21 Cdo 3052/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3052/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2013 Spisová značka:21 Cdo 3052/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3052.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3052/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po O. B., zemřelé dne 12. března 1982, za účasti 1) O. K., zastoupené JUDr. Karlem Sochorem, advokátem se sídlem v Ostravě, Na Hradbách č. 2632/18, 2) I. B., 3) Š. D. a 4) I. N., vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 15 D 527/2006, o dovolání O. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. prosince 2010 č.j. 10 Co 718/2010-96, takto: I. Dovolání O. K. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Býv. Státní notářství v Novém Jičíně usnesením ze dne 31.3.1982 č.j. D 449/82-3 zastavilo řízení o dědictví po O. B., zemřelé dne 12.3.1982, a rozhodlo, že její nepatrný majetek se vydává vypraviteli pohřbu manželu zůstavitelky J. B. O. K. podala dne 13.3.2009 u Okresního soudu v Novém Jičíně návrh na "pokračování dědického řízení" po O. B. zemřelé dne 12.3.1982. Návrh odůvodnila tím, že se dodatečně objevil nemovitý majetek (pozemky parcelní číslo st. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 247 m2 a parcelní číslo st. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 51 m2 a budova bez čísla popisného nebo evidenčního postavená na pozemku parcelní číslo st., vše pro katastrálním území a obec Mošnov, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště v Novém Jičíně) náležející do podílového spoluvlastnictví jejích zemřelých rodičů (zůstavitelky O. B. a J. B., zemřelého dne 1.2.1986), který dosud nebyl jako dědictví projednán. Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 2.7.2010 č.j. 15 D 527/2006-64 řízení "o návrhu na pokračování v řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstavitelce O. B., zemřelé 12.3.1986" zastavil a rozhodl, že O. K. se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co zjistil, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.9.2009 č.j. 22 Cdo 4111/2007-246 bylo odmítnuto dovolání O. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.6.2007 č.j. 42 Co 171/2007-185, jímž bylo ("ve spojení" s rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13.2.2006 č.j. 14 C 107/2006-142) pravomocně určeno, že vlastníky předmětných nemovitostí jsou J. B. (a zemřelý dne 28.7.2008), a I. B. dospěl k závěru, že řízení je třeba "podle ustanovení § 175h odst. 1 o.s.ř. zastavit", neboť zůstavitelka O. B., zemřelá dne 12.3.1982, nezanechala žádný majetek. K odvolání O. K. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.12.2010 č.j. 10 Co 718/2010-96 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh O. K. "na dodatečné projednání dědictví ze dne 11.3.2009" zamítl; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházel (stejně jako soud prvního stupně) ze závěru, že v řízení o určení vlastnictví vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 107/2006 bylo pravomocně určeno, že vlastníky nemovitostí, které žádá O. K. projednat, jsou J. B. (a zemřelý dne 28.7.2008) a I. B. Z tohoto důvodu nelze předmětné nemovitosti projednat v řízení o dědictví po zůstavitelce O. B., zemřelé dne 12.3.1982. Protože žádný z účastníků netvrdil, že by zůstavitelka O. B. zanechala další majetek, odvolací soud uzavřel, že návrh O. K. je "nedůvodný". Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala O. K. dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl "o jiném předmětu řízení" než soud prvního stupně a že tím "omezil její práva na spravedlivý proces". Dovolatelka se domnívá, že "v době úmrtí O. B. dosud neuplynula vydržecí doba deseti let pro nabytí vlastnictví vydržením J. a I. B." a že rovněž "vznik dobré víry" je v této věci "pojmově vyloučen". Přípustnost dovolání O. K. dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a navrhuje aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. I. B., Š. D. a I. N. navrhly, aby dovolací soud dovolání O. K. odmítl "jako zjevně bezdůvodné", popřípadě zamítl, protože "rozhodnutí odvolacího soudu je správné". Ztotožnily se se závěrem odvolacího soudu v tom, že označené nemovitosti nelze v dědickém řízení po zůstavitelce O. B. projednat. Poukázaly přitom na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 29.12.2009 sp. zn. I. ÚS 3076/09, v němž Ústavní soud ČR v této věci neshledal ve výše uvedených rozhodnutích obecných soudů žádné ústavně právní pochybení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.1.2001 do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."). I když zůstavitelka O. B. zemřela dne 12.3.1982 (tedy v době před 31.12.2000), odvolací soud projednal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o něm - v rozporu s ustanoveními Části dvanácté, hlavy I. body 12., 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - podle občanského soudního řádu účinného od 1.1.2001, a proto také dovolání proti usnesení odvolacího soudu je třeba projednat a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu účinného od 1.1.2001 (srov. též právní názor uvedený například v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2003 č.j. 21 Cdo 574/2003 uveřejněném pod č. 156 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003); protože dovoláním bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno v době od 1.7.2009 do 31.12.2012, řídí se současně projednání dovolání O. K. a rozhodnutí o něm občanským soudním řádem ve znění účinném do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§ 238 odst. 1 písm. a) a § 238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř. [§ 238 odst. 1 písm. b) a § 238 odst. 2 o.s.ř.], v insolvenčním řízení [§ 238a odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, nejde-li o řízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezin