21 Cdo 2964/2021 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2964/2021-305 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně R. J., narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Irenou Valíčkovou, MBA, advokátkou se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 87/18, proti žalované MAHLE Behr Ostrava s.r.o. se sídlem v Mošnově, Průmyslová č. 368, IČO 27775763, zastoupené Mgr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem ve Všenorech, Květoslava Mašity č. 317, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 363/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2021, č. j. 16 Co 79/2021-278, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 30. 8. 2017, který žalobkyně převzala téhož dne, žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť podle lékařského posudku MUDr. Tibora Vicsápiho ze dne 24. 8. 2017 dlouhodobě ztratila způsobilost vykonávat dosavadní práci. 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 12. 2017 domáhala, aby bylo určeno, že uvedené rozvázání pracovního poměru výpovědí je neplatné. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 2. 2010 jako výrobní dělník, že lékařský posudek neobsahuje zdůvodnění toho, co je příčinou její údajné nezpůsobilosti konat dosavadní práci a není to specifikováno ani ve výpovědi. Není tedy zřejmé, z jakých důvodů je žalobkyně dlouhodobě nezpůsobilá k výkonu dané práce, a je proto možno zaměnit výpovědní důvody dle § 52 písm. d) a písm. e) zákoníku práce. Žalobkyně se podrobila vyšetření a byl jí vydán lékařský posudek o uznání nemoci z povolání, a to dne 4. 12. 2017, z něhož vyplývá, že u žalobkyně byla shledána nemoc z povolání. 3. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Uvedla, že žalobkyně na základě mimořádné prohlídky vzhledem ke zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci a že je zcela v pořádku, je-li v lékařském posudku uvedena pouze dlouhodobá ztráta pracovní způsobilosti, aniž by v posudku musela být uvedena konkrétní diagnóza a popis zdravotního stavu. Důvod výpovědi byl zcela jasně a srozumitelně ve výpovědi vyjádřen s odkazem na zákonné ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. 4. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 6 C 363/2017-252, žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 8. 2017 zamítl (výrok I.), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 57.980,- Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla Pokorného (výrok II.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na nákladech řízení částku 31.670,- Kč (výrok III.). Dovodil, že po vyhotovení lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci dne 24. 8. 2017 MUDr. Tiborem Vicsápim rozvázala žalovaná s žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce, a to pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost, že dne 4. 12. 2017 byla žalobkyni uznána nemoc z povolání ke dni 4. 9. 2017, žalobkyni byl rovněž vydán posudek o invaliditě se vznikem invalidity ke dni 24. 7. 2017, a to z důvodu asthma bronchiale, syndrom karpálního tunelu a stav po dekompresi nervu mediánu vpravo. Ze znaleckých posudků MUDr. Marty Kotasové a MUDr. Jana Boháče dospěl k závěru, že žalobkyně ke dni 30. 8. 2017 nebyla schopna vykonávat práci výrobního dělníka (práce operátorky výroby na pracovišti paint flux a na vstřikovně plastů) pro nemoci obecné povahy, a to postižení pravé horní končetiny – syndrom karpálního tunelu vpravo a průduškové astma. Nemoc z povolání u ní byla zjištěna až 4. 9. 2017. Soud prvního stupně uzavřel, že ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru (30. 8. 2017) žalobkyně nebyla prokazatelně schopna pro obecné choroby vykonávat dosavadní práci, a výpověď jí byla dána v souladu s právními předpisy. 5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 16 Co 79/2021-278, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.), ve výroku II. a III. ho změnil tak, že žalované a České republice se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává (výrok II.), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.000,- Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla Pokorného (výrok III.). Odvolací soud z doplněného dokazování zjistil, že žalobkyně byla dne 12. 5. 2017 vyšetřena ve Fakultní nemocnici v Ostravě se závěrem, že trpí na středně těžké asthma bronchiale, které vzniklo v roce 2013 akutní atakou dušnosti a kašle na pracovišti, a že Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje k žádosti Fakultní nemocnice v Ostravě svolala jednání k ověření podmínek výkonu práce v provozovně žalované dne 27. 7. 2017. Dovodil, že vymezení výpovědního důvodu je dostatečné s ohledem na odkaz na ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce ve výpovědi, konstatování dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti a odkaz na lékařský posudek MUDr. Tibora Vicsápiho ze dne 24. 8. 2017. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla ke dni 30. 8. 2017 schopna pracovat jako operátor výroby na pracovišti vstřikovna plastů pro obecná onemocnění (postižení pravé horní končetiny a průduškové astma), že dne 4. 12. 2017 byl vydán lékařský posudek o uznání nemoci z povolání žalobkyně – asthma bronchiale středně těžké, s datem zjištění nemoci ke dni 4. 9. 2017. Dospěl k závěru, že v posuzované věci bylo datum zjištění nemoci z povolání určeno v lékařském posudku na 4. 9. 2017, že tyto závěry jsou v souladu se znaleckým posudkem MUDr. Jana Boháče, který rozlišoval obecné onemocnění – průduškové astma a chorobu z povolání – průduškové astma alergické vyvolané kontaktem s fluxem s tím, že tyto dvě choroby se nevylučují. Zdravotní potíže žalobkyně v souvislosti s prací nebyly podle znalce způsobeny prachem z pracovního prostředí, ale pouze stykem s látkou flux, což bylo prokázáno právě až 4. 9. 2017. Protože nebylo prokázáno, že by u žalobkyně byla k okamžiku výpovědi zjištěna nemoc z povolání, nezabýval se již odvolací soud otázkou, zda v případě souběhu pracovní nezpůsobilosti jak pro obecné onemocnění, tak pro nemoc z povolání, má přednost výpověď podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Má-li žalobkyně za to, že jí v důsledku protiprávního jednání žalované vznikla újma související s pozdním zjištěním nemoci z povolání, je třeba případnou reparaci této újmy řešit podle ustanovení o odpovědnosti za škodu. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, a to výslovně proti výrokům I. a III. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázky hmotného práva, „k jakému okamžiku vzniká nemoc z povolání“, zda „je zaměstnavatel povinen vyčkat ukončení šetření zaměstnance o nemoci z povolání při důvodném podezření, že u zaměstnance nemoc z povolání vznikla“, zda „je zaměstnanec chráněn proti výpovědi v době, kdy probíhá šetření o uznání nemoci z povolání, pokud již ošetřující lékař odeslal zaměstnance k poskytovateli, u něhož na základě odborného vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z povolání (je zakázáno, aby za této situace zaměstnavatel k výpovědi přistoupil)“, a „je zaměstnavatel povinen při souběhu výpovědních důvodů přistoupit k výpovědi z důvodu, který je pro zaměstnance příznivější“, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a otázku „požadavku na uvedení ve výpovědi těch skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se výpověď dává“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka je přesvědčena, že skutečným důvodem výpovědi, kterou jí žalovaná dala dne 30. 8. 2017, byla nemoc z povolání, která se u ní projevila. Žalobkyně podstoupila lékařské vyšetření pouhé čtyři dny poté, co jí žalovaná dala výpověď, v té době již probíhalo několikaměsíční šetření, zda nemoc z povolání u žalobkyně vznikla. Ze znaleckých posudků vyplývá, že nemoc z povolání u ní vznikla mnohem dříve, než k 4. 9. 2017. Žalovaná byla seznámena s tím, že u žalobkyně je dáno podezření na onemocnění nemocí z povolání, a to nejpozději v okamžiku, kdy dne 27. 7. 2017 na jejím pracovišti proběhl odběr vzorků látek, se kterými žalobkyně přicházela do styku. V okamžiku, kdy u zaměstnavatele dochází k odběru potřebných vzorků, je již proces zjišťování nemoci z povolání v pokročilé fázi. V dané situaci (kdy je šetření ohledně zjišťování nemoci z povolání v pokročilé fázi, kdy může nemoc z povolání u zaměstnance již existovat) má být za použití analogie legis (§ 53 zákoníku práce) zaměstnanec chráněn prostřednictvím institutu ochranné doby, a to od okamži