21 Cdo 3330/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3330/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 4. 2023 Spisová značka:21 Cdo 3330/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.3330.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Povinnosti zaměstnanců Dotčené předpisy:§ 52 písm. g) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2020 § 16 předpisu č. 312/2002 Sb. § 71 odst. 1 předpisu č. 500/2004 Sb. § 71 odst. 3 předpisu č. 500/2004 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3330/2021-189 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce J. K., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalovanému městu XY se sídlem městského úřadu v XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Jaromírem Závadou, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí č. 35/1a, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 38 C 137/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. května 2021, č. j. 16 Co 12/2021-153, takto: I. Dovolání žalovaného proti výroku II rozsudku krajského soudu se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 25. 3. 2020 žalovaný dal žalobci „výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších právních předpisů“. Výpověď odůvodnil tím, že žalobce se „i přes předchozí písemná upozornění na porušování pracovních povinností … dopustil dalších porušení pracovních povinností zaměstnance“. Tato další porušení pracovních povinností spočívají v tom, že: a) dne 29. 1. 2020 po přidělení „Žádosti o provedení změny v registraci autoškoly“ V. D., podané dne 28. 1. 2020, „nekonal“, ačkoliv byl povinen „vydat ve správním řízení rozhodnutí bez zbytečného odkladu“ a až dne 6. 2. 2020 do spisu „připojil jako přílohu naskenovanou žádost“, v následujícím období od 7. 2. 2020 do 26. 2. 2020 „byl dále nečinný“ a až dne 27. 2. 2020 „oznámil R. M., vedoucímu svého odboru“, že z důvodu pracovní neschopnosti, kterou nastoupil téhož dne, „ve věci nevydá rozhodnutí“, čímž způsobil, že ve věci dnem 27. 2. 2020 marně uplynula zákonná třicetidenní lhůta ve smyslu „§ 71 správního řádu“ k vydání rozhodnutí; b) dne 9. 3. 2020 v 10:55 hod paní M. R., referentka řidičských průkazů, poté co vstoupila do kanceláře žalobce, zjistila, že žalobce „nereaguje na její sdělení, protože spí v kancelářské židli u pracovního stolu“, a probudil se až po oslovení „z bezprostřední blízkosti“ slovy „J., nespi“. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 31. 7. 2020 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že „rozvázání pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. g) zákoníku práce danou žalobci dne 25. 3. 2020 je neplatné“. Žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 4. 2005 pracoval u žalovaného jako „referent státní správy a samosprávy v dopravě“. Poukázal, že dopisem ze dne 29. 10. 2019 označeným jako „Porušení povinností“ a dopisem ze dne 22. 1. 2020 označeným jako „Porušení povinností zaměstnance“ žalovaný vytknul žalobci porušování pracovních povinností; podle jeho názoru jsou tyto výtky věcně neopodstatněné a obsahují formální nedostatky. K důvodu výpovědi vymezenému pod písm. a) uvedl, že ve vydání rozhodnutí v třicetidenní lhůtě mu zabránila dočasná pracovní neschopnost, že podle zavedené praxe na Městském úřadu XY „byla vydávána rozhodnutí v obdobných případech vždy 25 až 30 den lhůty pro vydání rozhodnutí“ a byla-li tato lhůta „prolomena“, „nikdy nikdo z úředníků nebyl za toto opoždění napomínán, či mu to bylo vytýkáno jako porušení plnění pracovních povinností“. K důvodu výpovědi vymezenému pod písm. b) uvedl, že žalovaný nebere na vědomí, že žalobce se „po dobu nejméně dvou let léčí s očním onemocněním (zelený zákal) a třikrát denně si je nucen kapat do očí roztoky, které ho nutí po dobu pěti až deseti minut být v klidu a mít oči zavřené“; v uvedený den „před vstupem paní R. si nakapal do očí příslušné léky a … čekal na působení léků“. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. 38 C 137/2020-103, žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 25. 3. 2020 zamítl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 14 140,45 Kč k rukám „právního zástupce“ žalovaného (výrok II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 4. 2005 pracoval u žalovaného od 1. 6. 2005 jako „referent státní správy a samosprávy v dopravě“. Žalobce „soustavně porušoval své povinnosti, a ačkoliv na to byl upozorňován, nesjednal ve svém chování nápravu“; „jedná se o méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů, kdy zejména žalobce řádně nedodržoval pracovní dobu, tuto řádně nevyznačoval a snažil se systému zneužívat“, a „také se nechoval vhodně vůči své nadřízené osobě, vedoucímu oddělení, vůči kterému měl celou řadu vulgárních výtek, které sděloval i před třetími osobami“. Žalobce tak porušil „ust. § 301 zákoníku práce i § 16 odst. 2 písm. d) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků“, jakož i povinnosti stanovené mu pracovním řádem. Tím, že následně v době od 29. 1. 2020 do 27. 2. 2020 „nevypracoval správní rozhodnutí, ačkoliv pro to měl dostatek času“, se žalobce dopustil „pochybení zaměstnance pracovat řádně a řádně využívat pracovní dobu podle § 301 zákoníku práce“; bránil-li se žalobce tím, že by rozhodnutí včas vydal, kdyby nebylo jeho pracovní neschopnosti, poukázal soud prvního stupně na to, že žalobce sám uváděl, že dne 27. 2. 2020 měl plánované zkoušky uchazečů o řidičské oprávnění, „a tudíž v tento den ani neměl dostatek prostoru pro vydání rozhodnutí“. Jako porušení pracovních povinností hodnotil též druhé vytýkané jednání (že dne 9. 3. 2020 byl kolegyní přistižen v zaměstnání, jak spí u pracovního stolu), neboť „z úředního záznamu vyplývá, že pracovnice žalovaného jej musela důrazně až v jeho bezprostřední blízkosti vyzvat, aby nespal a tím jej tedy probudit k nějaké reakci, což by v případě, že by pouze měl nakapáno do očí a tyto neotvíral, neodpovídalo tomu průběhu, jak uvádí žalobce“. Dospěl proto k závěru, že „žalobce dlouhodobě porušoval méně závažným způsobem své pracovní povinnosti a byl opakovaně zaměstnavatelem na toto upozorňován, bylo mu to vytýkáno a byl i upozorňován na možnost dání výpovědi“, ale „své chování nezlepšil, naopak neplnil si pracovní povinnosti, když nevydal ve lhůtě správní rozhodnutí a v zaměstnání spal, tedy řádně nevyužíval pracovní dobu a neplnil si řádně své pracovní povinnosti“. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. 16 Co 12/2021-153, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem ze dne 25. 3. 2020 je neplatná (výrok I), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení „před soudy obou stupňů“ 4 000 Kč (výrok II). Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že „v nedodržení lhůty podle § 71 správního řádu pro vydání rozhodnutí ve věci žádosti o provedení změny registrace autoškoly … nelze spatřovat zaviněné porušení pracovních povinností ze strany žalobce“. Žalobce sice při jednání dne 14. 10. 2020 uvedl, „že dne 27. 2. 2020 prováděl zkoušky uchazečů o řidičské oprávnění, nicméně následně byl připraven ještě téhož dne příslušné správní rozhodnutí vydat, což se nestalo, protože z důvodu náhlého zhoršení zdravotního stavu byl nucen vyhledat lékařské ošetření a byl uznán dočasně práce neschopným“. Podle odvolacího soudu je pro posouzení věci podstatné, že předmětné správní řízení bylo zahájeno dne 28. 1. 2020 a „vzhledem k tomu, že rozhodnutí nebylo vydáno bezodkladně, byl žalobce povinen podle § 71 odst. 3 správního řádu vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, tj. do 27. 2. 2020“. Odvolací soud je toho názoru, že „náhlé (nepředvídatelné) zdravotní důvody“, které zabránily žalobci v dodržení lhůty pro vydání rozhodnutí, „lze považovat jednoznačně za objektivní překážku a omluvitelný důvod“ a „naopak žalobci nelze důvodně vytýkat, že měl a mohl správní rozhodnutí vydat dříve.“ Ohledně druhého z vytýkaných jednání (že žalobce měl dne 9. 3. 2020 v pracovní době spát v kanceláři na židli u pracovního stolu) odvolací soud po doplnění dokazování výslechem M. R. dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že „žalobce byl svědkyní zastižen, kterak sedí v zákl