21 Cdo 2565/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2565/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2011 Spisová značka:21 Cdo 2565/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2565.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rozsudek pro uznání Dotčené předpisy:§ 114b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 153a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 139 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2565/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Z. F., zastoupeného Mgr. Pavlem Palatickým, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 33, proti žalovanému DIAMO, státnímu podniku se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739, o 143.011,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 75/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2009 č.j. 15 Co 491/2008-41, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 26. června 2008 č.j. 10 C 75/2008-29 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou dne 4.4.2008 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 143.011,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval jako "horník - lamač" a "směnový předák v uranovém dole" v pracovním poměru, který trval ode dne 1.2.1996 až do 29.1.2007. V roce 2007 žalobce dosáhl nejvyšší přípustné expozice, žalovaný nepřevedl žalobce na jinou pro něho vhodnou práci a dal mu výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.d) zákoníku práce. Žalobce pracuje od září 2007 jako tesař u VHS Žďár nad Sázavou, spol. s r.o., u něhož dosahuje nižší výdělek než u žalovaného, a má proto nárok na doplatek mzdy podle ustanovení § 139 odst. 2 zákoníku práce (ve znění účinném do 31.12.2007). Požadovaný doplatek je mu povinen zaplatit žalovaný jako zaměstnavatel, u něhož dosáhl nejvyšší přípustné expozice. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou - poté, co usnesením ze dne 14.4.2008 č.j. 10 C 75/2008-17 žalovaného ve smyslu ustanovení § 114b občanského soudního řádu vyzval, aby se do 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil - rozsudkem ze dne 26.6.2008 č.j. 10 C 75/2008-29 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 143.011,-Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75% z částky 39.773,- Kč od 1.10.2007 do zaplacení, 9,75% z částky 46.719,- Kč od 1.11.2007 do zaplacení, 9,75% z částky 36.651,- Kč od 1.12.2007 do zaplacení a 10,5% z částky 19.869,- Kč od 1.1.2008 do zaplacení s tím, že "v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšená o 7 procentních bodů", a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 44.062,- Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla Palatického. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný, jemuž byla výzva k vyjádření k žalobě, učiněná podle ustanovení § 114b občanského soudního řádu, doručena dne 18.4.2008, se k žalobě včas nevyjádřil (vyjádření žalovaného k žalobě došlo soudu opožděně teprve dne 20.6.2008), a uzavřel, že byly splněny podmínky pro rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a o.s.ř., neboť "uznávací prohlášení není v rozporu s právními předpisy (§ 139 zákona č. 262/2006 Sb.)". K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.12.2009 č.j. 15 Co 491/2008-41 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 19.102,- Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla Palatického. Poté, co dovodil, že žalobce "v žalobě uvedl všechny právně významné skutečnosti", odvolací soud dospěl k závěru, že žalobcův "nárok je v souladu s právními předpisy" a že tedy vydání rozsudku pro uznání nebrání ani ustanovení § 153a "ve spojení s ustanoveními § 99 odst.1 a 2" občanského soudního řádu. Žalobce, který po dosažení nejvyšší přípustné expozice u žalovaného nebyl převeden na jinou práci a s nímž žalovaný rozvázal pracovní poměr, má podle názoru odvolacího soudu právo na doplatek mzdy podle ustanovení § 139 odst.2 zákoníku práce; doplatek je mu povinen poskytnout "původní zaměstnavatel, neboť z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by tato povinnost byla přenesena na zaměstnavatele nového". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že k vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 občanského soudního řádu nebyly splněny všechny předpoklady, neboť žaloba je zjevně bezdůvodná. Vzhledem k tomu, že žalobce požaduje "doplatek do průměrného výdělku" podle ustanovení § 139 odst.2 zákoníku práce (ve znění účinném do 31.12.2007), tedy "doplatek poskytovaný zaměstnanci převedenému na jinou práci z důvodů uvedených v ustanovení § 41 odst.1 písm.b) zákoníku práce", ačkoliv u žalovaného "nebyl nikdy převeden na jinou práci, kterou by pak ukončil a nastoupil u jiného zaměstnavatele", nárok na doplatek mu "nikdy nevznikl a vzniknout nemohl, protože nesplňoval jeho osobní rozsah", a žalobě nemohlo být vyhověno již na základě tvrzení obsažených v žalobě. Soudy proto "pochybily, jestliže postupovaly podle ustanovení § 114b odst.5 občanského soudního řádu a rozhodly rozsudkem pro uznání". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. Uvedl, že žalobci přísluší od žalovaného jako jeho "původního zaměstnavatele" doplatek podle ustanovení § 139 odst.2 zákoníku práce, i když nebyl původním zaměstnavatelem převeden na jinou práci a i když pracovní poměr "byl přímo ukončen z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm.d) zákoníku práce", a že "opačný výklad" by působil "zcela proti smyslu a účelu" ustanovení § 139 odst.2 zákoníku práce, podle něhož "doplatek zaměstnanci přísluší i tehdy, jestliže ukončil pracovní poměr a nastoupí práci v pracovním poměru u jiného zaměstnavatele, protože dosavadní zaměstnavatel pro něj nemá jinou vhodnou práci". Protože žaloba má oporu v hmotném právu, nelze ji pokládat za zjevně bezdůvodné uplatňování práva. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 občanského soudního řádu). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 občanského soudního řádu. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) občanského soudního řádu] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) občanského soudního řádu], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) občanského soudního řádu a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu]. Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) občanského soudního řádu dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyř