21 Cdo 2681/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2681/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 12. 2016 Spisová značka:21 Cdo 2681/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2681.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Pracovněprávní vztahy Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 257 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 328 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 2. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2681/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce DIAMO, státního podniku se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739, zastoupeného JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami VII, 28. října č. 184, proti žalované K. V., jako dědičce po Z. V., zemřelému dne 10. září 2015, zastoupené JUDr. Jaroslavem Sýkorou, advokátem se sídlem v Příbrami III, Zahradnická č. 74, o 474.813,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 158/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2016 č.j. 23 Co 292/2015-174, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 22.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaroslava Sýkory, advokáta se sídlem v Příbrami III, Zahradnická č. 74. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 26.6.2014 u Okresního soudu v Příbrami domáhal, aby mu Z. V. zaplatil 474.813,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že Z. V. byl zaměstnancem právního předchůdce žalobce Uranových dolů Příbram a že mu byla z důvodu zjištěné nemoci z povolání "přiznána" náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Mezi zaměstnavatelem a Z. V. byla uzavřena dne 5.7.1989 dohoda o vyplacení náhrady za ztrátu na výdělku, podle níž "od výdělku Z. V., kterého dosahoval před zjištěním nemoci z povolání, byl odečítán přiznaný invalidní důchod a dosahovaný výdělek Z. V. po jeho převedení na jinou práci", a v níž se Z. V. zavázal informovat zaměstnavatele o svých příjmech. V rozporu s touto povinností Z. V. zamlčel žalobci skutečnost, že "v období od roku 2002 do prosince roku 2011 pobíral od Obce Bratkovice odměnu v souvislosti s výkonem funkce člena zastupitelstva a starosty této obce"; žalobce z tohoto důvodu "přeplatil" Z. V. na náhradě za ztrátu na výdělku o částku 600.945,- Kč, na kterou byly vydány ze strany Specializovaného finančního úřadu platební výměry na "odvod za porušení rozpočtové kázně" a současně byla žalobci "ze strany Specializovaného finančního úřadu vyměřena penále za porušení rozpočtové kázně a penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 474.813,- Kč". Z. V. dosud dobrovolně žalobci uhradil pouze "přeplatek na náhradě za ztrátu na výdělku", odmítl však uhradit náhradu škody ve výši vyměřených penále, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti Z. V. informovat žalobce o "změně ve svých příjmech". V souvislosti se zatajením příjmů ze strany Z. V. bylo proti němu vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 76/2012 a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11.3.2014 č.j. 13 To 418/2013-308 byl Z. V. "uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu, kterého se dopustil zatajením příjmů vůči žalobci". Z. V. namítal, že vznik škody nezavinil a že nebyla dána příčinná souvislost mezi jeho chováním a škodou, která žalobci vznikla, když nebyl účastníkem řízení, ve kterých byla žalobci uložena povinnost uhradit "odvody za porušení rozpočtové kázně", nemohl ovlivnit výsledek řízení, ani podat odvolání a žalobce se odvolal pouze proti platebním výměrům, kterými byla vyměřena penále, avšak nedomáhal se přezkumu platebních výměrů na odvody za porušení rozpočtové kázně a odvolací orgán tak neměl možnost přezkoumat námitky týkající se otázky porušení rozpočtové kázně, a že "odměnu starosty nevnímal jako mzdu, neboť nebyl dostatečně poučen jako příjemce náhrady za ztrátu na výdělku". Dále namítal, že nárok žalobce byl promlčený. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 28.4.2015 č.j. 5 C 158/2014-104 uložil Z. V., aby zaplatil žalobci 237.406,50 Kč, zamítl žalobu o zaplacení dalších 237.406,50 Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování dovodil, že žalobci vznikla škoda, když "na základě rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství poukázal částky 100.056,- Kč a 374.757,- Kč", že škoda vznikla v příčinné souvislosti s jednáním Z. V., který zamlčel svůj příjem a způsobil tím chybný výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, a že právo žalobce na náhradu škody promlčeno nebylo, když předmětná částka byla zaplacena dne 23.1.2013. Soud prvního stupně však shledal "důvod ve smyslu ustanovení § 257 odst. 4 zákoníku práce pro úhradu poměrné části škody dle zavinění", když s odkazem na "odůvodnění rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně" dovodil, že "bylo plně v kompetenci žalobce stanovit pravidla pro zjištění všech existujících příjmů Z. V. a žalobce se své zodpovědnosti nemůže zbavit jen konstatováním, že nemá žádnou možnost si ověřit, zda údaje poskytované poživatelem náhrady jsou pravdivé, kompletní a bez vady", "neměl se spokojit s pouhým čestným prohlášením", ale měl například spoluprací s příslušnými orgány vyžadovat potvrzení čestných prohlášení, nebo zjistit další příjmy Z. V.; z tohoto důvodu byla Z. V. uložena povinnost zaplatit jednu polovinu "žalované škody". Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali žalobce a Z. V. odvolání a Z. V. dne 10.9.2015 zemřel. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11.11.2015 č.j. 23 Co 292/2015-156 rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno se žalovanou, která byla jmenována správkyní pozůstalosti. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 16.11.2015 č.j. 25 D 1032/2015-124 bylo žalované potvrzeno, že nabyla dědictví po Z. V. Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 12.1.2016 č.j. 23 Co 292/2015-174 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení 237.406,50 Kč, a potvrdil ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení dalších 237.406,50 Kč; současně rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně a že žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku promlčení, když "škoda vznikla zaplacením uložených penále dne 23.1.2013" a žaloba byla podána dne 26.6.2014, dovodil, že vztah mezi žalobcem a Z. V. byl "vztahem občanskoprávním, neboť škoda vznikla žalobci zaplacením penále a ke zmenšení majetku nedošlo zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním", a dospěl k závěru, že mezi porušením právní povinnosti Z. V. "řádně a pravdivě sdělit žalobci výši svých příjmů pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku" a vzniklou škodou nebyla dána příčinná souvislost, neboť penále byla uložena žalobci správním rozhodnutím, jehož správnost nelze v civilním řízení přezkoumávat, v důsledku jednání žalobce, které "bylo jako nesprávné spatřováno v jeho postupu při zjišťování příjmů Z. V.". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že vztah mezi žalobcem a Z. V. byl vztahem pracovněprávním, neboť Z. V. byl "poživatelem náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti", že ke zmenšení majetku žalobce došlo "jednáním Z. V., když zatajil své příjmy a pro toto své jednání byl v trestním řízení uznán vinným z trestného činu podvodu", a že je současně dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním Z. V. a škodou vzniklou žalobci, neboť v případě, kdyby Z. V. své příjmy nezatajil, žalobce by je ve výpočtu vyplacené náhrady za ztrátu na výdělku zohlednil, "k chybnému čerpání prostředků ze státního rozpočtu ze strany žalobce by nedošlo" a nedošlo by ani k "vyměření penále za chybné použití těchto prostředků". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, popřípadě zamítl. Zdůraznila, že "penále byla žalobci uložena pro jeho jednání, které bylo nesprávné v jeho postupu při zjišťování příjmů Z