21 Cdo 2302/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2302/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2302/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2302.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 236 odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.11.2025III.ÚS 3302/25 Daniela Zemanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2302/2024-864 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Květou Pechouškovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Hroznová č. 314/18, proti žalované Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích se sídlem v Českých Budějovicích, Branišovská č. 1645/31a, IČO 60076658, zastoupené Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem v Plzni, Kovářská č. 1253/4, o ochranu osobnosti, náhradu škody, proplacení překladů a náhradu cestovních výdajů, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 33 C 53/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. října 2023, č. j. 19 Co 405/2023-807, a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. června 2022, č. j. 33 C 53/2018-663, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. června 2022, č. j. 33 C 53/2018-663, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. října 2023, č. j. 19 Co 405/2023-807, se odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 873,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Fialy, advokáta se sídlem v Plzni, Kovářská č. 1253/4. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen rozsudek odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. § 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř. zastavil řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 6. 2022, č. j. 33 C 53/2018-663 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.). 2. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 10. 2023, č. j. 19 Co 405/2023-807, zčásti neobsahuje ani vymezení důvodu dovolání, ani údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat, a zčásti není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z tam uvedených předpokladů přípustnosti dovolání. 3. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 4. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace (nebo jeho části) není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116/2004 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). 5. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). 6. V kontextu podaného výkladu dovolání v nyní projednávané věci uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nevyhovuje. 7. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázky, při jejichž řešení se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, které formuloval následovně: [1] Muselo být jednání žalované od 13. 8. 2014 do 24. 6. 2016, kdy proběhlo poslední žalobcem vytýkané jednání ze strany žalované, tedy neoprávněné udělení důtky, pro zasáhnutí do důstojnosti, cti a vážnosti žalobce protiprávní? (dále jen „otázka č. 1“); [2] Muselo pro zasáhnutí do důstojnosti, cti a vážnosti žalobce jednání žalované být zaviněné? (dále jen „otázka č. 2“); [3] Pociťoval by každý jiný člověk vytýkané jednání žalované jakožto zásah do jeho osobnosti? (dále jen „otázka č. 3“); [4] Bylo snížení osobního příplatku žalobce ze strany žalované schopno zasáhnout do jeho osobnostního práva? (dále jen „otázka č. 4“); [5] Byl zákaz vedlejšího pracovního poměru na jiné vysoké škole o sobotách udělený žalobci žalovanou zákonný? (dále jen „otázka č. 5“). K otázce č. 1 8. Dovolatel namítá, že vychází „z principu objektivního deliktu, jenž svým jednáním porušuje či ohrožuje osobnost“, a že „i jednání, která jsou konaná v mezích svého práva, ale sledují prostřednictvím realizace chování jinak právem dovoleného poškození druhého účastníka právního vztahu, jsou způsobilá zasáhnout do osobnostních práv člověka“. Na j