21 Cdo 1965/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1965/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1965/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1965.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) Zástavní právo Promlčení Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 100 odst. 2 předpisu č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.1994 § 101 předpisu č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.1994 § 151f odst. 1 předpisu č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.1994 § 110 odst. 1 předpisu č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.1994 § 112 předpisu č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.12.1994 § 408 odst. 127.12.1992 předpisu č. 513/1991 Sb. § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1965/2024-427 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého, v exekuční věci oprávněného Z. K., zastoupeného JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 87/95, proti povinným 1) V. M., 2) M. D., 3) A. K., zastoupené G. K, obecnou zmocněnkyní, 4) M. S., zastoupené Mgr. Ing. Štěpánem Vítkem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská č. 525/33, a 5) V. J., zastoupenému Mgr. Ing. Štěpánem Vítkem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská č. 525/33, pro 3 600 000 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinných na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 49 EXE 3092/2020, o dovolání povinného 4) a povinného 5) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. listopadu 2023, č. j. 40 Co 32/2023-345, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2022, č. j. 49 EXE 3092/2020-243, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 10. 2022, č. j. 49 EXE 3092/2020-243, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce podaný u Okresního soudu v Olomouci dne 14. 4. 2020 prostřednictvím soudního exekutora Mgr. Ing. Jana Vrány, Exekutorský úřad Praha 3, pověřeného vedením exekuce na základě pověření Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2020, č. j. 49 EXE 3092/2020-46. Dovodil, že ve věci byl vydán exekuční titul – rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 11. 2017, č. j. 59 Co 19/2017-295, kterým bylo rozhodnuto, že pro uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 3 600 000 Kč s 15% úrokem z prodlení od 1. 12. 2012 do zaplacení ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 1992, reg. č. 3/1992/863, se nařizuje soudní prodej zástavy. V řízení bylo prokázáno, že smlouvou o úvěru ze dne 6. 11. 1992, reg. č. 3/1992/863, uzavřenou mezi Komerční bankou, a. s. jako věřitelem a R. D. jako dlužníkem, banka poskytla dlužníkovi úvěr ve výši 1 400 000 Kč, který se zavázal platit ve splátkách, konečná splatnost byla sjednána 25. 10. 1996, mezi bankou a povinnými byla sjednána zástavní smlouva ze dne 9. 6. 1993, jejíž obsah svědčí pro závěr, že byla uzavřena jako zástavní smlouva ke smlouvě o úvěru ze dne 6. 11. 1992, reg. č. 3/1992/863. Bylo-li v zástavní smlouvě uvedeno označení úvěrové smlouvy jako reg. č. 3/1993/863 ze dne 6. 11. 1993, a ne reg. č. 3/1992/863 ze dne 6. 11. 1992, jedná se pouze o chybu v psaní. Ohledně námitky promlčení zástavního práva a zajištěné pohledávky dovodil, že speciální úprava obchodního zákoníku umožňuje maximální prodloužení promlčecí lhůty na 10 let, tato lhůta by tak skončila 26. 10. 2006, právní předchůdce oprávněného J. L. uplatnil nárok na zaplacení pohledávky žalobou u Okresního soudu v Kroměříži dne 15. 6. 2004, tedy v desetileté promlčecí době, byla mu přiznána pohledávka rozsudkem ze dne 29. 11. 2006, který nabyl právní moci 27. 2. 2007. Uzavřel, že „zahájením nalézacího řízení došlo ke stavění běhu promlčecí doby ve vztahu k předmětné pohledávce podle § 112 občanského zákoníku. Od právní moci rozsudku 27. 4. 2007 (plněno mělo být do 60 dnů od právní moci) začala běžet nová promlčecí desetiletá lhůta (§ 110 občanského zákoníku), která skončila 27. 4. 2017. V roce 2013 uplatnil oprávněný svůj nárok (v rámci nové promlčecí lhůty) na uspokojení pohledávky nařízením soudního prodeje zástavy, tím došlo k dalšímu stavění běhu promlčecí lhůty, o nařízení prodeje zástavy bylo pravomocně rozhodnuto Krajským soudem v Brně s právní mocí rozsudku dne 3. 1. 2018. Návrh na nařízení exekuce byl podán 11. 12. 2019, kdy se běh promlčecí doby opětovně stavěl (§ 112 občanského zákoníku), promlčecí lhůta proto nemohla uplynout.“. 2. K odvolání povinných Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 40 Co 32/2023-345, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud prvního stupně provedl všechny důkazy směřující ke zjištění skutkového stavu věci (existenci pohledávky 3 600 000 Kč s příslušenstvím zajištěné zástavou ke spoluvlastnickým podílům povinných k nemovitým věcem) a že skutková zjištění považuje za správná. Dospěl k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 11. 2017, č. j. 59 Co 19/2017-295, je způsobilým titulem pro nařízení exekuce prodejem zástavy, neboť bylo nově sjednáno, že obligační dlužník je oprávněn svůj dluh (z původní úvěrové smlouvy) doplatit nejpozději do dne 31. 12. 2012 (dohoda o uznání dluhu a závazek uhradit jej ve splátkách nejpozději do 31. 12. 2012), proto závěr o možnosti zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy navržením soudního prodeje zástavy je v souladu s judikaturou soudů, že akcesorita vyplývající ze zástavní smlouvy ze dne 9. 6. 1993 vzhledem ke smlouvě o úvěru ze dne 6. 11. 1992, reg. č. 3/1992/863, vyplývá nejen z obsahu zástavní smlouvy, ale i z označení účastníků smlouvy, výše úvěru a data jeho splatnosti (údaje v zástavní smlouvě korespondují s obsahem smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 1992), jedná se tedy o zřejmou chybu v psaní v zástavní smlouvě. Ohledně námitky promlčení zástavního práva dovodil, že pokud bylo nově sjednáno dne 29. 11. 2006, že dlužník je oprávněn svůj dluh z původní úvěrové smlouvy ze dne 6. 11. 1992 doplatit nejpozději do 31. 12. 2012, mohl zástavní věřitel své právo ze zástavy uplatnit teprve dne 1. 1. 2013, že žaloba o nařízení soudního prodeje zástavy byla uplatněna u soudu 2. 1. 2013 a vyústila ve vydání vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 11. 2017, č. j. 59 Co 19/2017-295, promlčecí doba počala běžet od 1. 1. 2013, dne 2. 1. 2013 došlo k jejímu stavení a neběžela (do právní moci usnesení o nařízení prodeje zástavy dne 3. 1. 2018), a že byl-li návrh na nařízení exekuce uplatněn u soudního exekutora dne 11. 12. 2019 (bylo zahájeno exekuční řízení), byl tento návrh uplatněn včas, v rámci 3 leté promlčecí doby, běžící od 1. 1. 2013. Námitku promlčení zástavního práva proto shledal odvolací soud nedůvodnou. 3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní 4) a 5) dovolání. Namítli, že právní posouzení promlčení úvěrové pohledávky není správné a je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Promlčecí doba u pohledávky ze smlouvy o úvěru skončila uplynutím maximální desetileté promlčecí doby dne 26. 10. 2006, nic na tom nemění ani to, že dne 29. 11. 2006 dlužník svůj závazek uznal co do důvodu a výše a byla sjednána změna závazku. Domnívají se, že rozhodnutí, na jehož základě je prováděna exekuce, nemůže být podkladem pro provádění exekuce, když žalobou se oprávněný domáhá soudního prodeje zástavy a měl by se domáhat zaplacení zajištěné pohledávky s tím, že uspokojení této pohledávky se může zástavní věřitel domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy. Právo na uspokojení pohledávky ze zástavy vzniklo do 31. 8. 1998, konečná splatnost úvěru byla ke dni 25. 10. 1996. Na tom nemůže nic změnit ani dohoda o změně závazku ze dne 29. 11. 2006. Promlčecí doba zástavního práva již uplynula. I kdyby promlčecí doba počala běžet až od 1. 1. 2013 (bylo-li nově sjednáno, že původní dluh bude splacen nejpozději do 31. 12. 2012), dne 2. 1. 2013 došlo k jejímu stavení (byla podána žaloba na nařízení soudního prodeje zástavy) a do 3. 1. 2018 (nabytí právní moci usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy) neběžela, a jelikož návrh na nařízení exekuce prodejem zástavy byl uplatněn u soudního exekutora až dne 11. 12. 2019, téměř po dvou letech, tedy nikoli v přiměřené lhůtě, oprávněný řádně nepokračoval v zahájeném řízení, a zástavní právo je tedy promlčené. Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal