítne, zaměňovat“. Uvedené předpoklady vzniku fikce nadbytečnosti nelze zaměňovat, neboť od jejich správného vymezení v textu výpovědi se potom odvíjí otázka platnosti výpovědi. Z tohoto pohledu pak ve výpovědi „musejí být určitě a přezkoumatelně vymezeny důvody/předpoklady právě pro naplnění zmíněné fikce“, neboť „jen dostatečně určité vymezení důvodu vzniku fikce je předpokladem jeho následné přezkoumatelnosti“. V daném případě tomu tak nebylo, protože v nalézacím řízení byl tvrzen a prokazován jiný předpoklad vzniku fikce nadbytečnosti, než byl uveden ve výpovědi z pracovního poměru; dovolatel proto nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že „pouhá skutečnost, že žalovaná ve výpovědi neuvedla, že žalobce nabízené místo odmítl, resp. uvedla, že nemá možnost jej dále zaměstnávat, tak nemůže mít za následek neplatnost dané výpovědi“. Jako druhou k