CS · EN DE FR brzy

21 Cdo 3488/2006 — Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.3488.2006.1
Datum: 2007-12-20
Z rozhodnutí: Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na w…
21 Cdo 3488/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2007 Spisová značka:21 Cdo 3488/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.3488.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3488/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Katastrálnímu úřadu pro K. k., zastoupené advokátem, o 103.004,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 121/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2006 č.j. 10 Co 803/2005-47, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. srpna 2005 č.j. 19 C 121/2005-24 ve znění usnesení ze dne 20. září 2005 č.j. 19 C 121/2005-32 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se (žalobou podanou u soudu dne 30.6.2005 a posléze zčásti vzatou zpět) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila \"na nevyplacených osobních příplatcích a doplatcích nemocenských dávek\" za dobu od června 2002 do března 2005 celkem 103.004,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval od 1.5.1998 jako právník a že mzdovým výměrem mu byl s účinností od 1.6.1998 přiznán osobní příplatek ve výši 4.840,- Kč. Posléze došlo k tomu, že mu byl osobní příplatek snížen s účinností od 1.1.2001 na částku 4.100,- Kč, s účinností od 1.3.2002 na částku 2.400,- Kč, s účinností od 1.1.2003 na částku 1.110,- Kč a s účinností od 1.2.2003 mu byl osobní příplatek zcela odňat. Podle názoru žalobce mu žalovaná postupně snižovala (a posléze odňala) osobní příplatek \"tak, aby se jeho celková mzda vždy, když došlo v závislosti na valorizaci mezd k jejich obecnému zvýšení, v podstatě nijak nezvyšovala nebo aby zůstala na stejné úrovni\", ačkoliv se \"na výkonu práce žalobce nic nezměnilo a k jeho práci nebyly ze strany žalované žádné negativní připomínky\". Uvedený postup žalobce považuje za odporující ustanovením § 7 odst.3 nařízení vlády č. 253/1992 Sb. a § 7 odst.3 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. a je také v rozporu s \"dobrými mravy\". Protože \"protiprávním snížením a odejmutím osobního příplatku\" byl poškozen \"též na výši vyplacených nemocenských dávek\", žalobce požaduje, aby mu byla nahrazena i tato újma. Žalovaná namítala, že osobní příplatek je \"nenárokovou, fakultativní složkou platu, tj. složkou, na kterou neexistuje právní nárok\", a že o \"jejím přiznání, zvýšení, snížení či odejmutí rozhoduje zaměstnavatel, a to také v závislosti na výši prostředků, které má na platy svých zaměstnanců k dispozici\". Výše osobního příplatku stanovená žalobci bezprostředně po jeho nástupu do zaměstnání byla \"spíše vyjádřením očekávání velmi dobrých pracovních výsledků či kvalitního plnění většího rozsahu pracovních úkolů\" a ke snížení a odnětí příplatku došlo \"na základě hodnocení dosažených výsledků práce žalobce a hodnocení jeho podílu na plnění úkolů zaměstnavatele co do množství a kvality vykonávané práce v delším časovém období a ve vztahu k ostatním zaměstnancům\". Žalovaná popřela, že by k práci žalobce \"nebyly žádné negativní připomínky\", a zdůraznila, že její rozhodnutí o snížení a odnětí osobního ohodnocení bylo \"výkonem práva zaměstnavatele\" a že \"hlavním důvodem\" k tomuto opatření bylo \"množství vykonané práce a kvalita vykonávané práce\". Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 29.8.2005 č.j. 19 C 121/2005-24 ve znění usnesení ze dne 20.9.2005 č.j. 19 C 121/2005-32 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4.660,- Kč. Z hlediska skutkového stavu věci zjistil, že žalobce pracoval u žalované od 1.5.1998 jako právník, že mu žalovaná přiznala osobní příplatek s účinností od 1.6.1998 ve výši 4.840,- Kč, s účinností od 1.1.2001 ve výši 4.100,- Kč, s účinností od 1.3.2002 ve výši 2.400,- Kč a s účinností od 1.1.2003 ve výši 1.110,- Kč a že s účinností od 1.2.2003 mu žalovaná osobní příplatek zcela odebrala. Soud prvního stupně dovodil, že osobní příplatek je \"nenárokovou (fakultativní) složkou mzdy\", která se \"v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou mzdy nárokovou (obligatorní)\", a že \"takto vzniklý nárok na mzdu (její část) lze následně zčásti nebo zcela zrušit (odebrat, odejmout), je-li takový postup možný podle kolektivní smlouvy, smlouvy uzavřené mezi účastníky pracovního poměru či podle vnitřního mzdového předpisu\". Protože kolektivní smlouva u žalované \"neupravuje podmínky pro přiznání osobního příplatku\" (žalovaná ani netvrdila, že by \"nějaká kolektivní smlouva byla uzavřena\") a protože ani \"předložené pracovní řády\" neupravují \"podmínky, za kterých by bylo možné odejmout již přiznaný osobní příplatek\", soud prvního stupně uzavřel, že ke snížení a odejmutí osobního příplatku žalobci došlo protiprávně a že proto žalobě muselo být vyhověno. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13.3.2006 č.j. 10 Co 803/2005-47 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám advokáta na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 24.190,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 23.920,- Kč. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že podmínky poskytování osobního příplatku v rozhodném období upravovalo ustanovení § 12 zákona č. 143/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), podle kterého \"k ohodnocení náročnosti práce a dlouhodobě dosahovaných kvalitních výsledků vykonávané práce lze zaměstnanci poskytnout osobní příplatek, podmínky a maximální výši stanoví prováděcí předpis vydaný podle § 23\", že \"tímto prováděcím předpisem bylo nejprve nařízení vlády č. 252/1992 Sb. a následně nařízení vlády č. 330/2003 Sb.\", jejichž ustanovení § 7 odst.3 shodně uváděla, že \"o zvýšení nebo snížení osobního příplatku zaměstnance rozhoduje zaměstnavatel v závislosti na plnění podmínek stanovených v odst.1 a 2\". Protože výše osobního příplatku \"je odvislá od rozhodnutí zaměstnavatele\", který je oprávněn \"uvedený příplatek zvýšit nebo snížit, tedy i zcela odejmout\", a protože \"se jedná o nenárokovou složku mzdy, kterou soud nemůže přiznat v rozporu se stanoviskem zaměstnavatele\", nemůže být žaloba důvodná. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"fakultativní povaha osobního příplatku\" se \"rozhodnutím zaměstnavatele o jeho přiznání mění na nárok, který je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytovat\", a že \"takto vzniklý nárok na část mzdy lze zcela nebo zčásti odejmout jen v případě, kdy je takový postup možný podle kolektivní smlouvy, smlouvy uzavřené mezi účastníky pracovního poměru nebo podle vnitřního mzdového předpisu\". Žalobce současně zdůrazňuje, že se domáhá jen osobního příplatku, který mu byl žalovanou přiznán a vyplácen a který \"až následně bez splnění podmínek pro jeho snížení nebo odejmutí\" byl postupně snižován a nakonec zcela odebrán. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10 o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné. Žalobce se domáhal žalobou za dobu od června 2002 do března 2005 zaplacení jednak osobního příplatku, který mu byl žalovanou přiznán s účinností od 1.6.1998 ve výši 4.840,- Kč měsíčně a který mu žalovaná postupně snižovala a posléze (od 1.2.2003) zcela odňala, jednak dávek nemocenského pojištění, které mu byly vyplaceny nižšími částkami proto, že se při jejich vyměření nepřihlíželo \"k protiprávnímu snížení a odnětí osobního příplatku\&

Citovaná ustanovení

§ 12 (143/1992 Sb.)§ 23 (143/1992 Sb.)§ 3 (143/1992 Sb.)§ 2 (582/1991 Sb.)§ 58 (582/1991 Sb.)§ 6 (582/1991 Sb.)§ 10 (99/1963 Sb.)§ 104 (99/1963 Sb.)§ 237 (99/1963 Sb.)§ 240 (99/1963 Sb.)§ 242 (99/1963 Sb.)§ 243b (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.