21 Cdo 2916/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2916/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2022 Spisová značka:21 Cdo 2916/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.2916.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Přípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 52 písm. g) předpisu č. 262/2006 Sb. § 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. § 237 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2916/2020-390 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Š. Z., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova č. 2121/3, proti žalované České republice – Ministerstvu zahraničních věcí se sídlem v Praze 1 – Hradčanech, Loretánské náměstí č. 101/5, IČO 45769851, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní č. 340/21, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 52/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2019 č. j. 62 Co 425/2018-346, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. srpna 2018 č. j. 23 C 52/2013-303 ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. srpna 2018 č. j. 23 C 52/2013-303 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 26. 9. 2012 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Porušení se měl žalobce dopustit tím, že jako vedoucí zastupitelského úřadu se sídlem v XY nezajistil dodržování režimových opatření stanovených „projektem fyzické bezpečnosti ZÚ XY“ tím, že - nezajistil dodržování podmínek a způsobu kontroly pohybu osob v objektu „ZÚ“, s nimiž vedoucí „ZÚ“ uzavřel pracovněprávní vztah dle místního práva (dále jen „místní síly“), jestliže nebyla dodržována zásada, že jedny z dveří (vstupní dveře a další asi 3 m vzdálené bezpečnostní dveře) se mohou otvírat pouze tehdy, jsou-li zavřené dveře druhé; - nezajistil bezpečnost objektu „ZÚ“ včetně zabezpečené oblasti „V“ v okamžicích soustředění vyslaných pracovníků do jedné místnosti „ZÚ“, což umožňovalo nekontrolovaný a volný pohyb místních sil včetně ostrahy; - porušil režim manipulace s klíči a identifikačními prostředky tím, že klíč od pokladního trezoru byl v rozporu s § 8 vyhlášky č. 528/2005 Sb. a vnitřními předpisy zaměstnavatele umístěn v zalepené obálce v trezoru na rezidenci „VZÚ“, ačkoli měl být umístěn v objektu „ZÚ“; - nezajistil vypracování novely „ochranného režimu“ po změně dispozičního uspořádání kanceláří na „ZÚ“ (přesun kanceláře „VZÚ“, sekretariátu, pokladní kanceláře). Porušení pracovních povinností se dále žalobce měl dopustit tím, že ve dnech 7. 8. a 8. 8. 2012 v pracovní době i mimo ní na pracovišti sám požíval alkoholické nápoje a s jeho vědomím i jemu podřízení zaměstnanci. Uvedeným jednáním byly vytvořeny podmínky pro odcizení příruční pokladny a zaměstnavateli tak vznikla škoda 551 007,32 Kč. O této „mimořádné události“ informoval s velkým časovým odstupem, což přispělo k odstranění „jakýchkoli případných stop a důkazů“. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 29. 1. 2013 domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 9. 2012 je neplatná. V žalobě uvedl, že výpověď „je neurčitá a nevymezuje dostatečně konkrétně skutkový důvod ukončení pracovního poměru“. Vedle toho namítá, že tvrzení, podle kterého porušením pracovních povinností umožnil odcizení pokladní hotovosti, je „ryzí spekulace“, že žádné porušení povinnosti vytknuté ve výpovědi „není závažné“. Žalobce učinil vše proto, aby byla dodržována pravidla o pohybu místních sil na „ZÚ“, zaměstnanci byli seznámeni s dokumentem „Ochranný režim ZÚ XY“, ve kterém je toto pravidlo zakotveno, a toto pravidlo bylo všem zaměstnancům zdůrazňováno i ústně; dodržováno bylo i pravidlo ohledně otevírání vstupních dveří. Uložení náhradních klíčů od pokladny bylo provedeno v souladu s „Metodickým pokynem ředitelky OSR k výkonu pokladní služby na ZÚ“, ze kterého nevyplývá, že „nemůže jít o trezor velvyslance v jeho rezidenci“; zde byl náhradní klíč umístěn do února 2012 a toto „porušení povinnosti“ proto nemá s odcizením pokladny dne 7. 8. 2002 nic společného. K vytýkanému jednání, že nezajistil vypracování novely „ochranného režimu“ po změně dispozičního uspořádání kanceláří na „ZÚ“, uvedl, že došlo k přestěhování jen jeho kanceláře (ohledně přestěhování ostatních kanceláří výpověď neodpovídá skutečnosti), ve které však žalobce nemanipuloval s utajovanými skutečnostmi a pracoval zde jen s informacemi, se kterými „Ochranný režim ZÚ“ dovoluje zacházet i mimo vyhrazené prostory; rovněž toto vytýkané jednání nesouvisí s odcizením pokladny. Tvrzení, že ve dnech 7. 8. a 8. 8. 2012 v pracovní době i mimo ni na pracovišti sám požíval alkoholické nápoje a s jeho vědomím i jemu podřízení zaměstnanci, je hrubé zkreslení skutečnosti. Dne 7. 8. 2012 se konalo rozloučení s hospodářem „ZÚ“, panem R., který se vracel do České republiky, jež se konalo v reprezentační jídelně, nikoli tedy na pracovišti jednotlivých zaměstnanců, a v pracovní době došlo jen k předání daru a k symbolickému přípitku. Odcizení hotovosti žalobce zjistil dne 8. 8. 2012 a hned 9. 8. 2012 tuto skutečnost telefonicky oznámil bezpečnostní ředitelce „MZV“ a dne 13. 8. 2012 tak učinil i písemně; žalobce je proto přesvědčen, že svoji oznamovací povinnost splnil. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13. 2. 2015 č. j. 23 C 52/2013-119 žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobce vytýkaného jednání dopustil, takže „nezajistil dodržování režimových opatření stanovených projektem fyzické bezpečnosti ZÚ v XY a porušil ochranný režim V 5/2010-Baires ze dne 6. 10. 2010, čímž byly vytvořeny podmínky pro odcizení hotovosti“. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2015 č. j. 62 Co 408/2015-149 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nepřezkoumatelnost jeho rozsudku, že skutkový stav „byl zjištěn neúplně, nesprávně, neboť hodnocení důkazů, které … provedl, neodpovídá zásadám uvedeným v § 132 o. s. ř.“, že se vůbec „nevypořádal s obranou žalobce“, jeho důkazními návrhy a učinil skutková zjištění (o požívání alkoholu na pracovišti), která nemají oporu v provedeném dokazování. Obvodní soud pro Prahu 1 poté rozsudkem ze dne 7. 12. 2016 č. j. 23 C 52/2013-194 znovu žalobu zamítl a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované. Soud prvního stupně po doplnění a zopakování dokazování dospěl k závěru, že „všechna porušení povinností byla prokázána mimořádnou kontrolou Generální inspekce, a to jejím zápisem z této kontroly“. Nebyla dodržována režimová opatření stanovená směrnicí V5/2010 Baires z 6. 10. 2010, jestliže „dveře s koulí jsou stále otevřené, docházelo k pohybu místních sil po budově bez doprovodu i v místnostech ve zvláštním režimu, docházelo k nedovolené manipulaci s klíči“, které se „nesmí v žádném případě vynášet z objektu“. Vzhledem k tomu, že uvedené závěry nebyly zpochybněny ani výpovědí svědka Ch., jenž (na rozdíl od své svědecké výpovědi) proti obsahu zápisu Generální inspekce, který podepsal, ve stanovené lhůtě do 14. 9. 2012 námitky nevznesl, byla žaloba zamítnuta, neboť došlo „k naplnění zákonných předpokladů uvedených v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce“. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2017 č. j. 62 Co 136/2017-223 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že „rozsudek soudu I. stupně je pro částečnou zmatečnost, nepřehlednost a nesrozumitelnost ne zcela přezkoumatelný, neboť jeho odůvodnění nesplňuje náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř.“, neboť „z odůvodnění napadeného rozsudku nelze zjistit, které skutečnosti vzal soudu I. stupně za prokázané a které nikoliv, jaká skutková zjištění, která považuje za relevantní, z provedených důkazů učinil a jak je hodnotil po stránce práv