21 Cdo 2372/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2372/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 8. 2011 Spisová značka:21 Cdo 2372/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2372.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 152 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 156 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 156 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 157 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 § 657 obč. zák. ve znění do 31.12.2004 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 9. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2372/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. B., zastoupeného Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 92/21, proti žalovaným 1) A l i m , s.r.o. se sídlem v Praze 4, Jílovská č. 424, IČO 62417282, a 2) V. B., oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Valouškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Budečská č. 6, o určení, že tu zástavní právo není, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 139/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2009 č.j. 21 Co 349/2009-47, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. dubna 2009 č.j. 18 C 139/2008-32 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 8.10.2008 domáhal, aby bylo určeno, že "zástavní práva smluvní k bytové jednotce č. 429/4, umístěné v budově čp. 429, LV 1182, byt. dům, postavené na pozemku parc.č. 346, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 299 m¸, a k ní náležejícímu podílu na společných částech domu čp. 429 a pozemku parc.č. 346 o výměře 299 m2 o velikosti 1341/6222, nacházející se v kat. území: 727091 Malá Strana, obec: 554782 Praha zapsané na LV č. 1217 vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, pro pohledávku 1,964.500,- Kč a příslušenství ve prospěch V. B., zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne 7.9.2004, právní účinky vkladu práva ke dni 10.9.2004, V-36787/2004-101, a pro pohledávku 1,964.500,- Kč a příslušenství ve prospěch Alim s.r.o., Praha 4, Jílovská 424, PSČ: 142 00, IČO: 62417282, zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne 7.9.2004, právní účinky vkladu práva ke dni 10.9.2004, V-36787/2004-101, neexistují". Žalobu odůvodnil mimo jiné tím, že podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 7.9.2004 mělo předmětné zástavní právo zajišťovat pohledávku žalovaných vůči žalobci z titulu půjčky, kterou mu každý z nich měl poskytnout (v souvislosti se "smlouvou o společném obchodování" ze dne 5.11.2003) ve výši 1,964.500,- Kč a která byla splatná do 31.12.2004. Takovou půjčku žalovaní však žalobci neposkytli. "Smlouva o společném obchodování" ze dne 5.11.2003 byla uzavřena mezi žalovanými a obchodní společností BETTAC s.r.o., jejímž jednatelem byl žalobce; na základě této smlouvy proto ani půjčka žalobci poskytnuta být nemohla. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3.4.2009 č.j. 18 C 139/2008-32 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit "žalovanému k rukám jeho právního zástupce" na náhradě nákladů řízení 10.900,- Kč. Z provedeného dokazování učinil skutkový závěr, že "mezi žalobcem jako jednatelem společnosti BETTAC s.r.o." a žalovanými byla dne 5.11.2003 uzavřena smlouva o společném obchodování, jejímž předmětem bylo "sdružení peněžních prostředků za účelem společného obchodování". Vzhledem k "finanční situaci" společnosti BETTAC s.r.o. se žalobce se žalovanými dohodli "na finanční pomoci společnosti BETTAC s.r.o. ze strany žalovaných" s tím, že k "zajištění těchto finančních prostředků sepsali zástavní smlouvu", kterou zřídili předmětné zástavní právo, když zajištěnou pohledávkou "byla určena pohledávka žalovaných - půjčka učiněná na základě smlouvy o společném obchodování ze dne 5.11.2003 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 18.8.2004 ve výši 3,929.000,- Kč, splatná do 31.12.2004". Soud prvního stupně dovodil, že zástavní smlouva ze dne 7.9.2004 je platná, když obsahuje určité označení zástavy a zajištěné pohledávky žalovaných. Zajištěnou pohledávkou je půjčka žalobci poskytnutá žalovanými v celkové výši 3,929.000,- Kč. Okolnost, že žalobce nebyl účastníkem smlouvy o společném obchodování ze dne 5.11.2003, "nevylučuje, aby mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce". Jestliže žalobce podepsal zástavní smlouvu, v níž je "jasně označena pohledávka žalovaných vůči žalobci ve výši 3,929.000,- Kč", "nemůže být pochyb, že tato pohledávka v době podpisu smlouvy existovala". Žalobce neprokázal, že by následně zanikla, např. splněním. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13.10.2009 č.j. 21 Co 349/2009-47 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.200,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Valouška. Dospěl se soudem prvního stupně ke shodnému skutkovému závěru, že "existence (zajištěné) pohledávky nepochybně vyplývá jak ze zápisu z porady z 18.8.2004, tak ze zástavní smlouvy, v níž je dostatečně identifikována jako pohledávka žalovaných vůči žalobci, zajištěná zástavním právem k nemovitosti ve smlouvě popsané". Ztotožnil se i s právním závěrem soudu prvního stupně o platnosti zástavní smlouvy, když označení zástavy i zajištěné pohledávky v ní je určité. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že je nezbytné, "aby bylo najisto postaveno, zda-li zástavní smlouva zajišťující (dle svého textu) pohledávku žalovaných za žalobcem může zajišťovat (shodně popsanou) pohledávku žalovaných za třetí osobou (právnickou osobou, u které byl žalobce jednatelem)". Finanční prostředky na základě smlouvy o společném obchodování ze dne 5.11.2003 obdržela společnost BETTAC s.r.o., a nikoliv žalobce; zjištění soudů, že žalovaní půjčili žalobci částku 3,929.000,- Kč je proto nesprávné. Zástavní smlouva je neplatná, neboť "pohledávka, která je v této zástavní smlouvě popsána", nevznikla, když ke smlouvě o půjčce, kterou by žalovaní poskytli žalobci, nedošlo a uzavřena byla (dne 5.11.2003) toliko smlouva o společném obchodování mezi žalovaným a společností BETTAC s.r.o., jejímž jednatelem byl žalobce. Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]. Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená pr