21 Cdo 3367/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3367/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2016 Spisová značka:21 Cdo 3367/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3367.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vady řízení Lhůty Dotčené předpisy:§ 242 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 49 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 49 odst. 4 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 204 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 8. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3367/2015 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. Petrem Holubem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Tyršova č. 504/5, proti žalovanému INSTITUTU KLINICKÉ A EXPERIMENTÁLNÍ MEDICÍNY, příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 4 - Krči, Vídeňská č. 1958/9, IČO 00023001, zastoupenému JUDr. Petrem Maiem, advokátem se sídlem v Praze 3 - Žižkově, nám. Winstona Churchilla č. 1800/2, o 110 690 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 165/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2015 č. j. 69 Co 528/2014-508, takto: Rozsudek městského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl změněn rozsudek obvodního soudu tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 15 211 Kč s příslušenstvím) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 31. 8. 2001 (změněnou podáním doručeným soudu dne 11. 3. 2002) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 110 690 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež v žalobě rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 12. 1995 jako „správce www serveru“, že od 1. 10. 1997 byl pověřen vedením „oddělení repro-grafického“, že byl z této funkce dne 30. 7. 1998 odvolán a od 1. 8. 1998 byl pověřen vedením pracoviště studia grafiky a designu, že vedle pracovní smlouvy byla s žalobcem uzavřena dne 8. 12. 1997 dohoda o pracovní činnosti, na základě které měl žalobce odpracovat 96 hodin za odměnu ve výši 16 320 Kč, že tuto práci žalobce provedl i v měsíci únoru 1998, ale odměna mu byla vyplacena pouze ve výši 8 320 Kč, že dlužnou částku ve výši 8 000 Kč mu žalovaný do dnešního dne nedoplatil, že žalovaný mu protiprávně s účinností od 1. 9. 1998 odebral osobní příplatek a příplatek za vedení, takže se domáhá doplacení těchto příplatků za měsíce září a říjen 1998 v celkové výši 3 829 Kč, že mu v souvislosti s odebráním osobního příplatku a příplatku za vedení byla nesprávně stanovena výše dalšího platu za druhé pololetí roku 1998 a že rozdíl činí 3 510 Kč. Uvedl, že dne 15. 9. 1998 byl vykázán z pracoviště, že od té doby mu žalovaný nepřiděloval práci a že dne 25. 9. 1998 obdržel výpověď z pracovního poměru. Žalobce má za to, že mu za dobu od 15. 9. 1998 do konce listopadu 1998, kdy uplynula výpovědní doba, náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku podle ustanovení § 130 zákoníku práce a že povinnost žalovaného vyplatit náhradu mzdy nemohlo „zhojit“ ani nařízení čerpání dovolené, které žalovaný provedl ve výpovědi z pracovního poměru, neboť žalovaný tím zneužil svého práva na úkor žalobce a žalobci tak vznikla „újma představující nevyplacené náhrady mzdy“ ve výši 56 806 Kč. Žalobce uvedl, že práce, které konal na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 8. 12. 1997 – „správa a design www serveru“ – jsou totožné s pracemi konanými na základě pracovní smlouvy („správa www serveru“), že dohoda o pracovní činnosti je proto podle ustanovení § 242 odst. 1 písm. a) zákoníku práce neplatná, že žalobci za výkon této práce v mimopracovní době náležela odměna za práci přesčas a že tato odměna měla být zahrnuta do „hrubého průměrného výdělku pro náhrady mzdy“; jelikož se tak nestalo, byla žalobci za dobu od května 1996 do listopadu 1998 vyplacena nižší náhrada mzdy za dovolenou a při překážkách v práci o celkovou částku 23 334 Kč. Kromě této práce žalobce v období od 28. 8. 1998 do 6. 9. 1998 vykonal pro žalovaného přesčasové práce v délce 109 hodin při realizaci lékařských prezentací pro dva lékařské kongresy (zhotovování „posterů“), které mu nebyly žalovaným zaplaceny; dlužná částka činí 15 211 Kč. Žalovaný zejména namítal, že nárok žalobce na doplacení odměny z dohody o pracovní činnosti za měsíc únor 1998 ve výši 8 000 Kč je promlčený, že odebráním příplatku za vedení a osobního příplatku žalovaný neporušil právní předpis, že žalobci nebyla vyplacena náhrady mzdy podle ustanovení § 130 zákoníku práce, neboť žalobce čerpal dovolenou v délce 68 dnů, která mu byla proplacena, že pracovní náplň žalobce nebyla shodná s náplní práce stanovenou v dohodě o pracovní činnosti, neboť dohoda se týká správy a designu www serveru, zatímco v pracovní náplni žalobce ze dne 27. 10. 1997 je uvedeno, že spravuje „WWW server medicon.cz, WWW server ikem.cz, Intranet server ikem.cz“. Obvodní soud pro Prahu 4 - poté, co usnesením ze dne 15. 6. 2005 č. j. 20 C 165/2001-93 zastavil řízení ohledně částky 17 600 Kč s příslušenstvím z důvodu zpětvzetí žaloby v této části - rozsudkem ze dne 14. 2. 2007 č. j. 20 C 165/2001-169 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 7 339 Kč s 3% úrokem z prodlení od 25. 10. 2004 do zaplacení, ve „zbývající části s příslušenstvím“ žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 12. 1995, že jeho pracovní náplň se postupem doby měnila podle toho, jakými pracovními úkoly byl pověřován, že s žalobcem byly na „další pracovní činnosti“ uzavírány dohody o pracovní činnosti, které byly ze strany žalovaného dodržovány a žalobci byla vyplácena dohodnutá odměna, že tato odměna nebyla vyplacena v měsíci únoru 1998, že žalobce dne 28. 9. 1998 obdržel výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce, která byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 42 C 30/99, jenž nabyl právní moci dne 26. 10. 2004, určena neplatnou a žalobci byla přiznána náhrady mzdy za dobu od 9. 11. 1998 do 14. 9. 2000, a že průměrný výdělek žalobce za 3. čtvrtletí roku 1998 činil podle tohoto rozhodnutí 761,10 Kč. Dospěl k závěru, že žalobce má nárok na doplacení osobního příplatku a příplatku za vedení za měsíce září a říjen 1998 ve výši 3 829 Kč a na doplatek dalšího platu za druhé pololetí roku 1998 ve výši 3 510 Kč, neboť žalovaný porušil právní předpisy tím, že platovým výměrem ze dne 23. 9. 1998 žalobci s účinností od 1. 9. 1998 snížil osobní příplatek a příplatek za vedení, aniž by tato změna byla odůvodněna, projednána se žalobcem a doručena mu předem; na základě této skutečnosti pak došlo i k nesprávnému stanovení výše dalšího platu. Doplatek odměny z dohody o pracovní činnosti za měsíc únor 1998 ve výši 8 000 Kč soud prvního stupně žalobci nepřiznal z důvodu promlčení nároku. K žalobcem uplatněnému nároku na náhradu mzdy pro překážky v práci na straně žalovaného uvedl, že žalobce čerpal dovolenou na základě příkazu žalovaného, že mu za tuto dovolenou byla řádně vyplácena náhrada mzdy a že nemá nárok na další náhradu mzdy podle ustanovení § 130 zákoníku práce. Neoprávněným shledal i požadavek žalobce na odměňování jeho práce konané na základě dohody o pracovní činnosti jako práce přesčas, neboť dohoda o pracovní činnosti ze dne 8. 12. 1997, na základě které měl žalobce vykonávat „správu www serveru“, byla uzavřena na jinou pracovní činnost, než kterou vykonával v rámci pracovního poměru (od 1. 10. 1997 vedení oddělení repro-grafického), žalovaný žalobce za tuto činnost řádně odměňoval a nebylo ani prokázáno, že by žalovaný práci přesčas žalobci nařídil nebo s ní souhlasil. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2008 č. j. 69 Co 482/2008-225 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 8 000 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části zamítavého výroku, ve výroku o příslušenství přiznané částky 7 339 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud nejprve shledal, že rozsudek soudu prvního stupně je v části přiznávající žalobci příslušenství z částky 7 339 Kč nepřezkoumatelný, neboť soud prvního stupně žalobci přiznal jiné příslušenství, než požadoval, aniž by své rozhodnutí zdůvodnil. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že nárok žalobce na doplatek odměny z