21 Cdo 282/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 282/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2015 Spisová značka:21 Cdo 282/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.282.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Dědické řízení Dotčené předpisy:§ 7 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 2 předpisu č. 97/1963Sb. § 44 předpisu č. 97/1963Sb. čl. 22 písm. a) předpisu č. 209/1993Sb. čl. 23 odst. d předpisu č. 209/1993Sb. § 45 odst. 1 písm. c) předpisu č. 97/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 2. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 282/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po M. G., zemřelé dne 21. května 2013, za účasti 1) M. B. a 2) V. S., obou zastoupených JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova č. 139, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 12 D 564/2013, o dovolání M. B. a V. S. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. června 2014, č. j. 11 Co 250/2014-44, takto: I. Dovolání M. B. a V. S. se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po M. G., zemřelé dne 21.5.2013 (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením vydaným Okresním soudem v Klatovech dne 10.6.2013, č.j. 12 D 564/2013-3. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byla pověřena JUDr. Irena Chocová, notářka v Klatovech (§ 38 o.s.ř.). Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 29.7.2013, č.j. 12 D 564/2013-12, řízení o dědictví po zůstavitelce zastavil a rozhodl, že „majetek nepatrné hodnoty“ se vydává vypravitelce pohřbu M. B., dále určil odměnu, výši hotových výdajů a DPH soudní komisařky JUDr. Ireny Chocové v celkové výši 701,- Kč, které je povinna zaplatit Česká republika – Okresní soud v Klatovech, a rozhodl, že účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení. M. B. a V. S. podaly dne 9.4.2014 u Okresního soudu v Klatovech „návrh na doprojednání dědictví“ po zůstavitelce, který odůvodnily tím, že usnesením Okresního soudu v Klatovech č.j. 12 D 564/2013-12, které nabylo právní moci dne 29.7.2013, bylo zastaveno řízení o dědictví po zůstavitelce, ačkoliv v dědickém řízení „nebylo v plném rozsahu projednáno dědictví po zůstavitelce, a to podíl na nemovitostech na listech vlastnictví č. 166, 329, 344, 352, 356, 368, 371, 374, 380, 384, 429, 434, 435, 457, 467, 469, 470, 473, 492, 515, 523, 562, 563, 570, 576, 577, 578, 579, 580, 581, 596, 639, 647, 651, 657, 670, 703 a 741 v katastrálním území B., okres V. n T., Slovenská republika“. Poté, co dne 10.4.2014 opětovně pověřil provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce JUDr. Irenu Chocovou, notářku v Klatovech, Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 24.4.2014, č.j. 12 D 564/2013-32, zastavil řízení o dědictví po zůstavitelce „pro nedostatek podmínek řízení“, určil odměnu, výši hotových výdajů a DPH soudní komisařky JUDr. Ireny Chocové v celkové výši 569,- Kč, které je povinna zaplatit Česká republika – Okresní soud v Klatovech, a rozhodl, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že „Slovenská republika nepřiznává rozhodnutím českých soudů, kterými by došlo k vypořádání nemovitostí nacházejících se na území Slovenské republiky, právní následky“, „nespadá věc do pravomoci českého soudu“, a proto řízení zastavil „pro nedostatek podmínek řízení ve smyslu § 104 odst. 1 občanského soudního řádu“ s tím, že nemovitosti „je nutné projednat soudem příslušným podle místa nemovitosti“. K odvolání M. B. a V. S. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26.6.2014, č.j. 11 Co 250/2014-44, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na základě zjištění, že „zůstavitelka měla v době úmrtí české občanství“ a „ve věci jde o dodatečné projednání nemovitého majetku na Slovensku“ a že „Česká republika není smluvní stranou žádné mezinárodní smlouvy, která by upravovala pravomoc k projednání dědictví s cizím prvkem“, když i Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci ze dne 29.10.1992 (sdělení ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy s vyhlášením jejího českého znění, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/93 Sb.) „neobsahuje žádná zvláštní ustanovení o dědictví a o dědickém řízení“ a tuto problematiku neupravuje ani „žádný z právních předpisů Evropských společenství“, odvolací soud dovodil, že, neobsahuje-li občanský soudní řád „úpravu pravomoci českých soudů ve vztahu k cizině“, platí „pro oblast občanskoprávních vztahů, kam náležejí i otázky dědického práva, a pro postup při řízení a rozhodování, které se týká vztahů s mezinárodním prvkem, zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním“ (s ohledem na úmrtí zůstavitelky a zahájení dědického řízení před 1.1.2014), a vzhledem k tomu, že Slovenská republika „nevydává nemovitý majetek českým orgánům“ a ani „nepřiznává rozhodnutím českých soudů v dědických věcech ohledně nemovitostí nacházejících se na jejím území právní následky“, dospěl odvolací soud k závěru, že pravomoc českého soudu k dodatečnému projednání dědictví po zůstavitelce „není dána“, a jde tak o „nedostatek podmínky, který nelze odstranit“, a proto bylo nutno řízení zastavit. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly M. B. a V. S. dovolání. Dovolatelky nesouhlasí s tím, že v dědickém řízení po zůstavitelce nebyly projednány nemovitosti nacházející se ve Slovenské republice, a namítají, že bylo-li u Okresního soudu v Klatovech „projednáno dědictví po zůstavitelce ohledně věcí movitých“, mělo být projednáno také ohledně nemovitého majetku zůstavitelky nacházejícího se ve Slovenské republice, když zůstavitelka „bydlela většinu života v České republice, měla zde trvalý pobyt, byla příslušnicí České republiky, v České republice zemřela“, a proto „jsou evidentně dány tzv. hraniční určovatelé“ vylučující závěr odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) o nedostatku podmínek řízení. Podle dovolatelek by bylo „naprosto nepochopitelné, aby dědictví po zůstavitelce bylo roztříštěno a část dědictví byla projednávána v České republice a část ve Slovenské republice“, a z toho důvodu navrhují, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné mimo jiné vyřešení právní otázky, zda je dána pravomoc českého soudu projednat dědictví po zůstavitelce – občance České republiky – stran nemovitostí ležících na území Slovenské republiky. Vzhledem k tomu, že posouzení této otázky procesního práva bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující) a protože tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání M. B. a V. S. je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Vzhledem k tomu, že zůstavitelka M. G. zemřela dne 21.5.2013, je třeba v řízení o dědictví i v současné době postupovat podle předpisů účinných ke dni smrti zůstavitelky (srov. Čl. II bod 3 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (