21 Cdo 3333/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3333/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2016 Spisová značka:21 Cdo 3333/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3333.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Závěť Přípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 476 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 476a obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:23. 1. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 2.2.2017I.ÚS 336/17JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto14.2.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3333/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Z. K., zastoupeného JUDr. Vítězslavem Květenským, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 226/16, proti žalované R. J., zastoupené JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 36/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016, č. j. 12 Co 290/2015-302, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.100,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Kulhavého, advokáta se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.1.2016, č.j. 12 Co 290/2015-302, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o náležitostech holografní závěti zůstavitelky M. K. ve smyslu ustanovení § 476 a § 476a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 19.10.2008, neboť zůstavitelka zemřela dne 18.12.2007 a při dědění se použije právo účinné (platné) v den smrti zůstavitele (dále jen „obč. zák.“; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), v souladu se zákonem i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. zejména právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.10.2005, sp. zn. 30 Cdo 1454/2005) a není důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vznáší-li dovolatel výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, zejména v otázce věrohodnosti svědeckých výpovědí P. K., F. J. a V. S. a účastnické výpovědi žalované, jakož i proti hodnocení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, a tedy také proti správnosti jeho skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, dále vytýká-li odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když „neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo“, namítá-li nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu a požaduje-li, aby Nejvyšší soud „zaujal závazný právní názor týkající se potřebného rozsahu dokazování směřujícího k prověření věrohodnosti výpovědí svědka J. a žalované R. J.“), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. listopadu 2016 JUDr. Roman Fiala předseda senátu