21 Cdo 2325/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2325/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 6. 2008 Spisová značka:21 Cdo 2325/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2325.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 71 odst. 1 předpisu č. 128/2000Sb. ve znění do 12.07.2002 § 79 odst. 1 předpisu č. 128/2000Sb. ve znění do 12.07.2002 § 124 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2325/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. P., zastoupeného advokátem proti žalované O. P., zastoupené advokátem o 84.325,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 168/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. prosince 2006 č. j. 61 Co 426/2006-178, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu), aby mu žalovaná zaplatila 84.325,20 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že byl od 6. 12. 1990 do 31. 3. 2003 uvolněným členem zastupitelstva obce a současně vykonával do prosince 2002 funkci uvolněného starosty obce. Ačkoliv měl nárok na pět týdnů řádné dovolené, „z důvodu pracovního vytížení“ nevyčerpal v roce 2001 žádnou dovolenou. Ze stejného důvodu nevyčerpal dovolenou ani v roce 2002, a to proto, že „zastupitelstvo obce, kterému jako starosta odpovídal „a které plnilo vůči němu analogicky funkci zaměstnavatele“, nenařídilo mu čerpání dovolené ve smyslu ustanovení § 110b zák. práce. Celková výše nevyčerpané dovolené za rok 2001 činí pět týdnů a za rok 2002 pak činí poměrná část dovolené za 11 odpracovaných měsíců 32 dní. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 3. 3. 2005 č. j. 6 C 168/2004-57 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že z ustanovení § 79 zákona č. 128/2000 Sb. „je zřejmé, že v případě, že uvolněný člen zastupitelstva nemohl dovolenou nebo část vyčerpat, může požádat obec o náhradu měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou, tzn. že o finanční náhradě rozhoduje obec.“ V posuzovaném případě však bylo prokázáno, že zastupitelstvo obce P. nesouhlasí s finanční náhradou za nevyčerpanou dovolenou žalobce „s přesvědčením, že žalobce si mohl dovolenou vyčerpat.“ K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 10. 2005 č. j. 10 Co 464/2005-80 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovodil, že zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném do 31. 12. 2002, v ustanovení § 79 upravuje pouze nárok na dovolenou a výměru dovolené uvolněného člena zastupitelstva. Neupravuje však čerpání dovolené a případný nárok na zaplacení nevyčerpané dovolené. Vzhledem k ustanovení § 80 zákona o obcích je „nutné vycházet z příslušných ustanovení zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2004, tj. z ustanovení § 108 odst. 1, a především posoudit, kdo byl oprávněn nařídit žalobci čerpání dovolené v letech 2001 a 2002, a zda tak učinil, zda žalobce nemohl dovolenou vyčerpat v kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů nebo proto, že zaměstnavatel neurčil její čerpání, jak to vyplývá z ustanovení § 109 odst. 2 zák. práce, zda jsou splněny podmínky ustanovení § 110b odst. 2 zák. práce“. Okresní soud v Klatovech poté rozsudkem ze dne 30. 5. 2006 č. j. 6 C 168/2004-154 žalované uložil, aby zaplatila žalobci „jako náhradu nevyčerpané dovolené za rok 2001 částku 33.642,50 Kč hrubých a jako náhradu nevyčerpané poměrné části dovolené za rok 2002 částku 50.083,20 Kč hrubých“, a aby zaplatila žalobci 66.566,50 Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta. Ve věci samé dospěl k závěru, že, jestliže si uvolněný člen zastupitelstva obce nemohl dovolenou nebo její část vyčerpat v průběhu příslušného kalendářního roku, převádí se mu podle ustanovení § 79 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb. tento nárok do následujícího kalendářního roku. V takovém případě může uvolněný člen zastupitelstva též požádat obec o náhradu měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou. Vycházeje z tohoto ustanovení soud prvního stupně „dospěl k přesvědčení“, že žalobce prokázal, že za rozhodné období si dovolenou nevyčerpal, že nástup dovolené mu nikdo nenařídil ani neumožnil, a že ustanovení § 79 odst. 5 výslovně stanoví možnost uvolněného člena zastupitelstva požádat obec o náhradu za nevyčerpanou dovolenou. „Z jednoznačného výkladu tohoto ustanovení je nesporné“, že nárok žalobce je po právu. Krajský soud v Plzni k odvolání žalované rozsudkem ze dne 20. 12. 2006 č. j. 61 Co 426/2006-178, ve znění usnesení ze dne 23. 1. 2007 č. j. 61 Co 426/2006-181, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci „jako náhradu nevyčerpané dovolené za rok 2001 částku 34.242,- Kč“, ohledně částky 50.083,20 Kč „žalobu o náhradu nevyčerpané poměrné části dovolené za rok 2002“ zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 8.554,- Kč a částku 4.994,- Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám advokáta. Odvolací soud shodně se závěry soudu prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce „z důvodu pracovního vytížení nevyčerpal v roce 2001 a 2002 dovolenou, i když měl nárok na dovolenou v roce 2001 v trvání pěti týdnů a v roce 2002 na poměrnou část dovolené v trvání dvacettři dnů. Dospěl však k závěru, že žalobci lze přiznat náhradu za nevyčerpanou dovolenou pouze za rok 2001, neboť právní úprava ustanovení § 80 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, umožňující vztáhnout na vztahy vyplývající z výkonu funkce uvolněného člena zastupitelstva obce ustanovení zákoníku práce, byla účinná jen do 12. 7. 2002. Vzhledem k tomu podle ustanovení § 109 odst. 2 zák. práce ve znění účinném do 30. 9. 2004, a s přihlédnutím k ustanovení § 110b odst. 2 zák. práce, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Protože zastupitelstvo obce neurčilo žalobci dovolenou ani do konce roku 2002, „je nutné považovat nárok žalobce na náhradu nevyčerpané dovolené za rok 2001 za nárok oprávněný“. Při posuzování nároku na náhradu odměny za nevyčerpanou dovolenou za rok 2002 je však již třeba vycházet z novelizovaného ustanovení § 79 odst. 5 zákona o obcích ve znění zákona č. 313/2002 Sb. Možnost požádat o náhradu měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou má jen uvolněný zastupitel, a to pouze v případě, pokud se mu nevyčerpaná dovolená převádí do následujícího kalendářního roku. Protože „mandát žalobce ve funkci starosty zanikl v měsíci listopadu 2002, musel by žalobce vyčerpat dovolenou k 31. 12. 2002. Žalobce ke dni 1. 1. 2003 přešel do starobního důchodu, a proto mu nemohla být dovolená za rok 2002 převedena do roku 2003 a žalobce proto podle názoru odvolacího soudu nárok na proplacení nevyčerpané dovolené za rok 2002 ztratil. Podle novelizovaného znění ustanovení § 79 zákona o obcích není proplacení měsíční odměny za nevyčerpanou dovolenou nárokové, neboť záleží jen na rozhodnutí zastupitelstva obce. V daném případě však zastupitelstvo obce žádosti žalobce o proplacení nevyčerpané dovolené za rok 2002 nevyhovělo, a proto mu nelze tento nárok přiznat. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že, byť zákonem č. 313/2002 Sb. došlo k vypuštění ustanovení § 80 ze zákona o obcích, jeho platové poměry se evidentně řídily i v roce 2002 a v roce následujícím zákonem č. 143/1992 Sb. Pokud v tomto zákoně nebyla řešena výslovně náhrada za nevyčerpanou dovolenou, měla být posuzována na základě ustanovení § 25 zákona č. 143/1992 Sb. podle zákoníku práce. Ze zákoníku práce i z ustanovení § 76 zákona č. 128/2000 Sb. je pak zřejmé, že na proplacení nevyčerpané dovolené je zákonný nárok. Protože žalobce převážnou část dovolené nevyčerpal z provozních důvodů a její čerpání mu ani nikdo nenařídil, má podle ustanovení § 110b odst. 3 zák. práce nárok na proplacení poměrné části dovolené i za rok 2002, a to bez ohledu na to, zda zastupitelstvo schválilo či neschválilo její proplacení. Nárok žalobci vznikl již tím, že o proplacení poměrné části dovolené za rok 2002 požádal. Vedle toho je třeba brát v úvahu, že ke změně právní úpravy došlo ke dni 12. 7. 2002, takže nárok žalobce na proplacení nevyčerpané části dovolené do tohoto data je třeba posuzovat podle dosavadních předpisů. Nárok za nevyčerpanou dovolenou za část roku 2002 ode dne 12. 7. 2002 je třeba posuzovat na základě analogické aplikace ustanovení § 110b zák. pr