21 Cdo 3013/2007 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3013/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. R. L., zastoupeného advokátem, proti žalované K. b., a.s., zastoupené advokátem, o určení, že pracovní poměr účastníků trvá, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 89/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2007 č.j. 16 Co 596/2006-95, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.819,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se (žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 10.11.2004) domáhal, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u žalované, založený pracovní smlouvou ze dne 1.10.1997, nadále trvá. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval naposledy jako specialista v divizi Speciální obchody, oddělení 9528, a že místem výkonu práce bylo sjednáno B. Dne 30.6.2003 žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru, kterou mu žalovaná dala z důvodu \"snižování stavu zaměstnanců a zvyšování efektivnosti\"; tuto výpověď žalobce dostal - jak se dodatečně dozvěděl - v rámci hromadného propouštění zaměstnanců žalované. Žalovaná podle názoru žalobce nesplnila svou povinnost \"informovat úřad práce o hromadném propouštění\" a podat mu \"písemnou zprávu o hromadném propouštění\", neboť ve zprávě ze dne 29.8.2003 adresované \"Úřadu práce pro P.\" neuvedla, že by se \"hromadné propouštění mělo týkat B.\"; jeho pracovní poměr u žalované proto stále trvá. Žalovaná namítala, že žalobcova žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru byla pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22.10.2004 č.j. 19 C 168, 169, 170/2003-83 zamítnuta, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem a že žalovaná svou povinnost vůči úřadu práce splnila, neboť ho dne 30.5.2003 informovala o zamýšleném hromadném propouštění ve smyslu ustanovení § 52 odst.3 zákoníku práce a dne 29.8.2003 mu doručila písemnou zprávu o hromadném propouštění podle ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16.3.2005 č.j. 27 C 89/2004-37 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.525,- Kč k rukám advokáta. Z provedených důkazů zjistil, že žalobce pracoval u žalované s místem výkonu práce \"c.-B.\", že žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 25.6.2003, doručeným dne 30.6.2003, výpověď z pracovního poměru \"z důvodu snižování stavu zaměstnanců\", že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22.10.2004 č.j. 19 C 168, 169, 170/2003-83 \"byla potvrzena platnost\" této výpovědi a že šlo o rozvázání pracovního poměru v rámci hromadného propouštění zaměstnanců žalované. Informace o hromadném propouštění pro období skončení pracovních poměrů výpovědí ke dni 30.9.2003 byla Úřadu práce m. P. doručena dne 30.5.2003 a navazující zpráva o hromadném propouštění dne 29.8.2003, přičemž \"informace o hromadném propouštění ze dne 30.5.2003 a zpráva o hromadném propouštění ze dne 28.8.2003 byla doručována Úřadu práce pro P.\" a \"v případě pracovního místa žalobce byl o hromadném propouštění informován Úřad práce v P.\". Soud prvního stupně dovodil, že zaměstnavatel je povinen o svém rozhodnutí o hromadném propouštění informovat úřad práce, v jehož obvodu je zaměstnávání vykonáváno. Pracovní poměr žalobce u žalované nadále trvá (výpovědní doba ve smyslu ustanovení § 52 odst.6 zákoníku práce zatím neuplynula), neboť žalovaná o svém rozhodnutí o hromadném propouštění dosud informovala pouze Úřad práce m. P. a žalobce měl své místo výkonu práce na \"centrále žalované v B.\". K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.8.2005 č.j. 14 Co 296/2005-58 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.150,- Kč k rukám advokáta. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná dosud nesplnila svou povinnost podle ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce a že proto pracovní poměr žalobce u žalované ve smyslu ustanovení § 52 odst.6 zákoníku práce \"prozatím neskončil\". Dovodil současně, že místně příslušným úřadem práce ve smyslu ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce je úřad práce uvedený v ustanovení § 25a zákona č. 1/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [tj. úřad práce, v jehož obvodu bude zaměstnávání vykonáváno], což platí také \"pro zaměstnavatele se značně rozvětvenou regionální strukturou, i kdyby zpráva podle ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce měla být zaslána úřadu práce, v jehož obvodu je pracoviště byť i jediného zaměstnance z hromadně propouštěných\". Protože žalovaná dosud zprávu nedoručila místně příslušnému úřadu práce, pracovní poměr žalobce u žalované dosud trvá. K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 18.10.2006 č.j. 21 Cdo 2985/2005-82 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že příslušnost úřadu práce ve smyslu ustanovení § 52 odst.3, 4 a 6 zákoníku práce není zákonem určena ani výslovně, ani prostřednictvím činností, které si vyžaduje hledání řešení obtíží vyplývajících z hromadného propouštění, a že proto - nepovažoval-li zákon \"za nutné a potřebné\" stanovit, jak má být určen ve smyslu ustanovení § 52 odst.3, 4 a 6 zákoníku práce \"příslušný úřad práce\" - je třeba tímto \"příslušným úřadem práce\" rozumět každý úřad práce a že tedy tímto způsobem byla založena místní příslušnost kteréhokoliv úřadu práce. Doručí-li tedy zaměstnavatel prokazatelně písemnou zprávu o svém rozhodnutí o hromadném propouštění a výsledcích jednání s příslušným odborovým orgánem nebo s radou zaměstnanců kterémukoliv úřadu práce, začala tím ve smyslu ustanovení § 52 odst.6 zákoníku práce běžet třicetidenní lhůta pro skončení pracovního poměru hromadně propuštěného zaměstnance. Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 13.3.2007 č.j. 16 Co 596/2006-95 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy \"všech stupňů\" 9.332,- Kč k rukám advokáta. V souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná doručila písemnou zprávu o svém rozhodnutí o hromadném propouštění a výsledcích jednání s příslušným odborovým orgánem úřadu práce dne 29.8.2003 a že ve smyslu ustanovení § 52 odst.6 zákoníku práce pracovní poměr účastníků skončil dnem 30.9.2003. Námitku žalobce, že \"ve zprávě nebyla uvedena struktura zaměstnanců dle místa jejich zaměstnávání, resp. že v jeho případě nebylo ve zprávě uvedeno místo B.\", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že \"není předpokladem zprávy dle ustanovení § 51 odst.4 zákoníku práce místní struktura propouštěných zaměstnanců, ale jejich struktura profesní, a že žalovaná \"dostála svým zákonným povinnostem, pokud informovala úřad práce o profesní struktuře zaměstnanců, kterých se hromadné propouštění týká\". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí v první řadě s právní názorem, podle kterého se \"příslušným úřadem práce\" rozumí ve smyslu ustanovení § 52 odst.3, 4 a 6 zákoníku práce \"kterýkoliv úřad práce\", a dovozuje, že \"úřadem práce zamýšleným ustanovením 52 zákoníku práce\" byl v jeho případě \"jedině Úřad práce v B., kde má žalobce bydliště a kde vykonával u žalované práci\". Žalobce dále namítá, že zpráva podaná žalovanou \"je zcela formalistická, nemá žádnou vypovídací schopnost a nelze ji žádným způsobem ztotožnit s propouštěním žalobce\"; regionální struktura totiž byla ve zprávě \"uvedena v rozporu s obecně vnímaným významem slova regionální, protože vycházela z vnitrofiremní regionální struktury, odlišné od obecně používaného územního členění\". Žalobce dále poukazuje na směrnici Rady ES ze dne 20.7.1998 č. 98/59/ES, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění, a na to, že mu žalovaná nesdělila den doručení písemné zprávy úřadu práce (o tom, že byl propuštěn v rámci hromadného propouštění, se žalobce dozvěděl teprve \"v průběhu soudního řízení\"). Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná uvedla, že odvolací soud věc posoudil v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu, podle kterého lze zprávu doručit kterémukoliv úřadu práce. Tvrzení žalobce o nedostatcích v obsahu zprávy o rozhodnutí o hromadném propouštění a výsledcích jednání s příslušným odborovým orgánem žalovaná odmítá s tím, že podle ustanovení § 52 odst.4 zákoníku práce má zpráva obsahovat \"počet a strukturu zaměstnanců, jichž se hromadné propouštění týká\", aniž by v ní musela být uvedena \"regionální struktura\", a že je tedy \"na zaměstnavateli, aby si zvolil rele