21 Cdo 2372/2010 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2372/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. B., zastoupeného Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 92/21, proti žalovaným 1) A l i m , s.r.o. se sídlem v Praze 4, Jílovská č. 424, IČO 62417282, a 2) V. B., oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Valouškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Budečská č. 6, o určení, že tu zástavní právo není, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 139/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2009 č.j. 21 Co 349/2009-47, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. dubna 2009 č.j. 18 C 139/2008-32 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 8.10.2008 domáhal, aby bylo určeno, že "zástavní práva smluvní k bytové jednotce č. 429/4, umístěné v budově čp. 429, LV 1182, byt. dům, postavené na pozemku parc.č. 346, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 299 m¸, a k ní náležejícímu podílu na společných částech domu čp. 429 a pozemku parc.č. 346 o výměře 299 m2 o velikosti 1341/6222, nacházející se v kat. území: 727091 Malá Strana, obec: 554782 Praha zapsané na LV č. 1217 vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, pro pohledávku 1,964.500,- Kč a příslušenství ve prospěch V. B., zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne 7.9.2004, právní účinky vkladu práva ke dni 10.9.2004, V-36787/2004-101, a pro pohledávku 1,964.500,- Kč a příslušenství ve prospěch Alim s.r.o., Praha 4, Jílovská 424, PSČ: 142 00, IČO: 62417282, zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne 7.9.2004, právní účinky vkladu práva ke dni 10.9.2004, V-36787/2004-101, neexistují". Žalobu odůvodnil mimo jiné tím, že podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 7.9.2004 mělo předmětné zástavní právo zajišťovat pohledávku žalovaných vůči žalobci z titulu půjčky, kterou mu každý z nich měl poskytnout (v souvislosti se "smlouvou o společném obchodování" ze dne 5.11.2003) ve výši 1,964.500,- Kč a která byla splatná do 31.12.2004. Takovou půjčku žalovaní však žalobci neposkytli. "Smlouva o společném obchodování" ze dne 5.11.2003 byla uzavřena mezi žalovanými a obchodní společností BETTAC s.r.o., jejímž jednatelem byl žalobce; na základě této smlouvy proto ani půjčka žalobci poskytnuta být nemohla. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3.4.2009 č.j. 18 C 139/2008-32 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit "žalovanému k rukám jeho právního zástupce" na náhradě nákladů řízení 10.900,- Kč. Z provedeného dokazování učinil skutkový závěr, že "mezi žalobcem jako jednatelem společnosti BETTAC s.r.o." a žalovanými byla dne 5.11.2003 uzavřena smlouva o společném obchodování, jejímž předmětem bylo "sdružení peněžních prostředků za účelem společného obchodování". Vzhledem k "finanční situaci" společnosti BETTAC s.r.o. se žalobce se žalovanými dohodli "na finanční pomoci společnosti BETTAC s.r.o. ze strany žalovaných" s tím, že k "zajištění těchto finančních prostředků sepsali zástavní smlouvu", kterou zřídili předmětné zástavní právo, když zajištěnou pohledávkou "byla určena pohledávka žalovaných - půjčka učiněná na základě smlouvy o společném obchodování ze dne 5.11.2003 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 18.8.2004 ve výši 3,929.000,- Kč, splatná do 31.12.2004". Soud prvního stupně dovodil, že zástavní smlouva ze dne 7.9.2004 je platná, když obsahuje určité označení zástavy a zajištěné pohledávky žalovaných. Zajištěnou pohledávkou je půjčka žalobci poskytnutá žalovanými v celkové výši 3,929.000,- Kč. Okolnost, že žalobce nebyl účastníkem smlouvy o společném obchodování ze dne 5.11.2003, "nevylučuje, aby mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce". Jestliže žalobce podepsal zástavní smlouvu, v níž je "jasně označena pohledávka žalovaných vůči žalobci ve výši 3,929.000,- Kč", "nemůže být pochyb, že tato pohledávka v době podpisu smlouvy existovala". Žalobce neprokázal, že by následně zanikla, např. splněním. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13.10.2009 č.j. 21 Co 349/2009-47 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.200,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Valouška. Dospěl se soudem prvního stupně ke shodnému skutkovému závěru, že "existence (zajištěné) pohledávky nepochybně vyplývá jak ze zápisu z porady z 18.8.2004, tak ze zástavní smlouvy, v níž je dostatečně identifikována jako pohledávka žalovaných vůči žalobci, zajištěná zástavním právem k nemovitosti ve smlouvě popsané". Ztotožnil se i s právním závěrem soudu prvního stupně o platnosti zástavní smlouvy, když označení zástavy i zajištěné pohledávky v ní je určité. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že je nezbytné, "aby bylo najisto postaveno, zda-li zástavní smlouva zajišťující (dle svého textu) pohledávku žalovaných za žalobcem může zajišťovat (shodně popsanou) pohledávku žalovaných za třetí osobou (právnickou osobou, u které byl žalobce jednatelem)". Finanční prostředky na základě smlouvy o společném obchodování ze dne 5.11.2003 obdržela společnost BETTAC s.r.o., a nikoliv žalobce; zjištění soudů, že žalovaní půjčili žalobci částku 3,929.000,- Kč je proto nesprávné. Zástavní smlouva je neplatná, neboť "pohledávka, která je v této zástavní smlouvě popsána", nevznikla, když ke smlouvě o půjčce, kterou by žalovaní poskytli žalobci, nedošlo a uzavřena byla (dne 5.11.2003) toliko smlouva o společném obchodování mezi žalovaným a společností BETTAC s.r.o., jejímž jednatelem byl žalobce. Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]. Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.]. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Námitky žalobce obsažené v dovolání představují - ja