21 Cdo 3408/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3408/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2016 Spisová značka:21 Cdo 3408/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3408.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Pracovněprávní vztahy Pracovní poměr Povinnosti zaměstnanců Povinnosti zaměstnavatelů Překážky v práci Dotčené předpisy:§ 208 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 § 338 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 směrnice 2001/23/ES Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 8. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3408/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně I. M., zastoupené Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 224/37, proti žalované M. A. R. (dříve M. H.), podnikatelce s místem podnikání v Čejeticích č. 95, IČO 65012127, zastoupené JUDr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v Blatné, Jana Wericha č. 576, o 39 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 C 92/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. března 2015 č. j. 19 Co 82/2015-172, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 913 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Mrázka, advokáta se sídlem v Blatné, Jana Wericha č. 576. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Strakonicích dne 17. 1. 2013 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 39 200 Kč se „zákonným úrokem z prodlení“ z částek a za dobu, jež specifikovala. Žalobu zdůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2011 pracovala u společnosti JAPAJO s. r. o. jako servírka, že dne 1. 5. 2012 uzavřela žalovaná se společností JAPAJO s. r. o. dohodu o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, jejíž přílohou č. 1 byl i seznam převzatých zaměstnanců, že v návaznosti na ustanovení § 338 zákoníku práce se tak žalobkyně stala zaměstnankyní žalované, že dne 1. 5. 2012 žalobkyně se žalovanou uzavřela dodatek č. 2 k pracovní smlouvě a „změnu pracovní smlouvy“ a byl jí vydán písemný mzdový výměr platný od 1. 5. 2012, kterým jí byla stanovena hrubá měsíční mzda ve výši 9 800 Kč, že v období od 1. 5. 2012 do 31. 8. 2012 jí žalovaná přidělovala práci a řádně platila mzdu, avšak že od 1. 9. 2012 jí žalovaná přestala přidělovat práci, tudíž podle § 208 zákoníku práce žalobkyně nemohla konat práci pro překážky na straně zaměstnavatele a přísluší jí náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, kterou jí žalovaná doposud nevyplatila. Uvedla, že žalovaná jí předložila návrh dohody o rozvázání pracovního poměru, datovaný dnem 21. 8. 2012, který však žalobkyně nepřijala, neboť jí žalovaná odmítla uhradit odstupné, a že je nadále zaměstnankyní žalované, která je v prodlení s placením náhrady mzdy za měsíce září 2012 až prosinec 2012 ve výši 9 800 Kč měsíčně. Žalovaná zejména namítala, že žalobkyně od září 2012 není její zaměstnankyní, že jakákoli dohoda, kterou by došlo k přechodu práv a povinností k zaměstnancům mezi zaměstnavateli při nesplnění podmínek uvedených v § 338 zákoníku práce, je podle § 19 zákoníku práce absolutně neplatná, že ke dni 31. 8. 2012 došlo na základě dohody uzavřené dne 1. 9. 2012 k ukončení smlouvy o nájmu nebytových prostor se společností JAPAJO s. r. o ze dne 1. 5. 2012, se kterým byl účelově spjat přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů na žalovanou, a že v předmětných nebytových prostorech žalobkyně již od začátku září 2012 bez přerušení nadále pracuje v rámci sdružení „MKM – Mára, Křížová, Márová“. Pokud mělo dojít k přechodu práv a povinností pouhým nájmem nebytových prostor, došlo podle názoru žalované ke splynutí zaměstnavatele a zaměstnance v téže osobě, čímž došlo také k zániku všech práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů žalobkyně. Žalovaná má za to, že buď nikdy nemohlo pouhým nájmem nebytových prostor dojít k přechodu pracovněprávních vztahů ze společnosti JAPAJO s. r. o. na žalovanou, a žalobkyně tak nikdy nemohla být zaměstnankyní žalované, nebo skutečně k přechodu „pracovněprávních práv“ na žalovanou došlo, nicméně pak muselo stejným způsobem zánikem nájmu dojít k přechodu práv a povinností zpět na společnost JAPAJO s. r. o., respektive na straně žalobkyně ke splynutí osoby zaměstnance a zaměstnavatele, pokud si sama tyto prostory pronajala, čímž zanikl i její pracovněprávní vztah. Jako další případná alternativa pak podle žalované přichází v úvahu přechod práv a povinností vázaný na dobu trvání nájemní smlouvy, neboť s tímto účelem byla dohoda o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů uzavírána. Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 9. 9. 2013 č. j. 8 C 92/2013-50 opraveným usnesením ze dne 12. 3. 2014 č. j. 8 C 92/2013-87 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 19 326,50 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Mrázka. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2011 zaměstnána jako servírka ve společnosti JAPAJO s. r. o, že dne 1. 5. 2012 žalovaná uzavřela se společností JAPAJO s. r. o. dohodu o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů podle § 338 zákoníku práce, že na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 4. 5. 2012 uzavřené mezi žalovanou a společností JAPAJO s. r. o. žalovaná pokračovala v provozování hostinské činnosti kavárny a že ke dni 1. 5. 2012 uzavřela žalovaná se žalobkyní dodatek č. 2 k pracovní smlouvě. Dovodil, že dohoda o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze dne 1. 5. 2012 je neplatná, neboť k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nemůže dojít na základě „pouze samotného smluvního ujednání“, a že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů dochází ze zákona, a to v případě, kdy dochází k převodu činnosti zaměstnavatele nebo k převodu úkolů zaměstnavatele na jiného zaměstnavatele (§ 338 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Aby v dané věci došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze zákona, musela by být podle názoru soudu prvního stupně mezi žalobkyní a společností JAPAJO s. r. o. uzavřena např. smlouva o prodeji či nájmu podniku ve smyslu § 476 a násl., resp. § 488b a násl. obchodního zákoníku, kterou však žalobkyně soudu nepředložila a ani netvrdila, že taková smlouva byla uzavřena. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že společnost JAPAJO s. r. o. nechtěla převést „ani část sebe“ k jinému zaměstnavateli nebo zajistit převod úkolů nebo činnosti (jejich části) k jinému zaměstnavateli, neboť nadále vlastní živnostenské oprávnění na výkon hospodské činnosti, důvodem pronájmu prostor pro činnost kavárny bylo, že druhý společník společnosti byl nemocen a nebylo v silách společnosti kavárnu dále provozovat, ze společnosti na žalovanou nepřešlo účetnictví, smlouvy s dodavateli ani zásoby, které byly žalované ze strany společnosti prodány, a po ukončení nájemní smlouvy s žalovanou uzavřela společnost shodnou nájemní smlouvu se sdružením fyzických osob, a dospěl k závěru, že k převodu hospodářské jednotky na základě právní skutečnosti nedošlo, že pouze na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze společnosti JAPAJO s. r. o. na žalovanou, a že žalobkyně tak nikdy zaměstnankyní žalované nebyla. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 4. 2014 č. j. 19 Co 459/2014-102 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů dochází podle ustanovení § 338 odst. 2 zákoníku práce vždy, byl-li učiněn právní úkon (smlouva) nebo nastala-li jiná právní skutečnost, s nimiž je (podle zákona) spojen převod činnosti nebo části činnosti nebo úkolů anebo části úkolů k jinému zaměstnavateli, vše za předpokladu, že přejímající fyzická nebo právnická osoba je způsobilá jako zaměstnavatel pokračovat v plnění úkolů nebo činností dosavadního zaměstnavatele nebo v činnosti obdobného druhu, aniž by bylo významné, jaký je právní důvod převodu, zda jím dochází také k převodu vlastnických práv a zda dosavadní zaměstnavatel ztratil schopnost být zaměstnavatelem. Vytknul soudu prvního stupně, že neposoudil, zda podle obsahu a vůle smluvních stran projevené ve smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 4. 5. 2012 se fakticky nejedná o smlouvu o nájmu podniku ve smyslu ustan