21 Cdo 3338/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3338/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2007 Spisová značka:21 Cdo 3338/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.3338.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3338/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce L. M., zastoupeného, proti žalovanému J., a.s. (dříve T. a. s.), zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 1035/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2006 č. j. 49 Co 281/2004-148, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 26. 8. 2001 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, neboť jeho pracovní místo se „z důvodu racionalizace výroby a zvýšení efektivnosti práce ruší“. Dopisem ze dne 27. 8. 2001 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, neboť jeho pracovní místo se „z důvodu racionalizace výroby a zvýšení efektivnosti práce ruší“. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne 19. 12. 2001 domáhal, aby bylo určeno, že uvedené výpovědi jsou neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval jako „energetik, ekolog, vodohospodář“. Jedná se o funkci, kterou u žalovaného vykonával pouze on a není tedy okruh zaměstnanců mezi nimiž by byl zaměstnavatel oprávněn na základě svého uvážení určit zaměstnance, kterého považuje za nadbytečného. Jeho nadbytečnost ostatně ani nebyla dána, neboť bylo povinností žalovaného zabezpečit vykonávání funkce vodohospodáře a je vyloučeno, aby tuto práci fakticky vykonával zaměstnanec, kterému chybí odborná kvalifikace podle vyhlášky č. 42/1976 Sb. Kromě toho se podle názoru žalobce jedná o „zastřené hromadné propouštění“, neboť nebyl dodržen postup podle ustanovení § 52 zák. práce, a písemnou výpověď podepsala osoba, která k tomuto pracovněprávnímu úkonu za zaměstnavatele není oprávněna. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 23. 5. 2002 č. j. 7 C 1035/2001-54 žalobu o určení neplatnosti výpovědi ze dne 27. 8. 2001 zamítl, řízení o určení neplatnosti výpovědi ze dne 26. 7. 2001 zastavil a rozhodl, že „žalovanému se náhrada nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává“. Ve věci samé dospěl k závěru, že výpověď ze dne 27. 8. 2001 „splňovala všechny formální náležitosti stanovené zákoníkem práce“, zejména byla podepsána vedoucím zaměstnancem, který byl od 1. 4. 2001 pověřen předsedou představenstva řízením závodu R. Předloženými důkazy bylo podle názoru soudu prvního stupně „jednoznačně prokázáno, že žalovaný rozhodl o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, v důsledku tohoto rozhodnutí bylo pracovní místo žalobce zrušeno a jeho pracovní náplň byla rozdělena mezi ostatní zaměstnance daného úseku“. Námitka žalobce, že vykonával rovněž funkci vodohospodáře, pro kterou neměl žádný jiný zaměstnanec příslušnou kvalifikaci, podle názoru soudu prvního stupně neobstojí, „neboť je výlučně věcí žalovaného, jakým způsobem ve svém podniku zajistí dodržování veřejnoprávních předpisů a pro posouzení platnosti výpovědi je toto irelevantní“. Otázka posouzení, zda se jednalo o tzv.  hromadné propouštění, nemá vliv na posouzení platnosti výpovědi, ale pouze na stanovení okamžiku ukončení pracovního poměru. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 5. 2003 č. j. 49 Co 181/2002-74 rozsudek soudu prvního stupně „v napadeném zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení“ zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve věci samé přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že „výpověď byla podepsána oprávněnou osobou ing. K. M.“, že „žalovaný splnil podmínky stanovené v § 52 zákoníku práce ve vztahu k hromadnému propouštění“ a že ani případné nesplnění těchto podmínek „zákoník práce nesankcionuje neplatností výpovědi z pracovního poměru“. Podle názoru odvolacího soudu rovněž je „nepochybné, že o organizační změně, která se stala důvodem výpovědi, bylo rozhodnuto dříve, než žalovaný k výpovědi dopisem ze dne 27. 8. 2001 přistoupil“, a proto nelze souhlasit s argumentací žalobce, že organizační změna byla teprve důsledkem výpovědi z pracovního poměru. Odvolací soud však vytkl soudu prvního stupně, že se řádně nevypořádal s další námitkou žalobce, že k organizační změně fakticky nedošlo, protože práci, kterou žalobce vykonával, vykonává jiný zaměstnanec. Pro posouzení platnosti výpovědi není podle názoru odvolacího soudu rozhodné, zda žalovaný porušil veřejnoprávní předpisy či nikoli, rozhodné je, zda se zaměstnanec stal skutečně nadbytečným v důsledku organizační změny. „O nadbytečnosti zaměstnance je možno hovořit za situace, je-li zrušeno jeho pracovní místo v rozsahu celé pracovní náplně, nebo její převážné části“. Bylo proto zapotřebí zabývat se tím, v jakém rozsahu žalobce funkci vodohospodáře vykonával a jakou část představovaly činnosti, které byly v rámci organizačních změn zrušeny. Odvolací soud rovněž vytkl soudu prvního stupně, že nepostupoval správně, jestliže žalobce v souladu s § 118a odst. 4 o.s.ř. nepoučil o povinnosti řádně konkretizovat návrhy na doplnění řízení, a uložil soudu prvního stupně, aby se „znovu zabýval námitkou žalobce, že se v důsledku organizačních změn nestal nadbytečným“ a „námitkou, že k organizační změně u žalovaného nedošlo“. Okresní soud ve Vyškově poté rozsudkem ze dne 13. 5. 2004 č. j. 7C 1035/2001-118 žalobu (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) na určení neplatnosti výpovědi a na určení, že pracovní poměr žalobce k žalovanému nadále trvá, zamítl, žalobci uložil, aby zaplatil „České republice do pokladny Okresního soudu ve Vyškově na soudním poplatku částku 1000,- Kč“ a rozhodl, že žalobce je povinen „nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 10 016,- Kč k rukám JUDr. V. M.“. Ve věci samé dospěl k závěru, že v důsledku rozhodnutí o organizačních změnách bylo pracovní místo žalobce zrušeno a jeho pracovní náplň „převzal v celém rozsahu ke své stávající náplni M. Š., dříve mistr, nyní energetik, ekolog a vedoucí střediska energetiky“. K námitce žalobce, že u žalovaného v rámci své pracovní náplně vykonával rovněž funkci vodohospodáře, pro kterou neměl žádný jiný zaměstnanec příslušnou kvalifikaci a jejíž nezbytnost stanoví předpisy veřejného práva, soud prvního stupně uvedl, že „je výlučně věcí žalovaného, jakým způsobem ve svém podniku zajistí dodržování veřejnoprávních předpisů a pro posouzení platnosti výpovědi je toto irelevantní“. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 4. 2006 č. j. 49 Co 281/2004-148 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 17 032,- Kč k rukám advokáta. Ve věci samé dospěl k závěru, že rozhodnutím ředitele závodu č. 2/2001 bylo prokázáno, že u žalovaného bylo zrušeno celkem 18 pracovních míst, mezi nimi pracovní místo „vedoucí technik-energetik“ zastávané žalobcem, a to „nejpozději po uplynutí výpovědní lhůty“. Dostatečnou oporu má rovněž skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že došlo ke kumulaci funkcí mistra energobloku, zastávané dosud M. Š., a vedoucího technika, energetika, vodohospodáře, ekologa zastávané žalobcem. Nadbytečnost v důsledku realizace rozhodnutí o organizačních změnách ze dne 29. 6. 2001 nelze podle názoru odvolacího soudu úspěšně zpochybňovat tím, že žalovaný neměl k výkonu funkce vodohospodáře jiného zaměstnance, než žalobce, který by splňoval k tomu nezbytné kvalifikační předpoklady stanovené právními předpisy. „Je totiž čistě vnitřní záležitostí zaměstnavatele, jakým způsobem ve svých podmínkách zajistí výkon činností vyžadovaný veřejnoprávními předpisy“. Organizační opatření v tomto směru přijatá proto soud „není oprávněn v řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru přezkoumávat, a ze samotného případného porušení veřejnoprávních předpisů nemůže vyvozovat důsledky pro platnost právního úkonu směřujícího k rozvázání pracovního poměru“. Námitka žalobce podle názoru odvolacího soudu nemůže obstát ani s přihlédnutím k tomu, jaký  rozsah pracovní náplně žalobce ve zrušené funkci představovaly v poměru k ostatním činnostem činnosti vodohospodáře. „Nelze totiž přehlédnout“, že činnosti vodohospodáře představoval