21 Cdo 2686/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2686/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 12. 2016 Spisová značka:21 Cdo 2686/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2686.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Diskriminace Dotčené předpisy:§ 7 předpisu č. 99/1963Sb. § 2 předpisu č. 361/2003Sb. § 77 odst. 9 předpisu č. 361/2003Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2686/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Ing. E. O., zastoupené JUDr. Miloslavou Coufalovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá č. 1/12, proti žalované České republice – Hasičskému záchrannému sboru Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem, Horova č. 1340/10, IČO 70886300, o 1,300.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 C 1102/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. prosince 2014 č.j. 12 Co 1551/2013-185, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou dne 5.5.2008 a následně změněnou se souhlasem soudu prvního stupně mimo jiné domáhala (v tomto rozsahu byly uplatněné nároky žalobkyně usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.4.2015 č.j. 19 C 1102/2009-252 vyloučeny k samostatnému řízení), aby jí žalovaná z titulu zadostiučinění (náhrady) za nemajetkovou újmu způsobenou - neplatným odvoláním z funkce ekonomické náměstkyně ke dni 31.12.2002, provedeným rozhodnutím ředitele žalované ze dne 20.1.2003 č.j. HSUL-142/KŘ-KKŘ-Ží-2003, zaplatila částku 100.000,- Kč, - nespravedlivým kázeňským trestem, uloženým rozhodnutím náměstkyně ředitele žalované ze dne 16.7.2004 č.j. HSUL-100/KŘ-EU-Gu-2004, zaplatila částku 250.000,- Kč, - nespravedlivým odnětím osobního příplatku, provedeným rozhodnutím ředitele žalované ze dne 21.11.2005 č.j. HSUL-1587/KŘ-KKŘ-GR-2005, zaplatila částku 250.000,- Kč, - nesprávným započtením doby praxe, provedeným rozhodnutím ředitele žalované dne 1.1.2007 č.j. HSUL-18-1/KŘ-KKŘ-MI-2007, a postupem při nápravě zaplatila částku 150.000,- Kč, - diskriminujícím převedením do zálohy, provedeným rozhodnutím ředitele žalované ze dne 8.9.2011 č.j. HSUL-KŘ-561/KKŘ-2011, zaplatila částku 450.000,- Kč, a - ustanovením na diskriminující nové služební místo, provedeným rozhodnutím ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne 1.12.2012, zaplatila částku 100.000,- Kč, tedy celkem 1,300.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení od 5.5.2008 do zaplacení. Žalobu v části, která se týká výše uvedených nároků, odůvodnila zejména tím, že neplatným odvoláním z funkce ekonomické náměstkyně u ní došlo k dlouhodobému ekonomického znevýhodnění, ztrátě duševní pohody, narušení kvality soukromého života, cítila křivdu, bezmoc, beznaděj a tento „protiprávní stav související s odvoláním trval od 31.12.2002 minimálně do 11/2012“, přičemž „problémy z toho vzniklé nejsou dořešeny dodnes“. Nespravedlivý kázeňský trest spočívající ve snížení funkčního platu, nespravedlivé odnětí osobního příplatku, nesprávné započtení doby praxe, diskriminující převedení do zálohy a ustanovení na diskriminující nové služební místo, které bylo „hluboko pod úrovní jejích znalostí a dovedností“ ve špatných pracovních podmínkách, žalovaná podle názoru žalobkyně učinila v rozporu dobrými mravy na újmu žalobkyně, „diskriminovala tím žalobkyni za její smýšlení“, „postihovala ji za to, že se domáhala svých práv ze služebního vztahu“ a „nevytvořila žalobkyni podmínky pro rovné zacházení, pokud se týká odměňování, odborné přípravy a služebního postupu“. Těmito závadnými rozhodnutími u žalobkyně došlo ke ztrátě postavení, ztrátě pracovní a duševní pohody, ztrátě radosti ze života a schopnosti prožitku stavů běžného životního uspokojení, zmaření oprávněného očekávání, zdravotním problémům, narušení kvality soukromého života, ekonomickému znevýhodnění, duševním ponížení spojenému s nespravedlivou dehonestací, musela pracovat ve zneklidňujícím a nepřátelském pracovním prostředí, musela vyvinout zvýšené úsilí k zajištění běžného chodu věcí, cítila beznaděj a bezmoc; tento stav trval v prvním případě od 16.7 do 14.9.2004, kdy byl kázeňský trest zrušen, v druhém případě od 21.11.2005 do 7.5.2008, kdy bylo rozhodnutí o odnětí osobního příplatku zrušeno soudem, v třetím případě od 1.1.2007 do 29.1.2007, kdy bylo vydáno nové rozhodnutí se správným zápočtem doby praxe, ve čtvrtém případě od 8.9.2011 do 30.11.2012 a v pátém případě od 1.12.2012 do 17.5.2013. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20.11.2013 č.j. 19 C 1102/2009-171 řízení ohledně výše vymezených nároků žalobkyně zastavil a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc v uvedeném rozsahu postoupena k projednání a rozhodnutí řediteli Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje. Zdůraznil, že k projednání a rozhodnutí o právech a povinnostech vyplývajících ze služebního poměru příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky, který není vztahem soukromoprávním, nýbrž veřejnoprávním, je ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 o.s.ř. dána pravomoc soudů jen tehdy, stanoví-li to zákon. Protože předmětem řízení jsou nároky žalobkyně na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou různými rozhodnutími služebních funkcionářů (ať již jde o odvolání z funkce, o kázeňský trest, o odnětí osobního příplatku, o započtení doby praxe, o převedení do zálohy nebo o ustanovení na nové služební místo), není v této věci s ohledem na ustanovení § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb. dána pravomoc soudu, nýbrž se o těchto nárocích „rozhoduje v řízení ve věcech služebního poměru“. K odvolání žalobkyně a žalované Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2.12.2014 č.j. 12 Co 1551/2013-185 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutí o právech a povinnostech vyplývajících ze služebního poměru příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky nespadá – s ohledem na jeho veřejnoprávní povahu – do pravomoci soudu v občanskoprávním řízení ani podle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř., ani podle § 7 odst. 3 o.s.ř. Výjimkou jsou podle ustanovení § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb. pouze případy, kdy došlo ve služebním poměru k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním, než rozhodnutím služebního funkcionáře. Z uvedeného podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že v případě nároků žalobkyně na poskytnutí peněžitého zadostiučinění (náhrady) za nemajetkovou újmu, která má skutkový základ v několika rozhodnutích nadřízeného služebního funkcionáře, není dána pravomoc soudu, nýbrž příslušného služebního orgánu. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vyslovila nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že ve věci není dána pravomoc soudu, přičemž „vnímá velmi negativně, že by o problémech, kterým byla léta vystavena, měli opět rozhodovat lidé, kteří se na šikaně z části také podíleli“. Zdůraznila, že „se sborem bojuje od roku 2003“ a „vedoucí funkcionáři byli a jsou proti ní“. Řediteli sboru, který by měl nyní rozhodovat, „naprosto nedůvěřuje a je naprosto přesvědčena, že jeho rozhodnutí bude pouze pokračováním předchozího nátlaku a úsilí zbavit se jí za každou cenu“. Z jejího pohledu je „nemajetková újma představována následky souboru všech dílčích skutků, které ji postihly, a jakékoliv tříštění nemajetkové újmy na tu, která vznikla rozhodnutím služebního funkcionáře nebo jiným jednáním, degraduje vážnost újmy, kterou žalobkyně fakticky utrpěla“. Žalobkyně souhlasí s tím, že ve věcech porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním, než rozhodnutím služebního funkcionáře by měly rozhodovat soudy. Podle jejího názoru však to, že zákon č. 361/2003 Sb. výslovně nehovoří o tom, který orgán má pravomoc rozhodovat ve věcech nerovného zacházení v souvislosti s rozhodnutím služebního funkcionáře, „automaticky neznamená, že to bude ředitel sboru s odkazem na § 170 a § 2 odst. 1 cit. zákona“. O takové žalobě by měl podle mínění dovolatelky „rozhodovat podle obecné úpravy soud, a to dle § 1 písm. c) a § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona a § 7 odst. 3 o.s.ř.“, neboť „chybí-li nějaká zvláštní procesní úprava v zákoně č. 361/2003 Sb., je třeba použít obecnou úpravu“, která od 1.9.2009 platí „napříč pracovněprávními a správními vztahy“, vztahuje se i na příslušníky ve služebním poměru a podle které „primární ochranu po