21 Cdo 293/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 293/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:21 Cdo 293/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.293.2025.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo (o. z.) Zánik závazku Splnění dluhu Výklad právních předpisů (výklad právních norem) Dotčené předpisy:§ 1936 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:26. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 293/2025-636 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně PALLADIO INVEST a. s. se sídlem v Boskovicích, Havlíčkova č. 1598/63, IČO 28267966, zastoupené Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí č. 492/18, proti žalované FORMOSANA LIMITED se sídlem v Londýně, 119-121 Cannon Street, Yarnwicke, C/O Laytons Llp 1st Floor, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační č. 6374876, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská č. 1004/26, o určení neexistence zástavního práva a o žalobě na zaplacení 2 285 392,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 10 C 17/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2024, č. j. 74 Co 169/2021-573, doplněnému usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. srpna 2024, č. j. 74 Co 169/2021-584, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky V a VI), se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se ve výrocích I, IV, V a VI zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Blansku dne 7. 2. 2020 se žalobkyně domáhala určení neexistence zástavního práva žalované k nemovitým věcem v žalobě specifikovaným. Uvedla, že zástavní právo k předmětným nemovitostem zaniklo, neboť došlo k uhrazení zajištěného dluhu třetí osobou, a to společností ELEKTROBOCK s. r. o., IČ 25529994 (dále jen „ELEKTROBOCK“), se kterou žalobkyně uzavřela smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy společnost ELEKTROBOCK dne 12. 12. 2019 na účet sdělený žalobkyni společností IFIS investiční fond, a. s., IČ 24342717 (dále jen „IFIS“), na kterou byla postoupena pohledávka s příslušenstvím zajištěná zástavním právem k předmětným nemovitostem společností Equa bank a. s., IČ 47116102 (dále jen „Banka“), jakožto původní věřitelkou, včetně zajištění, odeslala částku ve výši 29 500 000 Kč, čímž měla být pohledávka uspokojena. Společnost IFIS však plnění odmítla a částku vrátila, aniž by žalobkyni kontaktovala a ověřila právní důvod platby. Současně s oznámením o nepřijetí platby bylo žalobkyni oznámeno postoupení podílu na předmětné pohledávce ve výši 51 % na žalovanou. Žalobkyně namítala, že souhlas společnosti IFIS nebyl třeba, neboť dle ustanovení § 1936 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), není vyžadován, a žalobkyně dala souhlas ve smlouvě o zápůjčce. Pohledávka dle § 1908 odst. 1 o. z. před postoupením pohledávky zanikla, neboť byl dluh zaplacen, byla tak postoupena neexistující pohledávka. Dále uvedla, že dne 17. 12. 2019, po odmítnutí platby, složila žalobkyně předmětnou částku do soudní úschovy Městského soudu v Brně. 2. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla žalobu zamítnout, neboť dluh nebyl zaplacen, zástavní právo tak nezaniklo. Společnost ELEKTROBOCK nebyla spoludlužníkem a dluh žádným způsobem nezajišťovala, ke dni převodu nebo následujícího dne netvrdila a neprokazovala, že by měla souhlas žalobkyně zaplatit úvěr za ni, a advokátní kanceláři ani společnosti IFIS se den po připsání částky nepodařilo získat vyjádření žalobkyně. Věřitel plnění učiněné bez souhlasu dlužníka bez dalšího akceptovat nemusí. Z důvodu právní opatrnosti nemohla advokátní kancelář ponechat plnění na svém účtu, o souhlasu žalobkyně se zaplacením dluhu se společnost IFIS dozvěděla až v následné komunikaci. Ke složení finančních prostředků do soudní úschovy nebyl právní důvod, neboť společnost IFIS byla připravena částku přijmout. 3. Žalovaná dne 9. 11. 2020 podala u Okresního soudu v Blansku žalobu proti žalobkyni na zaplacení částky 2 285 392, 57 Kč s příslušenstvím, kterou odůvodnila tím, že pohledávka byla žalované postoupena smlouvami o postoupení pohledávky ze dne 2. 12. 2019 a 4. 5. 2020, uzavřenými mezi žalovanou a společností IFIS, které byla pohledávka postoupena Bankou. Jedná se o pohledávku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní (v nyní projednávané věci) a Bankou ze dne 7. 9. 2015, reg. č. 0271/2015. Dluh na jistině dle žalované (v nyní projednávané věci) činí 2 285 392,57 Kč a příslušenství je tvořeno úroky ve výši 4,9 % ročně (dle čl. 4.2 a čl. 11 smlouvy o úvěru) z dlužné částky od 24. 4. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 20 % ročně (dle úrokového lístku dle čl. 1.2 smlouvy o úvěru) z dlužné částky od 24. 4. 2020 do zaplacení. 4. Usnesením ze dne 17. 5. 2021, č. j. 712 C 26/2020-115, Okresní soud v Blansku výrokem I. spojil řízení vedené pod sp. zn. 712 C 26/2020, v němž je projednávána žaloba o zaplacení 2 285 392,57 Kč s příslušenstvím (viz předchozí bod odůvodnění), a řízení vedené pod sp. zn. 10 C 17/2020, o určení neexistence zástavního práva k nemovitostem, neboť v obou řízeních jsou projednávány dvě právní věci mezi týmiž účastníky v opačném procesním postavení. 5. Rozsudkem ze dne 7. 7. 2021, č. j. 10 C 17/2020-312, opraveným usnesením ze dne 18. 5. 2023, č. j. 10 C 17/2020-377, Okresní soud v Blansku žalobě zcela vyhověl (výrok I), vzájemnou žalobu žalované zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Dovodil, že souhlas žalobkyně s plněním za ni třetí osobou byl jednoznačně dán, že ustanovení § 1936 odst. 1 o. z. nevyžaduje souhlas věřitele s plněním třetí osobou za dlužníka, že zájem dlužníka na splnění dluhu musí převážit nad zájmem věřitele mít vědomí o souhlasu dlužníka, aby za něj bylo splněno, že věřitel byl proto povinen plnění přijmout a odmítnutím plnění se ve vztahu k žalobkyni ocitl v prodlení pro neposkytnutí součinnosti ke splnění dluhu. Žalobkyně tedy dnem připsání platby na účet uvedený ve výzvě ze dne 4. 12. 2019 prostřednictvím třetí osoby řádně a včas splnila svůj dluh ze smlouvy o úvěru, čímž dluh zanikl. Dluh byl zajištěn zástavním právem k předmětným nemovitostem a splněním dluhu podle § 1376 o. z. zástavní právo ke dni 12. 12. 2019 zaniklo. 6. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 74 Co 169/2021-573, doplněným usnesením ze dne 12. 8. 2024, č. j. 74 Co 169/2021-584, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu žalobkyně zamítl (výrok I), ve výroku II co do částky 15 027,82 Kč s příslušenstvím jej potvrdil (výrok II), co do částky 480 000 Kč s příslušenstvím jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok III), co do částky 1 790 364,75 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že vzájemné žalobě žalované vyhověl (výrok IV), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobě o určení neexistence zástavního práva (výroky V a VI). Odvolací soud dospěl k závěru, že k naplnění povinnosti věřitele přijmout plnění, které mu poskytne třetí osoba ve smyslu § 1936 o. z., nestačí pouhá existence souhlasu, ale je nutné, aby se právní jednání dlužníka dostalo do sféry dispozice věřitele. Protože z ničeho neplynulo, že žalobkyně (dlužnice) s takovým plněním souhlasí, byla společnost IFIS oprávněna platbu bez zbytečného odkladu odmítnout; skutečnost, že společnost ELEKTROBOCK realizovala příkaz k platbě ze svého účtu na účet označený v předžalobní výzvě pod určeným variabilním symbolem a s poznámkou, že jde o platbu za žalobkyni, sama o sobě nezaložila povinnost společnosti IFIS takové plnění přijmout. Tvrzení, že žalobkyně informovala společnost IFIS o nabídce na poskytnutí zápůjčky za účelem refinancování dluhu od společnosti ELEKTROBOCK, žádný z účastníků řízení neuplatnil před soudem prvního stupně ani jinak nevyšla najevo, odvolací soud proto považoval tvrzené skutečnosti a nově navržené důkazy za nepřípustné. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu dospěl k závěru, že oznámí-li postupitel dlužníku postoupení pohledávky, není dlužník oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky, otázka, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, jakož i další námitky uplatněné v tomto směru žalobkyní, jsou tak v tomto řízení bez významu. Odvolací soud dále dovodil, že nebyl dán důvod pro složení plnění do soudní ús