§ 237 zákoník práce – Zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 237 zákoníku práce odkazuje na jiné právní předpisy, které stanovují povinnosti zaměstnavatelů ohledně zaměstnávání osob se zdravotním postižením a vytváření vhodných pracovních podmínek pro ně. Zákoník práce sám o sobě neupravuje konkrétní povinnosti zaměstnavatelů vůči osobám se zdravotním postižením. (§ 237 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením
- Týká se: zaměstnavatel
- Judikatura: na § 237 odkazuje 26 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
Povinnosti zaměstnavatelů k zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a k vytváření potřebných pracovních podmínek pro ně stanoví zvláštní právní předpisy76).
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zákoník práce sám o sobě neupravuje konkrétní povinnosti zaměstnavatelů vůči osobám se zdravotním postižením.
- Pro zjištění těchto povinností je nutné nahlédnout do jiných, "zvláštních právních předpisů".
- Tyto zvláštní předpisy určují, jaké povinnosti mají zaměstnavatelé při zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
- Stejně tak tyto předpisy stanovují, jaké pracovní podmínky musí zaměstnavatelé pro tyto osoby vytvořit.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 237
Jak soudy aplikují § 237
Vzhledem k tomu, že se soud prvního stupně nezabýval ani tím, zda sjednaná doba práce podle dohody o pracovní činnosti překračovala polovinu stanovené týdenní pracovní doby (§ 237 odst. 2 zákoníku práce), a ani tím, zda podle dohody o pracovní činnosti měl žalobce konat práce, které jsou předmětem ochrany autorského zákona (§ 232 odst. 3 zákoníku práce), nelze podle názoru odvolacího soudu učinit závěr o platnosti dohody o pracovní činnosti.
… Prahu 6" na náhradě nákladů řízení 2.550,- Kč. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 12.4.2006 neodpracovala více než 20 hodin týdně, a dovodil, že dohoda o pracovní činnosti byla platně uzavřena v souladu s ustanovením § 237 odst. 2 zákoníku práce.
… rozsudku odvolacího soudu [do jeho části, v níž bylo mezitímně rozhodnuto, že základ nároku žalobců na náhradu škody vůči žalovanému 1) je z 50% neopodstatněný a do výroku, kterým byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně proti žalované 2)] podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zák. práce.
Právní otázky
Související
§ 2 ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (Zákon o zaměstnanosti)§ 105 (Zákon o zaměstnanosti)§ 17 ZPROSTŘEDKOVÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ KRAJSKÝMI POBOČKAM (Zákon o zaměstnanosti)§ 8a POSUZOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU FYZICKÝCH OSOB A (Zákon o zaměstnanosti)§ 8 (Zákon o zaměstnanosti)