21 Cdo 2446/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2446/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 11. 2017 Spisová značka:21 Cdo 2446/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2446.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědictví (o. z.) Dotčené předpisy:§ 482 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2013 § 470 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2446/2016-169 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Vítězslavy Pekárkové v právní věci žalobců a) D. S., a b) F. S., zastoupených JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova č. 1250/50, proti žalovaným 1) J. H., a 2) M. S., o určení vlastnického práva k pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 81/2013, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2015, č. j. 54 Co 145/2015-106, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobci se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 20. 3. 2013 domáhali určení, že jsou vlastníky pozemku v katastrálním území H., každý jednou polovinou. Uvedli, že jsou vnuky V. S., který zemřel dne 5. 2. 2011, žalované jsou jeho dcery, a v rámci dědického řízení byla při jednání dne 8. 9. 2011 uzavřena dědická dohoda, kterou za nezletilého F. S. schválil Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 13 Nc 94/2011, a v dědickém řízení byla dědická dohoda schválena usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. 12. 2011, č. j. 25 D 249/2011-178. Podle této dohody nabyli do podílového spoluvlastnictví pozemek v k. ú. H., veškerý ostatní majetek nabyly dcery zůstavitele J. H. a M. S. a pozůstalá manželka L. S., a podle uvedeného dědického rozhodnutí byli do katastru nemovitostí jako vlastníci pozemku v k. ú. H. zapsáni D. S. a F. S. Po pravomocném skončení dědického řízení oznámil jeho účastníkům Katastrální úřad pro h. m. P., Katastrální pracoviště P., že u tohoto katastrálního úřadu dosud probíhá řízení o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy ze dne 21. 1. 2011, kterou měl uzavřít jako dárce zůstavitel V. S. a jako obdarované jeho dcery J. H. a M. S. Předmětem darování měly být nemovitosti zůstavitele jednak v k. ú. S v obvodu působnosti Katastrálního pracoviště P., jednak v k. ú. K. a k. ú. H. v obvodu působnosti katastrálního pracoviště P. Návrh na vklad byl podán až po smrti zůstavitele (dne 7. 2. 2011), a to pouze na Katastrální úřad pro S. k., Katastrální pracoviště P., který návrh zamítl rozhodnutím ze dne 7. 3. 2011. Ohledně nemovitostí v obvodu působnosti Katastrálního úřadu pro h. m. P. postoupil Katastrální úřad P.-v. věc příslušnému Katastrálnímu úřadu pro h. m. P., zde bylo řízení založeno dne 9. 2. 2011 a ke dni 11. 8. 2011 bylo řízení přerušeno. Přestože v dědickém řízení nebyl projednán žádný závazek vyplývající z darovací smlouvy ze dne 21. 1. 2011, Katastrální úřad pro h. m. P., Katastrální pracoviště P. svým rozhodnutím ze dne 15. 10. 2012 vklad vlastnického práva pro J. H. a M. S. k pozemku v k. ú. H. povolil (a zároveň zamítl návrh na vklad vlastnického práva pro tytéž obdarované k dalším třem pozemkům v k. ú. H. a k. ú. K., ohledně nichž podle jeho názoru došlo k zániku závazku z citované darovací smlouvy). Tento postup katastrálního úřadu, za aktivní účasti žalovaných, v jehož důsledku by měli být zbaveni vlastnického práva k předmětnému pozemku, považují žalobci za nezákonný. Své vlastnictví opírají o právní úpravu nabývání dědictví (podle § 460 občanského zákoníku se dědictví nabývá smrtí zůstavitele) a úpravu vkladového řízení (podle § 2 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. právní účinky vkladu vznikají, mění se a zanikají ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu). V daném případě byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu (a to pouze Katastrálnímu úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P., který jej ohledně nemovitostí, kde nebyl příslušný k rozhodnutí, postoupil úředním postupem Katastrálnímu úřadu pro h. m. P.) po smrti zůstavitele a k tomuto datu již nastaly právní účinky dědické dohody. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 9. 12. 2014, č. j. 23 C 81/2013-89, žalobu na určení vlastnictví k pozemku v k. ú. H. zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Při svém rozhodování vycházel z toho, že jako vlastnice předmětného pozemku jsou v katastru nemovitostí zapsány žalované 1) a 2) na základě darovací smlouvy ze dne 8. 9. 2011 uzavřené s dárcem V. S., kterou posoudil jako „platně uzavřenou“, neboť „podstatné náležitosti tohoto smluvního typu ujednání obsahuje“, a platná je „i z hlediska její určitosti a požadavku písemné formy“, že vlastnické právo podle této smlouvy nabyly žalované vkladem do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu pro h. m. P., Katastrální pracoviště P., ze dne 15. 10. 2012, s účinky ke dni podání návrhu na vklad dne 7. 2. 2011, že „rozhodnutí o vkladu do katastru nemovitostí, tj. posouzení, zda ke dni návrhu na vklad jsou splněny podmínky, závisí na tom, na koho dnem úmrtí účastníka přejdou jeho práva a povinnosti, případně převáděné nemovitosti“, a že „v daném případě byla uzavřena dohoda dědiců, podle které do práv a povinností dárce vstoupili oba žalobci, kteří jsou ale dále vázáni smlouvou uzavřenou zůstavitelem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. srpna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1606/2003)“. Žalobu žalobců proto soud prvního stupně shledal nedůvodnou. O odvolání žalobců a) a b) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2014, č. j. 23 C 81/2013-89, rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 6. 2015, č. j. 54 Co 145/2015-106, tak, že napadený rozsudek potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že „po zpřesněném zjištění skutkového stavu“ dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, neboť soud prvního stupně „správně zhodnotil důsledky darovací smlouvy, podle které zůstavitel daroval předmětný pozemek žalovaným“, dále, že „za života zůstavitele, tedy do 5. 2. 2011, nebyl podán katastrálnímu úřadu návrh na vklad do katastru nemovitostí a nedošlo k přechodu vlastnictví“, že však „úmrtím dárce jeho závazky ze smlouvy nezanikly, ale přešly na dědice“, což „v praxi znamená, že ke dni úmrtí zůstavitel ještě vlastnil darovanou nemovitost a ta se stala součástí aktiv dědictví, zároveň se ale stal pasivem závazek vyplývající z darovací smlouvy“, a „tento závazek je povinen splnit dědic darované nemovitosti, a o tom, kdo je touto osobou, může rozhodnout pouze soud v dědickém řízení“, to se „v daném případě stalo schválením dědické smlouvy za nezletilého a následně rozhodnutím v dědickém řízení“. Odvolací soud rovněž přihlédl k tomu, že „součástí dohody není žádné ujednání o tom, že by nemělo dojít k přechodu závazku z darovací smlouvy na dědice, samo o sobě to, že součástí dohody není ani výslovně uvedená povinnost dědiců – žalobců – plnit zmíněné závazky, nezpůsobuje ale zánik těchto závazků“, a že v tomto řízení „není soud oprávněn jakkoli revidovat dědické rozhodnutí nebo posuzovat jeho správnost“. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, č. j. 54 Co 145/2015-106, podali žalobci dovolání. Přípustnost dovolání dovozují z ustanovení § 237 o. s. ř., když „odvolací soud vyřešil nesprávně jednak otázku procesního práva (nevyslechnutí klíčového svědka – notářky JUDr. Skoupé), a jednak otázku práva hmotného, která dosud v judikatuře dovolacího soudu nebyla řešena (právní účinky dědické dohody, jejímiž účastníky jsou všichni účastníci právního vztahu vzniklého z darovací smlouvy mezi zůstavitelem a některými z budoucích dědiců)“. Dovolatelé jsou toho názoru, že „výslech notářky JUDr. Skoupé je v kontextu právního posouzení případu nutný, neboť tato notářka, jako soudní komisařka, může zpochybnit závěr soudů, že žalobci byli o existenci darovací smlouvy a podaném návrhu na vklad informováni, že jim žádná podstatná skutečnost nebyla utajena“, a že „notářka byla přesvědčena, že návrh na vklad do katastru nemovitostí i ohledně předmětného sporného pozemku nemá pro dědice právní účinky, proto nebylo do dědictví zařazeno pasivum – závazek vyplývající z darovací smlouvy mezi zůstavitelem a žalovanými“. Dále dovolatelé namítají, že odvolací soud opřel své rozhodnutí o judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 C