21 Cdo 2715/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2715/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 2. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2715/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2715.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Vzájemný návrh Bezdůvodné obohacení Náhrada škody zaměstnancem Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. § 331 předpisu č. 262/2006 Sb. § 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2715/2023-441 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně H. H., zastoupené Mgr. Pavlem Nevrklou, advokátem se sídlem ve Znojmě, nám. Republiky č. 899/18, proti žalované Paradise Casino Admiral, a. s. se sídlem v Komořanech č. 146, IČO 25336991, zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská č. 361/16, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 110 585 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 23 C 108/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. března 2023, č. j. 49 Co 125/2021-400, opravenému usnesením ze dne 8. března 2023, č. j. 49 Co 125/2021-406, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku krajského soudu ve výrocích II, III a IV se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se ve výroku I mění tak, že rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. června 2021, č. j. 23 C 108/2019-345, se ve výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 3. 6. 2019 je neplatné, potvrzuje. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení (o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru) před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a dovolacího řízení 34 226 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lubomíra Kincla, advokáta se sídlem v Brně, Čechyňská č. 361/16. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení (o vzájemném návrhu) před soudem prvního stupně a odvolacího řízení 125 625 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Nevrkly, advokáta se sídlem ve Znojmě, nám. Republiky č. 899/18. V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 14 813 Kč. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 3. 6. 2019 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně v období od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2019 nesprávně vykazovala svou docházku a za toto období vykázala celkem o 558,25 hodin více, než skutečně odpracovala, resp. vykázala tuto dobu zaměstnavateli jako odpracovanou a nechala si za ni zaplatit mzdu, ačkoliv v tuto dobu vůbec nebyla na pracovišti, a v důsledku toho bylo žalobkyni na mzdě vyplaceno celkem o 82 525 Kč hrubého více, než na co měla nárok, čímž se obohatila na úkor žalované, a žalovaná také v souladu s právními předpisy odvedla z neoprávněně vyplacené hrubé mzdy odvody na sociální a zdravotní pojištění ve výši 28 060 Kč, celková výše škody způsobené žalované tak činí 110 585 Kč. 2. Žalobou podanou u Okresního soudu ve Znojmě dne 18. 7. 2019 se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru z 3. 6. 2019 je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru je smyšlený, do zaměstnání chodila „načas“ a měla splněnou veškerou práci, kterou měla mít, což by nešlo stihnout, pokud by nebyla na pracovišti v pracovní době. V kasinu vždy musí být pokladní a pokud by žalobkyně nebyla na pracovišti, jak tvrdí žalovaná, „tak by tam dost často nebyla žádná obsluha k vyplácení výher, protože jako vedoucí pokladní musí vykrývat směny pokladních, když chybí“. Dále uvedla, kolik hodin odpracovala v jednotlivých měsících od dubna 2018 do dubna 2019, a jako důkaz označila výplatní pásky. Argumentovala, že pokud by nebyla v práci, žalovaná by to zjistila ihned, a že po celou dobu trvání pracovního poměru nedostala žádnou výtku. Zdůraznila, že zaměstnavatel může se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl. Poukázala též na rozdíl v žalovanou tvrzených odpracovaných hodinách, odpracovaných hodinách dle výkazu a pracovních hodinách dle výplatní pásky, z čehož je dle jejího mínění evidentní, že žalovaná má nepořádek ve své vlastní evidenci, a vyjádřila i domněnku, že s výkazy bylo manipulováno. Uvedla, že kasino je vybaveno kamerovým systémem, ten však pokrývá pouze herní prostor, nikoliv zázemí kasina, včetně pracovního prostoru žalobkyně. Závěrem prohlásila, že trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala. 3. Žalovaná uplatnila vzájemný návrh na zaplacení částky 110 585 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 6. 2019 do zaplacení a dále argumentovala zejména tím, že manažerka kasina (přímá nadřízená žalobkyně) se dozvěděla, že žalobkyně chodí do práce vždy jen na malou chvíli, v průběhu května 2019 od paní J. R. Na základě toho se obrátila na dohledové centrum, které má na starosti vedení a kontrolu kamerových záznamů v kasinech, to analyzovalo záznamy od 14. 2. 2019 do 30. 4. 2019 a zaznamenalo přesný příchod a odchod žalobkyně do a ze zaměstnání. Dne 21. 5. 2019 tak měla manažerka kasina informace, že za poslední tři měsíce žalobkyně nechodila do práce tak, jak vykazovala v docházce, kterou si sama vedla a schvalovala. Celkový rozdíl mezi vykázanými a skutečně odpracovanými hodinami v tu dobu činil zhruba 130 hodin. V ten den manažerka konfrontovala žalobkyni se svým zjištěním a chtěla jí předat vytýkací dopis, jeho převzetí však žalobkyně odmítla, manažerka proto situaci nahlásila svému nadřízenému, na jehož pokyn dohledové centrum provedlo analýzu kamerových záznamů až k 1. 4. 2018, získaná data pak byla porovnána s docházkou, kterou žalobkyně vykázala žalované jako podklad pro zpracování mzdy, přičemž bylo zjištěno, že „žalobkyně v období od 1. 4. 2018 do 31. 4. 2019“ vyplňovala svou docházku v rozporu se skutečným stavem a vykázala o 558,25 hodin více než odpracovala. Žalobkyně jako pracovník v jednosměnném provozu měla stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin týdně, zároveň měla nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu. Mzda žalobkyně byla určena mzdovým výměrem pevnou částkou za daný měsíc, pro určení mzdy za daný měsíc tak není podstatné, kolik přesně zaměstnanec odpracuje v daném měsíci hodin, protože vždy dostane stejnou mzdu navýšenou o zákonné příplatky a jiné žalovanou přiznané bonusy, na konci vyrovnávacího období však nesmí být součet reálně odpracovaných hodin nižší, než je průměrná týdenní pracovní doba 40 hodin týdně. Žalovaná odmítla tvrzení žalobkyně o nepořádku v evidenci docházky a manipulaci s ní a popsala způsob vedení této evidence. S odkazem na kamerové záznamy žalovaná odmítla tvrzení žalobkyně, že do zaměstnání chodila „načas“ a měla splněnou veškerou práci. Podle žalované žalobkyně nedodržela vykázanou pracovní dobu, a ačkoliv nebyla na pracovišti a nevykonávala svou práci, byla jí za tuto dobu na základě jí vykázané docházky žalovanou vyplacena mzda a odvedeno sociální a zdravotní pojištění. Žalobkyně byla na vedoucí pozici zařazena s tím, že ji žalovaná považovala za zodpovědnou, důvěryhodnou a samostatnou osobu, nad kterou není nutno vykonávat konstantní dohled, a očekávala, že žalobkyně bude práci vykonávat s vynaložením veškerého úsilí a v pracovní době, jak jí je určena, tato důvěra žalované trvala po více než rok a byla narušena právě v květnu roku 2019, kdy bylo zjištěno, že žalobkyně nechodí do práce tak, jak vykazuje v evidenci docházky, a tudíž falšuje svou evidenci. Žalovaná vyčíslila celkovou škodu, kterou jí žalobkyně způsobila, částkou 110 585 Kč, předložila soudu vyčíslení této částky po jednotlivých měsících a doložila i způsob výpočtu. 4. Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 22. 6. 2021, č. j. 23 C 108/2019-345, ve výroku pod bodem I zamítl žalobu na určení, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 3. 6. 2019 je neplatné, ve výroku pod bodem II uložil žalobkyni zaplatit žalované částku 110 585 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 11. 6. 2019 do zaplacení, ve výroku pod bodem III rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované