21 Cdo 235/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 235/2014 citace  Právní věta:Skutečnost, že dědic (odkázaný soudem v řízení o dědictví k podání žaloby o určení dědického práva) podal ve lhůtě určené k podání žaloby žádost o ustanovení zástupce, nemá ze zákona za následek přerušení běhu lhůty určené podle § 175k odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 7. 2015 Spisová značka:21 Cdo 235/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.235.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědické řízení Lhůty Zastoupení Doručování Dotčené předpisy:§ 175k odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 56 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 55 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 30 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 45c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 28 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:30. 9. 2015 Publikováno ve sbírce pod číslem:16 / 2016 Anotace:V řízení o dědictví uložil soud prvního stupně žalobkyni ve smyslu § 175k odst. 2 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2013), aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci podala žalobu o určení, že je jedinou dědičkou ze závěti zůstavitele. Vycházel přitom ze zjištění, že zůstavitel zemřel ženatý a měl dvě děti, pro případ své smrti pořídil čtyři listiny, z nichž poslední v témže roce, ve kterém zemřel. Protože žalovaní namítali relativní neplatnost jedné ze závětí a neuznali vydědění, obsažené v poslední závěti, za platné, zatímco žalobkyně trvala na platnosti vydědění potomků zůstavitelem, soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o dědickém právu závisí na zjištění sporných skutečností. Žalobkyně se tak domáhala určení, že je jedinou dědičkou po zůstaviteli. Argumentovala historicky špatnými vztahy mezi zůstavitelem a jeho dětmi a jejich nezájmem o otce. Soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že žaloba byla podána opožděně, a to i přesto, že žalobkyně ve lhůtě žádala o ustanovení německy mluvícího zástupce. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil se závěry, že ze žádného předpisu nelze dovozovat povinnost soudu zasílat účastníkovi řízení překlad rozhodnutí do jiného jazyka, dále že rozhodnutí soudu v českém jazyce je jediným autentickým zněním a závazky plynoucí z LZPS či mezinárodních smluv směřují především k situaci, kdy účastník neznalý jednacího jazyka by při nařízeném jednání nemohl bezprostředně reagovat na průběh jednání a uzavřel, že žaloba byla podána opožděně. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož podkladě se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda skutečnost, že účastník řízení o dědictví odkázaný k podání žaloby podle § 175k odst. 2 o. s. ř. požádal o ustanovení zástupce, má vliv na běh lhůty určené soudem k podání této žaloby. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7. 10. 2015IV.ÚS 3012/15Sládeček Vladimírodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepřípustnost17. 2. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 235/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně A. Sch.-J., zastoupené JUDr. Hanou Klímovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Hradčanské náměstí č. 12, proti žalovaným 1) A. S., zastoupené JUDr. Denisou Neumannovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jateční č. 6, a 2) K. J., zastoupenému Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská č. 4, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 9/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2013, č. j. 19 Co 218/2013-182, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.438,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Denisy Neumannové, advokátky se sídlem v Karlových Varech, Jateční č. 6. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.438,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Grünera, advokáta se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská č. 4. Odůvodnění: V řízení o dědictví po V. J., zemřelém dne 18.10.2004, (dále také jen „zůstavitel“), Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 18.9.2007, č.j. 27 D 2065/2004-289, uložil žalobkyni ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31.12.2013), aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podala žalobu o určení, že „je jedinou dědičkou ze závěti zůstavitele“. Vycházel přitom ze zjištění, že zůstavitel zemřel ženatý a měl dvě děti (žalované 1/ a 2/). Pro případ své smrti pořídil čtyři listiny, a to vlastnoruční závěť ze dne 15.3.1980, závěť sepsanou ve formě notářského zápisu dne 20.3.1985, vlastnoruční závěť ze dne 4.11.1999, ve které ustanovil univerzální dědičkou veškerého svého majetku „movitého i nemovitého“ žalobkyni a současně projevil vůli „vyloučit z dědění“ ostatní zákonné dědice bez uvedení bližšího důvodu, a listinu sepsanou těsnopisem dne 14.7.2004. Protože A. S. a K. J. „neuznali vydědění za platné a namítli relativní neplatnost závěti ze dne 4.11.1999“, zatímco A. Sch.-J. trvala na platnosti vydědění potomků zůstavitelem, soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o dědickém právu závisí na zjištění sporných skutečností. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 26.1.2012 se žalobkyně domáhala určení, že „je jedinou dědičkou po zůstaviteli“. Uvedla, že „se seznámila se zůstavitelem v roce 1977, tehdy žila v NDR, později v roce 1979 po smrti svého otce se přestěhovala do tehdejší SRN“ a „zůstavitele navštěvovala v Karlových Varech, kde vlastnil dům, ve kterém žily také děti zůstavitele, každé v jiném patře“, že „již tehdy byl mezi zůstavitelem a oběma dětmi špatný vztah“, když „dospělá dcera a dospělý syn se o otce nestarali, nevěnovali mu žádnou pozornost“, že „zůstavitel v domě neměl ani základní životní podmínky a musel se odstěhovat do Prahy, kde mu byl přidělen družstevní byt“, že žalovaní „zůstaviteli nikdy ve stáří s ničím nepomohli, v nemocnici jej nenavštívili“, že „zůstavitel sepsal celkem čtyři závětní listiny“, a to „závěť sepsanou vlastní rukou dne 15.3.1980, ve které ji ustanovil univerzálním dědicem veškerého movitého a nemovitého majetku, závěť sepsanou ve formě notářského zápisu dne 20.3.1985, ve které jí odkázal veškeré své jmění, vlastnoruční závěť ze dne 4.11.1999, ve které ji ustanovil univerzálním a jediným dědicem veškerého movitého a nemovitého majetku, a listinu sepsanou těsnopisem ze dne 14.7.2004, ve které jí odkázal veškerý majetek movitý i nemovitý a zároveň vydědil žalované a jejich potomky“, že „důvodem vydědění žalovaných je skutečnost, že žalovaní vyštvali zůstavitele z domu v Karlových Varech, chovali se k němu špatně, neposkytli mu pomoc ve stáří a nemoci a nenavštěvovali jej v nemocnici v době nemoci“, dokonce „již týden po jeho úmrtí pozvali znalce a nechali udělat cenový odhad nemovitosti“, a že „zůstavitel si nepřál, aby po něm dědili“. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 15.1.2013, č.j. 6 C 9/2012-97, žalobu zamítl; žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení 22.554,- Kč k rukám její zástupkyně a žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 22.114,- Kč k rukám jeho zástupce. Vycházel ze zjištění, že „usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18.9.2007, č.j. 27 D 2065/2004-289, na němž není vyznačena doložka právní moci, a které bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně JUDr. Zítkovi dne 25.9.2007, soud odkázal žalobkyni, aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení podala žalobu na určení, že je jedinou dědičkou ze závěti zůstavitele“, že „žalobkyně byla poučena o následcích nepodání žaloby ve stanovené lhůtě, tedy o tom, že soud bude v dědickém řízení pokračovat se všemi dosavadními účastníky řízení uvedenými v záhlaví usnesení“, že „ostatním účastníkům bylo usnesení doručeno dne 25.9.2007 a 26.9.2007“, že „přípisem ze dne 27.9.2007 právní zástupce JUDr. Adam Zítek oznámil ukončení zastupování žalobkyně a požádal o prodloužení lhůty k podání žaloby o 30 dnů s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nehovoří česky“, že tento přípis byl soudu doručen dne 1.10.2007, že „o prodloužení lhůty nebylo rozhodnuto“, že „žalobkyně podáním ze dne 29.10.2007 (doručeným soudu dne 30.10.2007) požádala o ustanovení německy mluvícího zástupce (čl. 292 a překlad na čl. 330)“, že „usnesení na čl. 289 přeložené do německého jazyka bylo žalobkyni doručeno do vlastních