21 Cdo 250/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 250/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2007 Spisová značka:21 Cdo 250/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.250.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 250/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně V. E., zastoupené Mgr. D. K., proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o 43.680,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 31/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2006, č. j. 16 Co 204/2006-103, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala (žalobou podanou dne 27. 10. 2004 u Obvodního soudu pro Prahu 2), aby bylo žalované uloženo zaplatit jí 43.680,- Kč s „2,5 % úroky z prodlení p. a. od 13. 7. 2003“ do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že byla v pracovním poměru u státní příspěvkové organizace Správa regionálního střediska J. a že dne 19. 12. 2001 byla mezi jejím zaměstnavatelem a Základní organizací Odborového svazu státních orgánů a organizací, závodním výborem Správa regionálního střediska, uzavřena kolektivní smlouva, která mimo jiné upravila odstupné při rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn ve výši šestinásobku průměrného výdělku. Dne 30. 10. 2002 rozhodla přednostka Okresního úřadu J. o zrušení Správy regionálního střediska J., čímž tato právnická osoba zanikla a byla sloučena s Okresním úřadem J. Na Okresní úřad J. přešla také práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, jejichž nositelem byl původní zaměstnavatel žalobkyně. Ke dni 1. 1. 2003 přešla ze zákona práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů z Okresního úřadu J. na organizační složku státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Tento zaměstnavatel dal žalobkyni dopisem ze dne 31. 3. 2003 výpověď z pracovního poměru a žalobkyni vyplatil odstupné ve výši průměrného dvouměsíčního platu. Odmítá však žalobkyni zaplatit odstupné ve výši, jak byla ujednána v kolektivní smlouvě ze dne 19. 12. 2001. Okresní soud v Jeseníku (poté, co Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 30. listopadu 2004, č. j. 16 C 115/2004-32, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 10, a poté, co Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 7. 9. 2005, č. j. 25 Nd 160/2005-49, přikázal věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 197/2005 k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jeseníku) rozsudkem ze dne 20. 3. 2006, č. j. 4 C 31/2005-87, uložil žalované zaplatit žalobkyni 43.680,- Kč s „2,5 % úrokem z prodlení p. a. od 13. 7. 2003 do zaplacení“ a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4.855,50 Kč. Vyšel z toho, že žalobkyně byla zaměstnána u právního předchůdce žalované od roku 1994 až do doby, kdy byl tento zaměstnavatel zrušen rozhodnutím přednostky Okresního úřadu v J., a že k 1. 1. 2003 došlo ke zrušení okresních úřadů a práva a povinností žalobkyně z pracovněprávního poměru přešla na jinou organizační složku státu, a to na žalovanou. Dovodil, že kolektivní smlouva, jež byla dne 19. 12. 2001 uzavřena u původního zaměstnavatele žalobkyně, byla účinná i v roce 2003, neboť nedošlo k uzavření kolektivní smlouvy nové. Závazky z kolektivní smlouvy přecházejí podle soudu prvního stupně v celém rozsahu na právního nástupce zaměstnavatele v rámci přechodu práv a povinnosti z pracovněprávních vztahů, tedy ze zrušené Správy regionálního střediska J. na Okresní úřad v J. a následně na žalovanou. Protože požadavek žalované vyplývá z ujednání v kolektivní smlouvě uzavřené dne 19. 12. 2001, žalobě vyhověl. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 8. 2006, č. j. 16 Co 204/2006-103, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 4.183,- Kč. Dovodil, že podle zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, může kolektivní smlouva obsahovat závazky různé povahy a že v ustanoveních, která upravují individuální nebo kolektivní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, z nichž vznikají nároky blíže neurčenému okruhu jednotlivých zaměstnanců, má kolektivní smlouva normativní povahu, zatímco ostatní závazky, z nichž nevznikají nároky jednotlivým zaměstnancům nebo které upravují další práva a povinnosti smluvních stran mají povahu smluvně právní; tyto závazky je třeba posuzovat jako jiné dvoustranné právní úkony. Podle názoru odvolacího soudu nelze „separovat“ ustanovení čl. III odst. 2 písm. a) kolektivní smlouvy ze dne 19. 12. 2001 (o výši odstupného při rozvázání pracovního poměru výpovědí) od ustanovení čl. VII odst. 4 písm. b) a c) téže kolektivní smlouvy (o účinnosti kolektivní smlouvy a podmínkách prodloužení její platnosti), neboť součástí ujednání o odstupném není jen výše odstupného a stanovení bližších podmínek, za kterých bude toto vyšší odstupné vyplaceno, ale rovněž stanovení doby, po kterou bude takto sjednané odstupné poskytováno. Uzavřel, že ujednání kolektivní smlouvy ze dne 19. 12. 2001 o odstupném má normativní povahu nejen ve stanovení rozsahu plnění, ale i ve stanovení doby, po kterou zaměstnanci mají nárok na sjednané plnění. Proto nemůže obstát názor žalované, že ujednání uvedené v čl. IV odst. 4 písm. b) a c) kolektivní smlouvy má jen smluvně právní povahu a, protože žalovaná nebyla smluvní stranou kolektivní smlouvy, nemůže ji toto ujednání bez dalšího zavazovat. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítá, že ustanovení čl. VII odst. 4 písm. b) a c) kolektivní smlouvy ze dne 19. 12. 2001 mají povahu smluvně právní, neboť vyjadřují dohodu mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací na prodloužené účinnosti kolektivní smlouvy za tam daných podmínek. Toto ujednání bylo smluvním závazkem mezi stranami smlouvy, tedy mezi tehdejším zaměstnavatelem žalobkyně Správou regionálního střediska J. a Základní organizací Odborového svazu státních orgánů a organizací, závodním výborem Správy regionálního střediska; žalovanou jako dalšího zaměstnavatele žalobkyně nemůže zavazovat. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek Okresního soudu v Jeseníku, č. j. 4 C 31/2005-87, ze dne 20. 3. 2006, zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolání žalované bylo zamítnuto, neboť podle jejího přesvědčení práva a povinnosti z kolektivní smlouvy uzavřené dne 19. 12. 2001 přešla na jejího zaměstnavatele – žalovanou. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání přípustné (právní otázka přechodu práv a povinností z kolektivní smlouvy na nového zaměstnavatele v případě, že nárok zaměstnance měl vzniknout až u nového zaměstnavatele, dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena), přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobkyně byl rozvázán výpovědí z pracovního poměru ze dne 31. 3. 2003 – podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2003, tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 274/2003 Sb., kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví – dále jen „zák. práce“ a podle zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění zákonů č. 519/1991 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 155/1995 Sb. a č. 220/2000 Sb., tedy podle zákona o kolektivním vyjednávání ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen „zákona o kolektivním vyjednávání“). Podle ustanovení § 60a odst. 1 zák. práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, náleží při skončení pracovního poměru odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. V kolektivní smlouvě, popřípadě ve vnitřním předpisu lze odstupné podle předchozí věty zvýšit o další násobky průměrného výdělku, popřípadě stan