21 Cdo 204/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 204/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2015 Spisová značka:21 Cdo 204/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.204.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Způsobilost být účastníkem řízení Účastníci řízení Organizační složka státu Vady podání Pracovněprávní vztahy Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 19 o. s. ř. § 90 o. s. ř. § 79 odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř. § 43 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 243e odst. 1, 2 věta první o. s. ř. § 8 odst. 1 předpisu č. 273/2008Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 5. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 204/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá ul. č. 6, proti žalované České republice – Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem v Plzni, Nádražní č. 2437/2, IČO 751 51 529, o 82.940,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 21 C 236/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. září 2014, č. j. 61 Co 389/2014-232, takto: Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město dne 27. června 2013 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 82.940,- Kč s příslušenstvím, neboť v roce 2011 došlo na základě Nařízení vlády ČR č. 381/2010 Sb., v případě policistů a státních zaměstnanců k plošnému snížení platů o 10 %, což se dotklo i žalobce jako zaměstnance žalované na úseku ochrany majetku a osob. V případě žalobce však došlo ke snížení platu o 29%, a žalobce se domáhal, aby mu byla vrácena částka, o kterou mu byl plat nezákonně snížen. Žalovaná uvedla, že v případě žalobce nedošlo při snižování platů k pochybení, neboť práce vykonávané žalobcem byly dle katalogu prací zařazeny do 2. platové třídy a zařazení do vyšší platové třídy nebylo možné. Kromě toho je žalovaná chybně označena, neboť je organizační složkou státu, který musí být v návrhu také označen. Okresní soud Plzeň-město (poté, co usnesením ze dne 5.8.2013 č.j. 21 C 236/2013-31 žalobce vyzval k doplnění označení žalovaného a poté, co žalobce jeho výzvě podáním ze dne 12.8.2013 vyhověl) rozsudkem ze dne 16.6.2014, č. j. 21 C 236/2013-204, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla nedůvodná, neboť žalovaná prokázala, že žalobce skutečně nevykonával pro žalovanou práci, pro kterou by jej bylo možno zařadit do 4. platové třídy - bezpečnostní pracovník, a nepřisvědčil ani tvrzení, že k přeřazení žalobce do jiné platové třídy došlo pod nátlakem žalované. Soud prvního stupně žalobu věcně projednal, byť žalovaná navrhovala zastavení řízení dle ustanovení § 103 a 104 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce své neúplné podání řádně opravil podáním ze dne 12.8.2013. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25.9.2014 č.j. 61 Co 389/2014-232 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky ve smyslu ustanovení § 103 a 104 odst. 1 o.s.ř., za nichž může jednat ve věci a že jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. V dané věci žalobce označil za žalovanou subjekt, který není procesně způsobilý být účastníkem řízení, jelikož se jedná o organizační složku státu, která není právnickou osobou. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro který může soud řízení jedině zastavit. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně tím, že poučil žalobce o tom, kdo má jednat za organizační složku státu, přesáhl rozsah poučovací povinnosti soudu, neboť nešlo o poučení o procesních právech a povinnostech žalobce, ale o poučení o hmotném právu, které je v občanském soudním řízení nepřípustné. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že postup odvolacího soudu se jeví jako příliš formalistický, nerespektující právo na spravedlivý proces. Odkázal zejména na judikaturu Ústavního soudu, podle které lze nepřesné označení účastníka řízení odstranit a soud je povinen o tom chybující stranu postupem dle ustanovení § 5 a 43 o.s.ř. poučit. Označí-li žalobce jako žalovaného organizační složku státu, ačkoli ze žaloby je jinak zjevné, že rozhodný právní vztah, z nějž vyplývá tvrzený nárok, je hmotným právem vymezen vůči samotnému státu, pak je i z pohledu podústavního práva nutné v řízení otevřít žalobci možnost tento procesní nedostatek odstranit, a postupy dle ustanovení § 43 o.s.ř. jsou zde proto použitelné (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9.4.2009 sp. zn. III. ÚS 2690/08 uveřejněný pod č. 84/53 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Žalobce dovodil, že postup soudu prvního stupně byl správný a navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná namítala, že žalobcem citované nálezy Ústavního soudu nelze vztáhnout na posuzovaný případ. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o.s.ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 236 odst. 1 a § 237 o.s.ř. dovolání přípustné, neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Podle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby [jejich způsobilost mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnanci vyplývá z ustanovení § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ve znění účinném do 31.12.2013), a jako zaměstnavatelé z ustanovení § 10 zákona č. 262/2006 Sb. (ve znění účinném do 31.12.2013)], právnické osoby a stát (Česká republika); je-li stát (Česká republika) účastníkem pracovněprávních vztahů, je právnickou osobou a jedná za něj příslušná organizační složka státu (srov. § 9 zákona č. 262/2006 Sb.). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů je krajské ředitelství organizační složkou státu a účetní jednotkou, jehož příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva, v čele krajského ředitelství je krajský ředitel, který je také vedoucím organizační složky státu, útvary policie zřízené v rámci jeho působnosti jsou vnitřními organizačními jednotkami krajského ředitelství. V policii se zřizuje 14 krajských ředitelství, jejichž názvy a sídla jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu, územní obvod krajského ředitelství je shodný s územním obvodem vyššího územního samosprávného celku (§ 8 odst. 2). Z uvedeného vyplývá, že Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje se sídlem v Plzni je organizační složka státu. Jako organizační složka státu není právnickou osobou (tou je stát), pouze za právnickou osobu (za stát) jedná (srov. § 3 zákona č. 219/2000 Sb.). Protože ani zákon nepřiznává krajskému ředitelství způsobilost být účastníkem řízení, není – jak správně dovodil odvolací soud - způsobilým účastníkem občanského soudního řízení ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. Způsobilost mít práva