21 Cdo 2150/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2150/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2150/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2150.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 268 odst. 4 o. s. ř. § 358 odst. 1 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2150/2024-120 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Connecte CREDIT SE se sídlem v Praze 8, Karlín, Rohanské nábřeží č. 671/15, IČO 24247014, zastoupené Mgr. Vítem Klimplem, advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí č. 656/2, proti povinnému V. G., zastoupenému Mgr. Et Mgr. Alexejem Krenkem, advokátem se sídlem v Praze, Budečská č. 1010/18, pro 3 630 466,67 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 1749/2023, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2024, č. j. 16 Co 315/2023-82, takto: I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. et Mgr. Alexeje Krenkeho, advokáta se sídlem v Praze, Budečská č. 1010/18. Odůvodnění: 1 Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 2. 2024, č. j. 16 Co 315/2023-82, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 9. 2023, č. j. 54 EXE 1749/2023-58, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce soudním prodejem zástavy, a to bytové jednotky č. XY a nebytové jednotky č. XY zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále jen „předmětné nemovitosti“), nařízené pověřením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 6. 2023, č. j. 54 EXE 1749/2023-28, podle vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 12. 2022, č. j. 59 C 260/2021-109, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č. j. 25 Co 45/2023-138, tak, že se exekuce zastavuje v rozsahu, ve kterém vymáhaná pohledávka přesahuje výši 3 354 000 Kč, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 2. Odvolací soud vzal na základě provedeného dokazování za zjištěné, že předmětné nemovitosti byly podvodným jednáním třetí osoby zneužity k tomu, aby oprávněná poskytla společnosti PRAGOCOMOD s. r. o. úvěr, který by bez nemovité zástavy neposkytla. Dospěl k závěru, že vedení exekuce pro vymožení pohledávky v celém rozsahu je vůči povinnému zjevně nespravedlivé. Povinný i oprávněná se stali obětí podvodného jednání; povinný se však na nárůstu pohledávky kvůli prodlení obligačního dlužníka nijak nepodílel (v době rozhodování odvolacího soudu činilo příslušenství pohledávky a smluvní pokuta 8 687 837 Kč), naopak oprávněný „šel poskytnutím úvěru do rizika s tím, že poskytování rizikových úvěrů je předmětem jeho podnikání“. Po zvážení skutkových okolností, zejména rizikového jednání oprávněné a zmeškání zákonné lhůty dle ustanovení § 986 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), na straně povinného, dospěl odvolací soud k závěru, že jsou částečně splněny podmínky aplikace ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ustanovení § 268 odst. 4 o. s. ř., a exekuci zastavil ve výši převyšující plnění, které oprávněná fakticky vyplatila společnosti PRAGOCOMOD s. r. o. a které jí nebylo vráceno. Závěr Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 199/2021, že zástavní právo oprávněné existuje, nebrání tomu, aby se exekuční soud zabýval otázkou zjevné nespravedlnosti. 3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Uvádí, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to: a) zda je exekuční soud v rámci rozhodování o návrhu na zastavení exekuce oprávněn provést hmotněprávní přezkum exekučního titulu, kterým je usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy, b) zda je exekuční soud oprávněn v rámci rozhodování o návrhu na zastavení exekuce znovu zkoumat dobrou víru nabyvatele zástavního práva, c) „zda je exekuční soud v rámci rozhodování o návrhu na zastavení exekuce oprávněn prvek neopatrnosti oprávněného při zřízení úplatného zástavního práva ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 o. z. ústící do důvodu pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“ a d) zda „je exekuční soud v rámci rozhodování o návrhu na zastavení exekuce oprávněn vyvažovat ochranu dobrověrného nabyvatele zástavního práva ve prospěch ochrany vlastnického práva ústící do důvodu pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“. Na závěr navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí. 4. Povinný ve vyjádření navrhl, aby dovolací soud „dovolání oprávněné odmítl pro zjevnou nedůvodnost“. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 8. Dovolání není přípustné, neboť se odvolací soud při řešení výše uvedených otázek neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 9. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujícím. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, kterým se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soudní prodej zástavy není „sporem“ či „nesporem“ a nejde ani o řízení nalézací, ani o řízení vykonávací (exekuční). Jde o zvláštní typ řízení před soudem, jehož smyslem je – jak bez pochybnosti vyplývá z ustanovení § 1359 odst. 1 zákona o. z. – dosáhnout zpeněžení zástavy a tím získat výtěžek, z něhož se může (by se mohl) uspokojit zástavní věřitel. 10. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou – jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) – v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. při obdobné právní úpravě v ustanoveních § 200y až 200za občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003, sp. zn. 23 Co 672/2003, uveřejněné pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). 11. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (j