21 Cdo 2708/2000 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2708/2000 citace  Název judikátu:Skončení pracovního poměru. Písemná forma právního úkonu. Okamžité zrušení pracovního poměru telefaxem. Právní věta:Bylo-li zaměstnavateli nebo zaměstnanci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru učiněné druhým účastníkem pracovního poměru v podobě telefaxového dokumentu, jde ve smyslu ustanovení § 55 zák. práce o neplatné rozvázání pracovního poměru. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 9. 2001 Spisová značka:21 Cdo 2708/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2708.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní poměr Dotčené předpisy:§ 55 předpisu č. 65/1965Sb. § 205 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:69 / 2002 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2708/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S., zastoupeného advokátem, proti žalované R. A., zastoupené advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp.zn. 6 C 35/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2000 č.j. 15 Co 33/2000-32, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 12.6.1998 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává \"okamžitou výpověď z pracovního poměru s platností ode dne podpisu této výpovědi\". Uvedené opatření odůvodnila tím, že žalobce jako její zaměstnavatel nedodržuje povinnosti z pracovní smlouvy účastníků, neboť jí nevyplácí pravidelně a včas mzdu a cestovní náhrady za služební cesty v Republice U. (\"diety\" nejsou žalované vypláceny od ledna 1997 a mzda od prosince 1997) a nevyplatil jí ani náhradu za dvě letenky. Žalovaná v dopise dále uvedla, že \"tuto výpověď zasílá faximilním spojením\" a že originál \"výpovědi\" bude předán osobně žalobci \"v nejbližším možném termínu\". Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, \"dané listinou ze dne 12.6.1998 a doručené mu dne 16.6.1998\", je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dopis ze dne 12.6.1998 není \"originálem listiny\", ale její fotokopií, že podpis na dopise \"není obvyklým podpisem žalované\" a že skutečnosti uvedené v dopise se \"nezakládají na pravdě\". Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 22.9.1999 č.j. 6 C 35/99-20 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2.705,- Kč \"na účet\" advokáta JUDr. J. J. Při svém rozhodování soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaná, která byla od 1.6.1997 zaměstnankyní žalobce, vykonávala práci na pracovišti v U. a že mzdu jí žalobce poukazoval na účet v České republice až do listopadu 1997. Dopis ze dne 12.6.1998, označený jako \"okamžitá výpověď z pracovního poměru\", zaslala žalovaná dne 15.6.1998 jednak žalobci faxem z Velvyslanectví České republiky v U., jednak svému otci, který \"faxovou kopii\" téhož dne odeslal žalobci a žalobce jej obdržel 16.6.1998. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce dlužil žalované mzdu za dobu od prosince 1997 do května 1998 a že žalovaná proto měla důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 54 odst.1 písm.b) zák. práce. Dopisem ze dne 12.6.1998 uvedeného práva využila; i když dopis označila jako \"okamžitou výpověď z pracovního poměru\", je nepochybné, že se jedná o okamžité zrušení pracovního poměru. Dopis ze dne 12.6.1998 byl žalobci doručen jako \"kopie zaslaná prostřednictvím faxu\". Vzhledem k tomu, že zákoník práce \"nemá ustanovení upravující náležitosti písemné formy právních úkonů\", posoudil ji soud prvního stupně \"analogicky podle § 40 odst. 4 občanského zákoníku\" a dovodil, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno písemně, neboť bylo \"učiněno faxem, tedy takovým prostředkem, který umožňuje zachycení obsahu právního úkonu i určení osoby, která právní úkon učinila\". Pracovní poměr účastníků proto na základě dopisu ze dne 12.6.1998 platně skončil dnem 16.6.1998. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.5.2000 č.j. 15 Co 33/2000-32 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zdůraznil, že ustanovení § 55 zák. práce pod sankcí neplatnosti mimo jiné požaduje, aby okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno písemnou formou, a že náležitostí písemného právního úkonu je též jeho podpis. Vzhledem k tomu, že žalobce \"neobdržel takovou listinu, která by byla opatřena podpisem žalované\", je žalovanou učiněné okamžité zrušení pracovního poměru neplatným právním úkonem. Analogickou aplikaci ustanovení § 40 odst.4 občanského zákoníku v posuzovaném případě odvolací soud odmítl s odůvodněním, že zákoník práce je \"převážně kogentní právní normou, jejíž znění analogickou aplikaci ustanovení kodexu jiné právní oblasti neumožňuje\". Na tomto závěru nic nemění ani to, že zákoník práce obsahuje výslovnou úpravu pouze u doručování písemností zaměstnavatele zaměstnanci, neboť ustanovení § 240 a násl. a § 55 zák. práce a \"zásady v nich bezprostředně obsažené\" neumožňují považovat za písemně učiněný takový právní úkon, který je proveden prostřednictvím faxu. Okamžité zrušení pracovního poměru, provedené dopisem ze dne 12.6.1998, je proto neplatné. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že zákoník práce neobsahuje ani výslovnou úpravu doručování písemností zaměstnance zaměstnavateli, ani doručování prostřednictvím faxu, a že analogie v pracovním právu je možná, ale jen omezeně (zásadně nelze souhlasit s analogií v neprospěch zaměstnance). Žalovaná považuje za absurdní, že odvolací soud nepovažoval doručení prostřednictvím faxu za platně učiněné za situace, kdy adresát (žalobce) potvrdil příjem dokumentu a kdy odesílatel (žalovaná) potvrdil autentičnost \"písemného úkonu\". Odvolací soud svým rozhodnutím \"postavil\" žalovanou do neřešitelné situace, neboť vede se žalobcem další dva spory. Žalovaná dále odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl ke zjištění, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci zasláno otcem žalované a že žalobce potvrdil i převzetí této zásilky. Odvolací soud podle názoru žalované postupoval v rozporu se zákonem také v tom, že meritorně projednal odvolání, ačkoliv žalobce je \"nijak neodůvodnil\". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání podle ustanovení § 238 odst.1 písm.a) o.s.ř. přípustné, přezkoumal věc bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Projednávanou věc je třeba posuzovat - s ohledem na to, že žalovaná se žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr v červnu 1998 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb. a č. 138/1996 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.9.1999 (dále jen \"zák. práce\"). Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů dovolatelka nenapadá), že dopis ze dne 12.6.1998 o okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaná dne 15.6.1998 telefaxem odeslala žalobci a svému otci, který obd