21 Cdo 2940/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2940/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 9. 2024 Spisová značka:21 Cdo 2940/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.2940.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnavatelem Povinnosti zaměstnanců Exces Pracovní úraz Dotčené předpisy:§ 265 odst. 1 a 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 269 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 270 odst. 2 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2940/2023-225 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Peterem Klobušickým, advokátem se sídlem v Praze 7 – Troji, Trojská č. 724/181a, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Nečín se sídlem v Nečíně č. 208, IČO 00108146, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská č. 140, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 70/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2023, č. j. 23 Co 221/2022-198, 23 Co 37/2023, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá; v dalším se dovolání žalobce zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 049,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Kyseláka, advokáta se sídlem v Příbrami, Pražská č. 140. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne 22. 4. 2022 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný 1) Zemědělské družstvo Nečín a žalovaný 2) M. F. zaplatili společně a nerozdílně 30 414 Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalobce jako zaměstnanec žalovaného 1) po „slovní a fyzické rozepři“ s žalovaným 2) [rovněž zaměstnancem žalovaného 1)], k níž došlo 24. 4. 2019 na pracovišti žalovaného 1), utrpěl škodu, neboť z důvodu „posttraumatické reakce po fyzickém napadení“ byl v pracovní neschopnosti od 29. 4. 2019 do 28. 2. 2020 a vznikla mu tak ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (jako rozdíl mezi průměrným výdělkem, kterého dosahoval před vznikem újmy, a vyplacenými nemocenskými dávkami) ve výši 30 414 Kč. 2. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 22. 6. 2022, č. j. 5 C 70/2022-87, „řízení o zaplacení částky 30 414 Kč proti žalovanému M. F.“ vyloučil k samostatnému projednání. Na straně žalované bylo následně jednáno jen se Zemědělským družstvem Nečín (dále jen „žalovaný“). 3. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 15. 9. 2022, č. j. 5 C 70/2022-122, doplněným rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, č. j. 5 C 70/2022-152, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 3 076,50 Kč (výrok I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 16 401,60 Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Kyseláka (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení 27 688,50 Kč (výrok III) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení „spojených s vyhlášením doplňujícího rozsudku“ 1 778,70 Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Kyseláka (výrok IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a dalším zaměstnancem žalovaného M. F. došlo na pracovišti ke konfliktu (jehož „vyvolávacím momentem“ byl dotaz žalobce na krácení prémií, kdy pak žalobce M. F. „oslovil vulgárními slovy“), při kterém M. F. „uchopil žalobce za triko“; žalobce však neprokázal, že by byl M. F. škrcen. Pracovní neschopnost žalobce („pro komplikovaný průběh stresové reakce a posttraumatické stresové reakce“) od 29. 4. 2019 do 28. 2. 2020 byla v příčinné souvislosti s „jednáním M. F.“, a „žalovaný tedy nese odpovědnost za škodu ve smyslu ustanovení § 265 zákoníku práce“. Vzhledem k tomu, že „si žalobce počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování mezi dospělými, ve smyslu § 270 odst. 2 písm. b) zákoníku práce … shledal důvody pro zproštění povinnosti nahradit škodu ve výši 90 %“. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 23 Co 221/2022-198, 23 Co 37/2023, řízení o odvolání žalobce proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně zastavil (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně, ve spojení s doplňujícím rozsudkem, ve výroku III potvrdil (výrok II), rozsudek soudu prvního stupně, ve spojení s doplňujícím rozsudkem, ve výrocích II a IV o nákladech řízení změnil tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradě 10 902 Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Kyseláka (výrok III), a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 7 988 Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Kyseláka (výrok IV) a České republice 1 546 Kč na účet Krajského soudu v Praze (výrok V). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Vzhledem však k tomu, že „konflikt, který měl být příčinou tvrzené újmy, byl vyvolán při řešení otázky přiznání, respektive odnětí mimořádných odměn“, posuzoval věc podle ustanovení § 265 odst. 1 zákoníku práce. Jestliže konflikt mezi žalobcem a jemu nadřízeným zaměstnancem M. F. „byl prokázán v rovině verbálního napadení ze strany žalobce“ a „jiná intenzita (žalobcem tvrzené škrcení) incidentu prokázána nebyla, a to ani v odvolacím řízení doplněnými důkazy“, nahlížel odvolací soud na reakci M. F. „spočívající v chycení za triko“ s přihlédnutím k těmto okolnostem a „neshledal v jednání žalobci nadřízeného zaměstnance …porušení právní povinnosti“. Nebyly tak naplněny předpoklady obecné odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 265 odst. 1 zákoníku práce. 5. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho výrokům II, III, IV a V, podal žalobce dovolání. Podle dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda „odpovědnost zaměstnance za disciplinární delikt a opatření uložené zaměstnavatelem zaměstnanci za spáchání takového deliktu, jež bylo jinak důvodem pro odložení věci ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. k) ZPř“, zakládá „bez dalšího ‚porušení právních povinností‘, popřípadě ‚úmyslné jednání proti dobrým mravům‘ zaměstnance, jako jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou jinému zaměstnanci ve smyslu ust. § 265 odst. 1 a 2 ZP“ (dále jen „otázka č. 1“), otázku, zda se zaměstnavatel může „své obecné odpovědnosti za škodu dle ust. § 265 odst. 1 a 2 ZP zcela nebo částečně zprostit ve smyslu ust. § 270 ZP“ (dále jen „otázka č. 2“), a otázku, zda „může být verbální útok poškozeného zaměstnance, předcházející škodlivému jednání jiného zaměstnance, liberačním důvodem pro částečné zproštění se zaměstnavatele povinnosti nahradit škodu ve smyslu ust. § 270 odst. 2 písm. b) ZP“ (dále jen „otázka č. 3“). Ve vztahu k otázce č. 1 namítá, že sám žalovaný „připustil, že jednání M. F. bylo (minimálně) nepřiměřené, posoudil jej jako disciplinární delikt a uložil za něj M. F. opatření v podobě finančního postihu, který M. F. bez dalšího zcela akceptoval“, čímž „nepřímo připustil svou odpovědnost za škodu žalobce“. Je zřejmé, že „pravým spouštěčem konfliktu mezi žalobcem a M. F. nebylo na straně žalobce ani tak samotné odejmutí prémií, ale zejména zdůvodnění takového postupu M. F., tj. ničím nepodložené obvinění žalobce z nedovoleného zapůjčení traktoru a krádeže nafty“, a „na straně M. F. pak pravou příčinou jeho fyzické inzultace žalobce nebylo ani tak vyjádření žalobce, že byl M. F. do družstva ‚dosazen komunisty a estébáky‘, jako spíše ironické prohlášení žalobce adresované mu v tom smyslu, že by jím odnášené plastové láhve ze skladu mohly být na naftu“. Přes tyto skutečnosti odvolací soud „jednání žalobce ve smyslu jeho výše citovaných vyjádření na adresu M. F. vyložil ve prospěch M. F. při posuzování jeho jednání – reakce na verbální napadení žalobcem spočívající v ‚chycení žalobce za triko‘.“ Neměly-li soudy za prokázanou „jinou intenzitu konfliktu“, poukazuje dovolatel na „nález oddělení ORL Oblastní nemocnice Příbram ze dne 25. 4. 2019 (MUDr. Zuzana Krátká)“, podle kterého se jedná o „stav po škrcení, bez podezření na poranění hrtanu“. K předestřeným otázkám č. 2 a 3 namítá „nemožnost aplikace ust. § 270 odst. 2 písm. b) ZP, zakládajícího možnost částečného zproštění se zaměstnavatele povinnosti k náhradě škody“, neboť v případě „ust. § 265 ZP“ se jedná „o bezvýhradní odpovědnost bez možnosti exkulpace nebo deliberace zaměstnavatele“. Za nesprávné považuje též „posouzení odpovědnosti žalovaného za škodu dle ust. § 265 odst. 1 ZP, kdy má (ve shodě se soudem prvního stupně) za to, že předmětná věc by měla být posuzována přednostně dle ust. § 265 odst. 2 ZP“. Odvolací soud v této souvislosti „z