21 Cdo 2812/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2812/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2021 Spisová značka:21 Cdo 2812/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2812.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Znalecký posudek Nemoc z povolání Náhrada škody zaměstnavatelem Vady řízení Dotčené předpisy:§ 190 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.05.2001 § 190 odst. 5 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.05.2001 § 107 odst. 1 písm. b) předpisu č. 155/1995Sb. ve znění do 04.10.2001 § 125 předpisu č. 99/1963Sb. § 127 předpisu č. 99/1963Sb. § 132 předpisu č. 99/1963Sb. § 242 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 1 předpisu č. 290/1995Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2812/2020-718 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce A. K., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě- Moravské Ostravě, Tyršova č. 1714/27, proti žalované Ostravským opravnám a strojírnám, s. r. o. se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října č. 1610/95, IČO 46581979, zastoupené Mgr. Karlem Ležatkou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října č. 1610/95, o náhradu škody, za účasti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 4/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. května 2020, č. j. 16 Co 169/2019-683, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. března 2019, č. j. 85 C 4/2011-581, ve výrocích o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. března 2019, č. j. 85 C 4/2011-581, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou, doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 6. 1. 2011 a rozšířenou se souhlasem soudu, domáhal po žalované zaplacení částky 490 925 Kč s příslušenstvím v žalobě vymezeným, a dále od 1. 3. 2014 stanovení povinnosti platit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 8 547 Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci. Žalobu odůvodnil zejména tím, že byl zaměstnán u žalované jako strojírenský dělník ode dne 1. 11. 2000 do dne 30. 4. 2001; v březnu 2001 utrpěl při práci u žalované pracovní úraz, jehož následkem je onemocnění pravostrannou aseptickou nekrózou ossis lunati. Následně uvedl, že zmíněné onemocnění je nemocí z povolání, neboť u žalované pracoval za podmínek, za kterých toto onemocnění vzniká. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalobce ani neutrpěl pracovní úraz a ani netrpěl nemocí z povolání, práce s kladivem takové onemocnění nezpůsobuje, a znalecké posudky, které strana žalující předkládala, vycházely z mylných základních vstupních údajů či byly přímo postaveny na spekulacích. Vedlejší účastník na straně žalované s žalobou též nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Poukazoval na stanovisko krajské hygienické stanice, které jednoznačně deklaruje, že ne každá nemoc, která vzniká v práci, musí být nemocí z povolání. Nemoc, kterou trpí žalobce, by bylo možno považovat za nemoc z povolání pouze v případě, že žalobce pracoval s vibrujícími nástroji, nicméně kladivo takovým nástrojem není. Okresní soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 26. 3. 2019, č. j. 85 C 4/2011-581, tak, že výroky I. a II. žalobu zcela zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že tyto žádnému z účastníků a České republice nepřiznal (výroky III. až V.). Vyšel ze zjištění, že žalobce byl zaměstnán u žalované od 1. 11. 2000 do 30. 4. 2001 se sjednaným druhem práce strojírenský dělník, žalobce měl v březnu 2001 zdravotní problém s pravou rukou a trpí pravostrannou aseptickou nekrózou ossis lunati neboli nekrózou pravé kosti poloměsíčité (pravostranná Kienboeckova choroba). Na podkladě výsledků dokazování (zejména ze znaleckého posudku doc. MUDr. Jarmily Fialové, CSc., znaleckého posudku doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., MBA, znaleckého posudku ústavu Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, znaleckého posudku ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, zprávy Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje a zprávy společnosti LABTECH s. r. o.) a vycházeje zejména z ustanovení § 190 odst. 3 zák. č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, a nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, uzavřel, že nemoc, kterou žalobce trpí (aseptická nekróza ossis lunati), není nemocí z povolání, ale obecnou nemocí (idiopatickou, tedy vzniklou z neznámých příčin). K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě, poté, co připustil změnu žaloby tak, že žalobce požadoval celkem 1 931 197 Kč (za dobu ode dne 1. 1. 2009 do dne 31. 12. 2018) a dále ode dne 1. 1. 2019 měsíčně 20 050 Kč, rozsudkem ze dne 25. 5. 2020, č. j. 16 Co 169/2019-683, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), žalobu, aby žalovaná „byla povinna zaplatit žalobci částku 944 546 Kč s příslušenstvím a počínaje dnem 1. 1. 2019 platit měsíčně 11 503 Kč“, zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že tyto žádnému z účastníků a České republice nepřiznal (výroky III. a IV.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, doplnil dokazování ústním znaleckým posudkem, podaným u jednání znalcem RNDr. Jiřím Urbancem, a ztotožnil se též i s jeho řešením otázky, zda onemocnění, jímž žalobce trpí, lze vyhodnotit jako nemoc z povolání, když výslovně dovodil, že „…kladivo není vibrující nástroj ve smyslu údajů uvedených v kapitole II. nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Práce žalobce s kladivem při opravě železničních vozů nesplňuje tam uvedené podmínky, protože při této práci nedochází k vibracím, nýbrž k rázům. V případě práce s kladivem dochází k izolovanému rázu, který vyvolává opakovací kmitočet menší než 1 Hz. Vibrace, které by byly hodnotitelné při podmínkách, za kterých sporná nemoc z povolání vzniká, musí mít přitom hodnotu mezi 8 a 1000 Hz. Takové vibrace lze dosáhnout pouze prací s mechanickým nářadím, lidskou silou této hodnoty vibrace dosáhnout nelze… Žalobce tedy za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání aseptická nekróza zápěstních kostí, u žalované nepracoval…“. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání („a to do všech jeho výroků“), jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky, která doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a to otázky, „…zda se položka 8. kapitoly II. přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb. aplikuje i na práci s kladivem…“, a má za to, že tuto otázku nevyřešil odvolací soud správně. Dovozuje, že pro posouzení je významné pouze, zda při práci s kladivem dochází k přenosu nadlimitních vibrací na ruce pracovníka. Z dikce „vibrující nástroje“ v žádném případě nevyplývá, že by se muselo jednat výhradně o nástroje, které vibrují samy od sebe, ale je nutno ji aplikovat na každý nástroj, který z jakéhokoliv důvodu vibruje a svým prostřednictvím vibrace šíří. Poukazuje též na výklad teleologický, podle nějž smyslem a účelem dané právní normy je ochrana zaměstnance a dovozuje, že výklad, že práce s kladivem, při splnění ostatních podmínek vzniku nároku, nesplňuje požadavek práce s vibrujícím nástrojem, je v rozporu s tímto účelem a se zásadou zvláštní zákonné ochrany zaměstnance. Má za to, že z uvedené normy vyplývá jediný požadavek, a to, aby zrychlení vibrací, přenášených na ruku zaměstnance, bylo podle poznatků lékařské vědy příčinou onemocnění. Připomněl ty důkazy, provedené v řízení, které existenci nároku potvrzují, a to posudky znalců doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, stanovisko společnosti LABTECH s. r. o. a nakonec i znalce doc. Ing. Zdeňka Horáka, Ph.D. Navzdory závěrům, vyplývajícím z těchto důkazů, odvolací soud vyšel pouze z názoru RNDr. Jiřího Urbance, znalce, který byl ustanoven do odvolacího řízení. Názory RNDr. Urbance však „nebyly podloženy žádnými měřeními a výpočty“, oproti ostatním posudkům, které vycházely z exaktních měření a propočtů. Poukázal na to, že znalec sám připustil existenci jiných názorů na uvedenou problematiku, připustil, že za vibrující nástroj lze považovat i jateční pistoli, u níž se „při výpočtu přenášených v