21 Cdo 3191/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3191/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2009 Spisová značka:21 Cdo 3191/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3191.2008.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3191/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) K. b., a.s., 2) G. M. B., a.s., a 3) Ing. P. F., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti zástavní smlouvy a o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 124/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. března 2008 č.j. 19 Co 643/2007-235, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.175,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 3.5.2004 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí domáhal, aby bylo určeno, že \"zástavní smlouva k nemovitostem uzavřená mezi M. K. a K. b., a.s. dne 9.11.1992, je neplatná,\" že \"z této zástavní smlouvy nevzniklo zástavní právo k nemovitostem budova čp. 5 se st. parc. č. 235/1 a 235/2 v k. ú. a obci K.\" a že \"žalobce není zástavním dlužníkem\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) poskytl podle smlouvy o úvěru ze dne 21.10.1992 Ing. K. V. úvěr ve výši 10.000.000,- Kč a že věřitelem této pohledávky z úvěru je žalovaný 3), který ji nabyl postoupením od žalovaného 2), jenž ji získal od žalovaného 1). K zajištění pohledávky z úvěru dal žalobce podle zástavní smlouvy uzavřené se žalovaným 1) dne 9.11.1992 do zástavy uvedené nemovitosti. Žalobce považuje tuto zástavní smlouvu \"za absolutně neplatnou\"; podle tehdy platného ustanovení § 36a odst. 1 písm. h) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, totiž o zastavení nemovitostí bylo oprávněno rozhodovat \"pouze a výhradně\" zastupitelstvo města, které ve věci jednalo opakovaně - dne 16.7.1992 rozhodlo \"o odložení rozhodnutí\", dne 10.8.1992 rozhodlo \"ručit nemovitostí čp. 5 v K. na poskytnutí úvěru od K. b., a. s. firmě Ing. V. a ve smlouvě s Ing. V. zakotvit výši roční provize ze zaručené částky\" a dne 12.10.1992 rozhodlo \"navrhnout Ing. V. ručení objektem čp. 414 namísto domem čp. 5\". Rozhodnutí zastupitelstva města ze dne 10.8.1992 žalobce považuje \"za neplatné pro nepřesnosti a neúplnou specifikaci parcel a firmy Ing. V.\" a při jednání dne 12.10.1992 \"záležitost nebyla z pozice zastupitelstva definitivně rozhodnuta\"; zástupce starosty proto nebyl oprávněn zástavní smlouvu ze dne 9.11.1992 \"podepsat\". Podle názoru žalobce je zástavní smlouva neplatná také \"z formálních důvodů\", neboť označení smluvních stran je v ní provedeno nedostatečně (neobsahuje jejich identifikační číslo), čl. I. obsahuje ujednání, které nebylo schváleno městským zastupitelstvem (o tom, že zástavní smlouvou je kryta část úvěru ve výši 3.000.000,- Kč), čl. II. obsahuje ujednání neschválené zastupitelstvem, pokud obsahuje pozemky 235/1, 235/2 a pojem zajištění \"výše uvedených závazků\" v množném čísle, když se jedná o závazek jediný, čl. III. obsahuje závazek nepřevádět po dobu trvání zástavy nemovitost, což také nebylo schváleno zastupitelstvem, čl. IV. odkazuje na znalecký posudek, který není specifikován, a zástavní smlouvu podepsal zástupce starosty, aniž by k tomu měl zmocnění, když jedinou osobou oprávněnou zastupovat město navenek a podepisovat dokumenty obce byl starosta. Žalobce dále vyslovuje pochybnosti o právní bezvadnosti postoupení pohledávek z úvěrové smlouvy a uvedl, že mu nebyly nikdy poskytnuty. Naléhavý zájem na požadovaném určení dovozuje z toho, že \"nemá možnost domoci se svého práva jinak\", přičemž výrok \"o neplatnosti zástavní smlouvy a o tom, že žalobce není zástavním dlužníkem, výrazně ovlivňuje jeho právní postavení a zcela mění jeho právní situaci.\" Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 26.1.2005 č.j. 12 C 124/2004-72 zamítl žalobu o určení, že \"zástavní smlouva k nemovitostem uzavřená mezi M. K. a K. b., a. s. dne 9.11.1992 je neplatná,\" že \"z této zástavní smlouvy nevzniklo zástavní právo k nemovitostem budova čp. 5 se st. p. č. 235/1 a st. p. č. 235/2 v katastrálním území a obci K.\" a že žalobce \"tak není zástavním dlužníkem,\" a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení 10.800,- Kč \"přímo právnímu zástupci žalovaného 3)\" a že žalovaní 1) a 2) nemají vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a že ve věci jsou pasivně legitimováni všichni žalovaní, považoval soud prvního stupně z výsledků dokazování za prokázané, že k zajištění pohledávky z úvěru, který poskytla K. b., a.s. Ing. K. V. ve výši 10.000.000,- Kč, dal žalobce podle zástavní smlouvy ze dne 9.11.1992 do zástavy svou nemovitost, jíž \"by byla kryta část úvěru odpovídající výši hodnoty zástavy, a to maximálně do 3.000.000 Kč\"; zastavena byla \"nemovitost č. 5 se st. p. č. 235/1 a 235/2 v k. ú. a obci K.\", zástavní smlouvu za žalobce podepsal místostarosta Ing. B. T., zástavní smlouva byla opatřena razítkem M. K. a dne 12. 11. 1992 registrována S. n. v Ú. n. O. Ze zápisů z jednání městského zastupitelstva soud prvního stupně zjistil, že dne 16.7.1992 bylo rozhodnutí o žádosti Ing. K. V. \"o ručení úvěru nemovitostí, která je v majetku města,\" odloženo na další zasedání, že dne 10.8.1992 zastupitelstvo \"po seznámení se s referencemi na firmu a osobu Ing. V.\" rozhodlo \"ručit nemovitostí čp. 5 v K. (9 pro, 2 se zdrželi) a ve smlouvě s Ing. V. zakotvit výši roční provize ze zaručené částky\" a že dne 12.10.1992 starosta seznámil členy zastupitelstva s žádostí Ing. K. V. \"o doplnění finančního krytí do výše 3.000.000,- Kč\" a po návrhu zástupce starosty bylo rozhodnuto \"navrhnout Ing. K. V. ručení objektem čp. 414 namísto domem čp. 5\", neboť se uvažovalo, že \"budova čp. 5 bude přebudována na radnici\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutí zastupitelstva obce o zastavení obecních nemovitostí podle ustanovení § 36a odst. 1 písm. h) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, představuje \"vnitřní rozhodnutí, které pro jiné subjekty nemá žádný právní význam, přímo se nerealizuje ve vnějších vztazích,\" a \"není proto nutné zkoumat, zda usnesení obecního zastupitelstva zahrnovalo rozhodnutí zajistit úvěr pro Ing. V. zástavou obecního majetku, či zda případně rozhodnutí obsahovalo přesnou specifikaci tohoto majetku\". Protože \"k realizaci ve vnějších vztazích\" je podle ustanovení § 52 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, povolán starosta obce, je jeho jednání pro obec závazné, i kdyby učinil právní úkon, který by nebyl schválen obecním zastupitelstvem nebo který by byl v rozporu s jeho rozhodnutím, ledaže by bylo prokázáno, že třetí osoby nejednaly v dobré víře. Nelze totiž \"dovodit povinnost třetích osob zkoumat, zda starosta jedná v rámci rozhodnutí obecního zastupitelstva nebo nikoliv, a nahrazovat tím vnitřní kontrolu v obci\". Protože \"nepřesný obsah rozhodnutí městského zastupitelstva ze dne 10.8.1992 a ani fakt, že zastupitelstvo znovu jednalo o předmětu zástavy při dalším zasedání dne 12.10.1992, není pro platnost zástavní smlouvy rozhodný a nečiní tuto smlouvu neplatnou,\" protože \"statutárním orgánem obce je starosta a de facto i zástupce starosty\" a protože \"starosta (zástupce starosty) jako statutární orgán nemůže překročit rozsah svého jednatelského oprávnění, neboť je oprávněn činit právní úkony obce ve všech věcech,\" nemůže být zástavní smlouva ze dne 9.11.1992 pro nedostatek rozhodnutí městského zastupitelstva žalobce neplatná. Žalobcem namítané formální nedostatky zástavní smlouvy ze dne 9.11.1992 považoval soud prvního stupně za právně nevýznamné, neboť nemohly způsobit neplatnost tohoto právního úkonu. Protože \"zástavní smlouva ze dne 9.11.1992 k nemovitostem ve vlastnictví žalobce je platná\" a protože \&